Bývalí podřízení Fridrichové hovoří o šikaně. Mrzí mě to, reaguje novinářka

„My jsme zvyklí, že na nás řvou politici. Není to příjemné, ale nehroutíme se z toho, jsme v tomto směru omlácení. Ale tady to bylo tak intenzivní, každodenní, že to bylo za hranou,“ popisuje bývalá členka týmu 168 hodin, v jakých podmínkách podle ní vzniká jeden z nejprestižnějších pořadů veřejnoprávní televize.

Nejde přitom o to, že by Nora Fridrichová, dramaturgyně a hlavní tvář pořadu, na své podřízené křičela. Podle šesti bývalých členů týmu, se kterými Seznam Zprávy mluvily, se z její strany jednalo o šikanu.

„Všichni chodili do práce, na poradu, a bylo jim špatně z toho, co bude. Normálně jsme ráno před prací zvracely,“ shodují se dvě bývalé reportérky pořadu 168 hodin.

Komise České televize minulý týden předala generálnímu řediteli Petru Dvořákovi zprávu o tom, jaké poměry panují v týmu 168 hodin. Závěry však nezveřejnila a jak s nimi naloží, neoznámil dosud ani Dvořák.

Redakce však měla možnost promluvit s šesti novináři, kteří se komisi svěřili. Všichni trvali na zachování anonymity – někteří z nich stále pracují v České televizi a další působí v jiných českých médiích. Obávají se, že by jim otevřená kritika mohla způsobit problémy.

Šetření Fridrichové začalo poté, co stížnost na svoji kolegyni podal Marek Wollner – šéf publicistiky, který po předchozím obdobném podnětu ze strany Fridrichové musel z televize odejít.

Navenek to mohlo působit jako pomsta nebo pouhé gesto. Jak ale popisují bývalí reportéři 168 hodin, na chování Fridrichové si její podřízení stěžovali už delší dobu.

„Všichni jsme si vědomi, že 168 hodin je prestižní pořad České televize. Je ostře sledovaný politicky, náročný na přípravu, žádné chyby se neodpouští. A to znamená stres kolem této náročné práce. Ale některé věci jsou za hranou této náročnosti,“ popisuje bývalý člen týmu 168, který dnes pracuje na jiném pořadu.

Patří mezi devět lidí, kteří se před „výslechem“ vyšetřovací komise ČT obrátili na právníky. Chtěli si podle svých slov ujasnit, co se vlastně na pracovišti dělo. Tedy zda objektivně šlo o šikanu či bossing, nebo jestli jde pouze o jejich osobní dojem.

Hana Císlerová a Eva Novákova z advokátní kanceláře JŠK pro Seznam Zprávy popsaly konzultaci takto:

„Z rozhovoru vyplynulo, že všichni reportéři (tj. těchto devět reportérů) vnímali prostředí na pracovišti jako dlouhodobě stresové nad únosnou míru, styl řízení jako neprůhledný a nepředvídatelný, často až ve formě šikany,“ uvedly právničky.

Hodnotit, zda docházelo k bossingu, by podle nich nebylo bez vyslechnutí druhé strany a podrobnějšího „dokazování“ poctivé.

„Velmi vypovídající skutečností je i to, že de facto všichni se po určité době potýkali s nějakými zdravotními obtížemi, které připisovali právě působení v redakci,“ dodala za advokátní kancelář Císlerová.

Nora Fridrichová pro Seznam Zprávy odmítla, že by se dopustila šikany podřízených.

„Pokud někomu bylo nějak zle, tak mě to mrzí, protože jsem o tom nevěděla a je to pro mě nová informace. Vím, že dva kolegové se mi zmiňovali o nějakých zdravotních potížích, ale z jejich slov jsem nevnímala, že by je dávali do souvislosti s prací ve 168 hodinách. Zároveň je pravdou, že novinářská práce je náročná, je nepředvídatelná a ne každý ji snáší dobře,“ řekla Fridrichová.

Reportéři kritizují zejména dvě věci. Zaprvé, že bez požehnání Fridrichové není prakticky možné na reportážích pracovat. A zadruhé, že se jako dramaturgyně pořadu této práci dostatečně nevěnuje. Několik bývalých reportérů a dalších tvůrců má dojem, že hlavní tvář pořadu se místo práce pro televizi raději věnuje svým charitativním projektům pro samoživitelky.

„Bez jejího schválení nic nejde. Což je docela blbé, když čekáte na schválení scénáře, který je už třeba dvě nebo tři hodiny napsaný, a ona si dělá nákupy na Rohlíku pro samoživitelky nebo si píše něco na facebooku,“ říká jeden z jejích bývalých kolegů.

Jak Fridrichová přiznává, toto téma řešila i komise ČT. Sama ale odmítá, že by se místo práce pro veřejnoprávní televizi věnovala soukromým aktivitám. Další komentář odmítla s odkazem na mlčenlivost, ke které se u komise zavázala.

Bývalí reportéři si stěžují, že kvůli špatnému řízení se zaměstnancům neúměrně natahovala pracovní doba. A to i s ohledem na to, že práce v televizi je specifická a vzhledem k pevnému času vysílání i časově náročná. Jenže místo aby stříhání pořadu trvalo třeba do půlnoci, pracovali pravidelně až do rána.

„Některé výkazy práce ještě máme, někdy je tam i 40 hodin přesčasů měsíčně,“ vypočítává jedna z bývalých reportérek.

Navíc se projevily i nevýhody švarcsystému, který je v médiích široce rozšířený.

„Z mého pohledu jako OSVČ s námi vytírala jako hadr. To je důvod, proč třeba 168 hodin jako jediný pořád má střihače externisty. Externista tam zůstal i přes půlnoc, dokud se to nedodělá. Zaměstnanci tam být odmítali,“ popisuje bývalý člen týmu 168 hodin.

Další si stěžují na to, že je jejich nadřízená tlačila k práci na pořadu i v případě, že byli nemocní.

„Kolega měl zápal plic a ona chtěla, aby jel v zimě natočit rozhovor na ulici. Stala se i situace, kdy nám v době vrcholícího covidu bylo řečeno, ať si vybereme, komu z nás je víc špatně. Jestli mně, nebo kolegovi. Ale že ten pořad se prostě natočit musí. Nemoc prostě nebyl argument,“ říká bývalá reportérka.

Několik novinářů nezávisle na sobě popsalo i dlouhodobější zdravotní problémy, kterými údajně kvůli práci trpěli. Bolesti břicha, bolesti hlavy, zvracení z nervozity.

A před komisí zazněla i slova o šikaně jednotlivých členů týmu. Podle několika bývalých reportérů si dramaturgyně pořadu pravidelně a bez objektivního důvodu na někoho z nich zasedla – zamítala náměty na reportáže, nebo naopak zadávala nesplnitelnou práci.

O náročnosti práce v pořadu 168 hodin vypovídá i vysoká fluktuace reportérů. Za posledních pět let tento poměrně úzký tým opustilo více než deset lidí.

Někteří bývalí členové 168 hodin se pokoušeli problémy řešit jak s dramaturgyní pořadu, tak vedením televize. „Řekla mi, že jsem paranoidní a mám konstrukty v hlavě,“ popisuje rozhovor se svojí nadřízenou bývalá reportérka.

V jednu chvíli vedení jednalo o možnosti, že by pořad dostal posilu na pozici dramaturga. Fridrichová ale takovou změnu odmítala. „Jakákoliv tendence ke změně byla považována za to, že to je nějaký politický tlak, že je to snaha o převrat, snaha zbavit ji moci nebo pozice,“ tvrdí další z jejích podřízených.

Fridrichová tehdy pohrozila, že z pořadu odejde. V tu chvíli se jí navíc zastal i Marek Wollner, tehdy ještě šéf celé publicistiky ČT.

„Řekl, že on skončí v ten moment taky. A my jako redakce jsme se taky postavili za Noru. Zpětně viděno to byla vlastně snaha, aby se ten pořad personálně posílil,“ říká bývalý člen týmu 168 hodin.

Dva podřízení nakonec kontaktovali vedení televize, konkrétně ředitele zpravodajství Zdeňka Šámala. Ke schůzce ale nakonec nedošlo – měli se jí totiž zúčastnit jak oba reportéři, tak jejich nadřízená, na kterou si chtěli stěžovat. Schůzku v takovém formátu raději odmítli.

„My jsme to asi brali tak, že stejně nic vlastně udělat nemůžeme, protože ona je přece tvář toho pořadu. Ten pořad je ona,“ dodává bývalá reportérka.

AKTUALIZACE: Doplnili jsme box s informacemi, jak ČT systémově zareagovala na poslední kauzy.