Konec menstruační chudoby? Školy rozdávají dívkám vložky zdarma

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Říkají mu král vložek. Jednou týdně vezme zástupce ředitele ZŠ Mojžíř Zbyněk Pazdera tašku napěchovanou menstruačními vložkami a obchází dívčí toalety, kde jich nechává v každém košíku zhruba 20 kusů. „Měli jsme na začátku pochyby, jestli se to nebude zneužívat. Párkrát jsme našli vložky v záchodě, ale nebylo to nic dramatického,“ říká mi na toaletách Zbyněk Pazdera.

Jeho ústecká škola se letos zapojila jako jedna z prvních do projektu Člověka v tísni. Dnes už patří mezi 64 škol, kam v tuto chvíli ze skladů proudí zásoby menstruačních pomůcek na celý školní rok. Snahou neziskovky je zamezit menstruační chudobě v Česku, aby dívky nezameškávaly školu kvůli tomu, že nemají hygienické pomůcky.

Vložky na záchody v mojžířské škole doplňuje pravidelně i Pazderova asistentka. Některé dívky si je totiž berou domů, možná i pro své matky. Ale i to je podle Člověka v tísni v pořádku. Jsme totiž ve škole, která je ve vyloučené lokalitě. Mojžířské ghetto se považuje za jedno z nejhorších na severu Čech. Devadesát procent zdejších žáků jsou Romové, ti ostatní ovšem také patří mezi sociálně slabé.

Menstruaci tu mají některé dívky už ve třetí třídě, proto jsou vložky i na prvním stupni. Tady je třikrát týdně doplňuje učitelka Edita Čepelová. „Ty pomůcky jsou drahé a některé rodiny na to opravdu nedosáhnou. Což pak vede k tomu, že rodiče v dny menstruace dívky neposílají do školy. Teď nemusejí zůstávat doma,“ říká učitelka.

Kolik dívek nemělo peníze na vložky, škola neví. „Těžko se nám to odhaduje, ale jsou tu samozřejmě rodiny, které si nežijí dobře. Ale určitě to využívají i holky, které to nepotřebují,“ říká Pazdera.

Když sedím v malé kanceláři se dvěmi deváťačkami, přiznávají mi, že pokud neměly u sebe vložky, chodily za svou paní učitelkou anebo asistentkou, které je kupovaly ze svého.

Podobnou praxi potvrdila i vedoucí projektu Člověka v tísni Kristýna Bojić. „Právě takové paní učitelky se na nás obracely. Přečetly si o nás a přály si, aby vložky byly volně přístupné i v jejich škole, protože do té doby se na ně musely ve sborovnách skládat. A navíc si pro ně musely dívky chodit, což se nám zdálo nedůstojné. Proto jsme zvolili formu košíků, které jsou volně přístupné na toaletách,“ říká Bojić.

Za poslední týdny má v mailu další tři desítky žádostí škol, které se chtějí do projektu zapojit nebo se jen informovat, jak s rozdáváním vložek začít. „Chceme oslovit potravinové banky a navázat s nimi spolupráci. Vize je však taková, že by se školy měly obracet na své zřizovatele, aby nákup vložek financovali,“ říká Bojić.

Člověk v tísni začal s distribucí hygienických pomůcek letos na jaře, kdy na dva měsíce testoval ve třech školách, jak se vložky na záchodech osvědčí. Škola v Mojžíři byla jednou z nich. Protože pilotní projekt dopadl velmi dobře, školy chtěly pokračovat. „Měli jsme na začátku strach, protože jsme cítili, že školy mají obavu, jak se to uchytí. Když jsem poprvé přišla do Mojžíře, trochu se pan ředitel a jeho zástupce ošívali. Ale když jsme tento školní rok přivezli vložky, už jsme o tom normálně mluvili. A takovou zkušenost máme z dalších škol,“ popisuje mi Kristýna Bojić.

Ukazuje se, že vložky zdarma boří tabu, menstruace se tu stává něčím více přirozeným. A  před ředitelem a jeho zástupcem skutečně není cítit, že je to téma, které by je uvádělo do rozpaků. Potvrzuje to i učitelka Edita Čepelová.: „Myslím, že se teď o menstruaci dokážeme bavit otevřeněji. Jako by spadla bariéra mezi ženami a muži. A i děti vidí, že tu máme vložky, vědí, k čemu jsou. Řekla bych, že to obecně pomáhá přijmout menstruaci jako něco normálního.“

Ředitel školy přiznává, že se na začátku smál, když o projektu slyšel. „Smál, protože jsem k tomu byl skeptický. Myslel jsem si, že s tím děti budou dělat blbosti. Už i ten termín ‚menstruační chudoba‘ jsem slyšel poprvé. Ale řekl jsem si, že to zkusíme, a ono to funguje. Když se člověk oprostí od předsudků, tak to smysl má. Ale na docházku to dopad nemá, to zatím nepozoruji,“ říká mi ředitel školy Karel Bendlmajer.

S jeho tvrzením ohledně docházky Kristýna Bojić nesouhlasí. „Jedna paní učitelka nám potvrdila, že dívky neodcházejí domů z vyučování kvůli menstruaci a celkově se docházka zlepšila,“tvrdí. Připouští, že data ohledně absence nemají ještě k dispozici.

Ne všichni učitelé ale byli projektem nadšeni. Škola na začátku pedagogy obeslala, aby se vůbec seznámili s pojmem menstruační chudoby. A s tím, proč má v jejich lokalitě smysl se zapojit. „Nikdy takové věci nepřijmou dobře všichni, protože jsou lidé, kteří si z principu myslí, že by se prostě žádná pomoc poskytovat neměla,“ říká ředitel Bendlmajer.

Jeho škola rozdává penály zdarma a každá rodina má nárok na zapůjčení notebooku. Snaží se tedy o podporu na všech frontách, aby děti ze znevýhodněného prostředí měly možnost užívat dnes už standardní vybavení.

A vložky mohou bohužel patřit mezi ně. „Vím o dívkách ze třídy, které nemají na vložky. Můj problém to tak není, ale jsem ráda, že tu jsou, protože se mi stalo, že jsem je potřebovala, a jsem teď víc v klidu,“ říká mi jedna z deváťaček.

Venku před školou se pak bavím s dalšími dívkami. Některé mi otevřeně říkají, že ještě menstruaci nemají, jedna z páťaček mi pak vypráví, jak musí řešit situace, kdy vložky zkrátka nemá. „Když jsem doma a nemám vložku, musím si vzít třeba plenu, kterou máme pro mimino,“ líčí.

Vložky jsou pro nízkopříjmové rodiny drahou záležitostí. Za měsíc mohou přijít hygienické pomůcky na 100 až 200 korun. Pokud je v domácnosti více žen, může vzniknout skutečný problém.

V Česku chybí relevantní data o menstruační chudobě. Neziskové organizace se však nejvíce odvolávají na průzkumy z Velké Británie, kde má problém s menstruační chudobou každá desátá dívka. Podle Bojić není důvod se domnívat, že by na tom Britky měly být hůř než Češky. Když Člověk v tísni vypočítával, kolik vložek bude distribuovat do škol, rozhodl se využít data drogerie Dm, která si nedávno nechala udělat průzkum, ze kterého vyplynulo, že pro třetinu žen v Česku je menstruace finanční zátěží. Proto jsou vložky vypočítané pro třetinu dívek ve školách. Podle organizace Free Periods pak nemá na světě přístup k hygienickým potřebám asi půl miliardy žen denně.

Jak vyplývá z usnesení Evropského parlamentu z ledna roku 2019, „menstruační chudoba v Evropské unii zůstává nevyřešeným problémem“. A vyjadřuje politování nad tím, „že ženské hygienické potřeby a produkty a služby péče o děti či seniory stále nejsou ve všech členských státech pokládány za základní zboží; vyzývá všechny členské státy, aby odstranily tzv. ‚tamponovou daň‘,“ píše se v tehdejším usnesení.

Česko se výzvou EP neřídilo. A nadále patří mezi země s nejvyšší daní na dámské hygienické pomůcky – 21 procent. Což cenu těchto produktů ještě více zvyšuje. Hůře už je na tom jen Maďarsko, které má daň 27 procent. Irsko například přistoupilo k odstranění daně úplně. V Česku, i přes alarmující zahraniční data i doporučení Evropské unie, chybí politická vůle ke změně.

Že nemusí jít na školách jen o menstruační chudobu, ale „pouze“ komfort, po kterém dívky volají, dokazuje další ze škol, kde projekt běží. V ZŠ Most udělalo vedení školy dotazník, ze kterého vyplynulo, že 30 % dívek by stálo o hygienické pomůcky na záchodě.

„Dívčí toalety byly u části žákyň zmiňovány jako nedostatečně vybavené – chyběly jim malé koše v kabinkách – a žákyně uváděly, že by uvítaly právě přítomnost hygienických potřeb,“ říká speciální pedagožka Andrea Gregorová. Rozhodli se jim vyjít vstříc.

Postavit se menstruační chudobě se na jaře rozhodla také ostravská radnice, která se rozhodla zafinancovat vložky do 37 svých škol. Protože se projekt osvědčil, od září se rozšířil do všech 55 základních škol. Ostrava si chválí, že se díky hygienickým pomůckám na školách snížila absence. Za svůj ojedinělý počin získala nyní radnice nominaci v anketě Odpovědná aktivita roku.

„Při návrhu jsem se inspiroval zkušenostmi s řešením menstruační chudoby v některých západních zemích a situaci jsem konzultoval i s pedagožkami našich základních škol. Ty mi potvrdily, že se na ně často obracejí dívky, kterým dle svých možností poskytují hygienické potřeby, jež pořizují z vlastních prostředků. Smyslem je především poskytnout dívkám pocit jistoty, že bez ohledu na jejich sociální status naleznou v případě potřeby v naprosto standardním režimu snadné řešení,“ připomíná náměstek primátora Zbyněk Pražák.