Přehledně: Důvody, proč plán s EET v Česku nevyšel

Málokterý speciální zákon se dostal do programu čtyř českých vlád, přitom byl třikrát novelizován, nemluvě o zrušení některých paragrafů Ústavním soudem a kritických nálezech Nejvyššího kontrolního úřadu. Plán na zavedení elektronických pokladen, na kterých budou všichni podnikatelé povinně účtovat své tržby, si však kladl vysoký cíl.

„Nepřiznané tržby dosahují závratných 160 miliard korun ročně,“ vysvětlila nezbytnost zásahu tehdejší náměstkyně ministra financí Alena Schillerová, která v zastoupení svého šéfa Andreje Babiše (ANO) systém na přelomu let 2016 a 2017 zaváděla do praxe a skryté peníze chtěla zdanit.

EET měla od počátku širokou podporu obyvatel Česka. Podle pravidelných průzkumů STEM ji v letech 2016–2020 za pozitivní pravidelně označovaly dvě třetiny populace. Podle agentury Median její zavedení koncem roku 2016 podporovalo 58 procent občanů.

Podporu získal i mezi částí podnikatelů. „Rétorika provázející zavedení EET vypadala zpočátku rozumně,“ potvrzuje Ladislav Minčič, jenž byl před nástupem do Hospodářské komory také náměstkem ministra financí. „Bylo to řešení pro velké firmy, které poukazovaly, že někteří menší podnikatelé nepřiznávají všechny své výnosy,“ vysvětluje Minčič, proč ani komora zavedení kontrolního systému neodmítla.

Někteří hospodští si také po instalaci pokladen koncem roku 2016 pochvalovali, že jim EET zvýšila tržby. Umožnila totiž kontrolovat personál, který do zavedení pokladen mohl hostům nalévat vlastní alkohol.

Babišův systém nakonec ztroskotal na provedení. „Nikomu se nelíbila ideologizace s účtenkovou loterií, podle níž se měl každý zákazník stát něčím, jako byla před listopadem 1989 Pomocná stráž SNB, a hlásit podezřelé účtenky,“ připomíná Ladislav Minčič jednu ze zásadních chyb.

Ještě hlasitější odpor vzbudila okolnost, že Česko převzalo chorvatský model pokladen, podle kterého musel podnikatel hlásit svou tržbu online na finanční úřad ještě předtím, než ji od zákazníka inkasoval. „Soustavný dozor chápal málokdo jako pozitivum,“ potvrzuje expert Hospodářské komory.

Dohled byl tak přísný, že restaurace a obchody musely úřadům hlásit i částky, které zákazník uhradil platební kartou. To jako přehnaný zásah do autonomní sféry podnikatele odmítl Ústavní soud s poukazem, že bezhotovostní transakce může finanční úřad dohledat jinde.

„Stát musí sám dodržovat jisté informační sebeomezení, může-li jím zajišťované funkce zabezpečit i jinak,“ uvedli soudci ve verdiktu z prosince 2017.

Účinnost zákona – a tím i povinnost používat pokladny – byla suspendována po příchodu pandemie. Tím tehdejší ministryně Schillerová připustila námitku, že EET zbytečně zvyšuje administrativu. Neprotestovala ani Finanční správa, pro kterou se stal chorvatský systém v mnoha ohledech zátěží.

Na jedné straně musela třídit nezvladatelné množství dat, která navíc po zásahu Ústavního soudu nedávala přehled o celkovém objemu tržeb, na druhé straně se ani nesnížil počet kontrol v terénu, ani se prokazatelně nezvýšil výběr daní.

Po dohodě Schillerové s jejím pozdějším nástupcem Zbyňkem Stanjurou (ODS) byla platnost zákona pozastavena až do konce roku 2022, aby o jeho osudu rozhodla příští vláda. Nový ministr v návrhu na zrušení nenechal Sněmovnu na pochybách, co si o pokladnách myslí.

„EET přináší zbytečnou administrativu podnikatelům, které provoz a aktualizace pokladních zařízení stojí každoročně zhruba 1,5 miliardy korun. Když si k tomu přidáte celkový náklad na straně státu zhruba za půl miliardy korun ročně, nevidím žádný důvod v EET pokračovat,“ uvedl Stanjura s tím, že výnosy pro stát se naopak blíží nule.

Ladislav Minčič z Hospodářské komory si přesto nemyslí, že tím elektronizace firemního účetnictví za asistence státu skončila. Doporučuje však hledat řešení příznivější podnikatelům, například v podobě švédského modelu.

Tamní firmy účtují všechny tržby v elektronické registrační pokladně, do níž má online přístup i finanční úřad, každou svou návštěvu však musí evidovat. Zároveň využívá data z pokladen, aby pro podnikatele sám sepsal daňové přiznání a tím je osvobodil od byrokracie. Těžko se však budoucí model může podle Minčiče jmenovat „evidence tržeb“.