Článek
/Od naší zvláštní zpravodajky v Rakousku./
Bylo to paradoxně snad jediné místo ve Vídni, kde nezněla čeština.
Zatímco rakouská metropole v sobotu přetékala předvánočními návštěvníky, zejména ze sousedních zemí, domácí se v chrámu svatého Štěpána loučili s českým exministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem.
Přišla „smetánka“. Jmenovky v předních řadách katedrály prozrazovaly, že tu sedí hrabě vedle knížete. Vzadu, „na stojáka“, byla i veřejnost. Mši sloužil vídeňský arcibiskup.
O Česku se ale v hlavní vídeňské katedrále mluvilo vlastně neustále.
„Se zájmem jsem si přečetl, že všichni muži schwarzenbergského rodu nesou ve svém jménu svatého Jana Nepomuckého. Podle legendy Jan Nepomuk odmítl králi prozradit zpovědní tajemství a byl shozen z Karlova mostu a utopil se ve Vltavě,“ řekl na zádušní mši rakouský prezident Alexander Van der Bellen.
„Karel Schwarzenberg byl stejně jako jeho jmenovec neoblomný. A naplněn tím největším smyslem pro spravedlnost. A byl také stavitelem mostů. Stavitelem mostů mezi Rakouskem a Českou republikou. Stavitelem mostu pro usmíření mezi Čechy a Němci. A vždy hledal nové mosty po Evropě,“ dodal.
Na zámku i v hospodě
Česko-rakouská historie byla na mši přítomna stejně jako v rakouských ulicích – v jejich hemžení i názvech, v nichž se prolínají německá jména s těmi slovanskými a často českými.
Promítla se i do promluvy vídeňského arcibiskupa. Christoph Schönborn má sám kořeny v dnešním Česku. Patří do šlechtické rodiny, která ale byla po roce 1945 z Litoměřicka odsunuta.
Byl to právě Schönborn, kdo připomněl protinacistické postoje Schwarzenbergovy rodiny za druhé světové války.
„Zatímco má rodina si jako svůj hlavní jazyk zvolila němčinu, Schwarzenberg se rozhodl pro češtinu,“ uvedl mimo jiné kardinál – rodák ze Skalky u Vlastislavi v severních Čechách.
V katedrále také zaznělo jméno prvního českého prezidenta Václava Havla, jemuž „Kníže“ dělal po pádu komunistického režimu kancléře na Pražském hradě.
Připomínala se i jeho pomoc českým disidentům ještě před pádem železné opony. Ale mluvilo se i o Schwarzenbergových lidských vlastnostech, a to velmi podobně, jako ho známe v Česku. „Byl doma stejně tak na zámcích a hradech jako v kavárnách i v hostincích,“ znělo v katedrále.
S punkovou plackou
Šlo téměř výhradně o rakouskou akci. Česko reprezentoval stálý velvyslanec ve Vídni Jiří Šitler, prezident Petr Pavel vyslal svého šéfa zahraničního odboru Jaroslava Zajíčka.
Mezi smutečními hosty ale byli například známý český herec Oldřich Kaiser a písničkářka a disidentka Dáša Vokatá, kteří v záplavě místních vznešenců ve vlněných kabátech šitých na míru odráželi exministrovu mnohovrstevnatost.
Emotivním detailem byla i „punková“ placka ze Schwarzenbergovy prezidentské kampaně na klopě kabátu jeho nejmladšího a zároveň nevlastního syna Karla Prinzhorna.
„Obřad byl velkolepý, ačkoliv šlo formálně o soukromé requiem. I silnou účastí politické reprezentace, současných a bývalých rakouských politiků, to mělo charakter rozloučení rakouského státu,“ řekl Seznam Zprávám český velvyslanec Šitler. Podle něj v Rakousku, tedy u klíčové souseda, ztrácí Česko silný hlas, který do veřejné debaty vnášel postoje vycházející ze zkušeností a zájmů Česka.
V katedrále ale nejčastěji zaznívalo, že to nejsou jen Češi či Rakušané, kdo přišli o „svého“ Karla Schwarzenberga.
„Každý, kdo se pokusí zachytit osobu Karla Schwarzenberga, riskuje, že se zaplete do rozporů. Byl liberál, nebo konzervativec? Byl Čech? Švýcar? Rakušan? Evropan? V příběhu Karla Schwarzenberga se odráží historie Evropy, vícejazyčné, složité,“ zdůraznil jeho evropanství prezident Van der Bellen.
