Češi jsou v používání technologií napřed. Umíme být kreativní, říká odborník

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Prim bude podle Jana Antoše, technologického šéfa společnosti Trask, i příští rok stále hrát umělá inteligence (AI), která je pro technologické firmy tématem číslo jedna. Kromě různých vylepšení ale může její pomalé prostupování do životů lidí přinést také negativní vlivy, které jsou s novými technologiemi obecně spojené.

Obává se například závislosti lidí na komunikaci s ChatGPT. „Stejně jako když scrollujete na sociálních sítích dál a dál - co kdyby tam bylo něco ještě zajímavějšího - tak chatování s umělou inteligencí může být pro někoho velmi atraktivní,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Antoš.

Mnoho lidí vidí generativní AI jako bublinu, která splaskla a je pouze další z řady technologií, o kterých experti říkali že navždy změní svět. Jak to vidíte vy, jako člověk co s ní denně pracuje a sleduje její vývoj?

Stojíme na prahu velmi zajímavých věcí. Vím, je to strašně otřepané téma a sám se o něm snažím tolik nemluvit. Ale ono to nejde. V minulých dvou letech jsme všichni viděli, co AI umí s textem, obrázky nebo videem. Už brzy se na nás ale chystá schopnost AI pracovat také s úkoly, aktivitami nebo pohyby. To bude velmi zajímavé a to teprve začne skutečně měnit náš život.

Jak to bude fungovat?

Velké jazykové modely fungují tak, že rozloží všechny texty na takzvané tokeny (skládatelné kousky textu – většinou jednotlivá slova nebo části slov, pozn. red.) a pomocí jejich kombinace vytváří nové texty. Ve chvíli kdy na tokeny budu umět rozložit i jiné věci, například proteinové molekuly, můžu umělou inteligencí vytvářet nové molekuly. Místo jazykových modelů se teď tedy začínají vytvářet „akční“ modely - token je nějaká aktivita.

Takže AI už nebude jen odpovídat, ale sama věci dělat. Říkám to správně?

Ano, o tom se teď v technologické komunitě nahlas mluví. Pracovní název je „AI agenti“. Něco jim řeknete a oni nebudou jen odpovídat, ale váš požadavek reálně vykonají. Ještě zajímavější by pak měla být jejich schopnost pozorovat okolí a samostatně něco vykonávat. Podle mého odhadu se jich dočkáme hned příští rok.

Jak si mám takovou technologii vizuálně představit? Jako domácího robota nebo spíš aplikaci v mobilu?

Nemyslím si, že budou v roce 2025 po Česku běhat skuteční fyzičtí roboti. Bude to inteligence zabudovaná v aplikacích, případně osobní asistenti, jako byla Siri. První nástřel této technologie je například Copilot od Microsoftu, který vám umí sám vytvořit prezentaci na poradu nebo shrnout maily po dovolené. Podobně to umí už také ChatGPT. Problém je v množství úkonů, které taková AI umí - moc jich pořád není. To se ale brzy změní.

Nahradí tedy AI některé profese, jak se od představení ChatGPT hojně spekuluje? Nebo zůstane spíše pomocníkem, jak popisujete?

Některé činnosti nahrazuje už teď, vezměte si třeba zpracování různých procesů, které firmy nebo instituce dělají. Typicky back office, správa administrativy ve firmě. Dřív bylo potřeba, aby dokumentaci zpracovávali lidé, kteří ji rozumí, mají to naučené a ví přesně co dělat, když přijde příslušný dokument, a co následuje za proces. Dnes už na to umíme nasadit AI.

Uvedu příklad. Bance přijde žádost od notáře, normálně napsaný dopis. AI ho přečte, vybere důležitá data - kdo píše, co je to za člověka, o co banku žádá. A informace notáři v požadované formě předá. Lidi už k tomu nepotřebujeme. Agenti by měli takové úkony posunout ještě na další úroveň.

Zní to dobře, můžeme se ale na umělou inteligenci spolehnout? Neměl by u důležitých věcí v práci výstup někdo zkontrolovat? Víme například, že ChatGPT někdy halucinuje neboli vymýšlí si nesmysly.

Praxe bývá složitější. Myslím, že agenty na začátku určitě nebudeme pouštět ke kritickým věcem. Pouze tam, kde se to dá vzít zpátky. Když AI řeknu, ať mi zamluví restauraci v Praze, a ona ji zamluví v Tokiu, svět se nezboří. Na druhou stranu, celé to bude zajímavé pozorovat.

Teď už umíme AI říct, aby vygenerovala video, jak člověk jde a zvedne sklenici vody, a ona ho za pár vteřin vytvoří. Proč bych to samé nemohl bez programování říct robotovi? Jen mu musím předem dát k dispozici obrovský soubor všech možných pohybů, ze kterých on následně vybere ty správné, pro zvednutí sklenice vody.

Jaké další příklady, které lidé využijí v praxi, očekáváte od AI agentů? Jsou nějaké z nich problematické?

Jak jsem říkal, bude asi nějakou dobu trvat, než agenty naučíme vše, co je potřeba. Myslím si ale, že AI už brzy nahradí klasické vyhledávání na internetu a takové to základní „nachytření se“ na věci, které potřebuji vědět. Kde vidím možnou hrozbu je AI jako partner pro komunikaci.

Už dnes existuje spousta aplikací, ve kterých si můžu povídat s umělou inteligencí, která se tváří a chová jako člověk. Existují i aplikace, které se v podstatě snaží s uživatelem navázat vztah. Je otázka, jestli tohle pomůže, nebo uškodí. Chápu, že má někdo složité období a taková aplikace mu opravdu může pomoci. Ale…

Lidé jsou schopni věřit ledasčemu, policie často varuje před případy, kdy někdo naletěl na romantické podvody - chatoval si s falešnou celebritou nebo třeba válečným veteránem, který z něho akorát vytáhnul peníze. Je psychologický aspekt takové virtuální komunikace něco, čeho se obáváte i u povídání si s AI?

Musíme si uvědomit, že tvůrcům aplikace jde o zisk, chtějí ji co nejvíce monetizovat a donutit uživatele, ať si koupí předplatné. Pro spoustu lidí můžou navíc být nekonečné diskuze s umělou inteligencí únikem od reality, toho bych se asi nejvíce obával, že rezignují na svůj opravdový život.

AI dokáže být velmi empatická, nechce se hádat. Záměrem jejího tvůrce přece bylo, abych s ní trávil co nejvíce času. Je to stejné jako když scrollujete na sociálních sítí dál a dál - co kdyby tam bylo něco ještě zajímavějšího - tak chatování s umělou inteligencí může být pro někoho velmi atraktivní. A možná ještě návykovější.

Bavíme se o budoucnosti technologií. Je podle vás možný v brzké době průlom také na poli kvantových počítačů? ČVUT se třeba letos jako první v Česku připojila do kvantové sítě a naši vědci už s ní tedy pracují.

Kvantové počítače ještě pořád nejsou v praxi tolik využitelné, o to, kdy začnou opravdu pořádně fungovat, se analytici v odhadech neshodnou. Když to trochu přeženu, jde o tikající bombu, bude to hodně retroaktivní. Hodně se v této souvislosti mluví o kryptografii - až začnou kvantové počítače být prakticky využitelné, budou moci zpětně rozšifrovat většinu dnešních zašifrovaných dat.

Takže někdo třeba za pět deset let bude teoreticky rozšifrovávat naši dnešní komunikaci?

Je to možné. Otázka je, jestli budou dnešní data, která považujeme za zabezpečená, v té době ještě relevantní a tak citlivá jako jsou dnes. Jako větší problém vidím to, že pokud se na takovou budoucnost budu chtít připravit, budu muset jako firma změnit veškeré kryptografické programy a nahradit je za šifrování které je „quantum safe“ - odolné proti kvantovému šifrování.

A to si každý musí rozmyslet. Nikdo totiž přesně neví, kdy s takovou přípravou začít, aby si nepořizoval něco, co za chvíli někdo jiný překoná. Slyšel jsem přirovnání, že je to podobný problém, jako když se lidé připravovali na přechod z roku 1999 na rok 2000. Tehdy se strašilo, že kvůli problémům s datem budou padat letadla a kolabovat nemocnice.

Vy jste byl před dvaceti lety u digitální transformace bank. Na internetové bankovnictví už si většina lidí zvykla. Jak jsou na tom Češi a používání nových technologií?

Jsme napřed oproti mnoha zemím. Opravdu. I stát jako takový se za poslední léta v oblasti digitalizace posunul a předběhl některé okolní země. Samozřejmě - nejsme Litva, která do digitalizace masivně investuje - celkově si ale nestojíme vůbec špatně.

Máme tedy „digital mindset“ - schopnost věci zdigitalizovat? A tím nemyslím převést papírový formulář v PDF do počítače.

Myslím, že se o to celkem úspěšně snažíme. To, co jste popsal, kopírování papíru do počítače, to je takzvaná tupá digitalizace. Člověk má v online prostředí jiné potřeby, než když přijde fyzicky na poštu nebo do banky. Například když jsme dělali první online úvěr pro Českou spořitelnu, aby se dal vyplnit doma z gauče, moc dobře se neprodával.

Začali jsme nad tím znovu přemýšlet a vrátili se o krok zpět. Člověk přece neleží na gauči a neřekne si, teď chci úvěr. Ten chce spíše ve chvíli, kdy na něco nemá. A proto jsme úvěry posunuli do platebních bran.

Chápu, to se ale také nechytlo, ne?

Tam hrál zase roli čas, lidé při placení nechtěli strávit několik minut vyplněním a odesláním úvěrového formuláře, navíc neměli pokaždé po ruce osobní doklady. Z dat jsme viděli, že odchází z nákupních košíků. Proto jsme nakonec přišli s odloženými platbami.

Přijdu, nakoupím zboží na odloženou platbu a slíbím ho zaplatit za čtrnáct dní. To je výrazně jednodušší proces, než si vyřídit úvěr, stačí jen posouzení od banky, jestli se mi dá věřit. Poté mám dva týdny na to si v klidu úvěr zařídit nebo vrátit zboží. A to je teď ideální digitální verze spotřebitelské půjčky.

A tohle je tedy úkol vás - technologických kreativců? Vzít věc z reálného života a přemýšlet, jak ji převést do online prostředí tak, aby to dávalo smysl?

My vlastně potřebujeme udělat ekvivalent, který ale vůbec nebude stejný jako reálná předloha. Nejjednodušší způsob, jak lidi tohle naučit, je, aby měli přístup technologiím a s tou technologií si hráli. Budou na ně pak zvyklí a budou přemýšlet, jak online prostředí co nejvíce vylepšit.

A to se podle vás Čechům daří?

Umíme být kreativní, povedlo se nám to třeba s chytrými telefony. Hned na začátku, když je skoro nikdo neměl, jsme zkoumali, co v tom je, co je v těch „meníčkách“. Postupně jsme se velmi rychle dostali i k bankovnictví z mobilu, máme hodně technologických startupů a tak dále. Nabaluje se to jako vlna, která se podle mě stále drží. Snad budeme pokračovat.