Článek
Země Evropské unie se při očekávaném zvýšení výdajů na obranu zřejmě nedokážou vyhnout zvýšení daní. Tvrdí to analýza společnosti XTB.
Podle tohoto materiálu nelze očekávat, že by se podařilo potřebné peníze získat škrty v jiných oblastech. V řadě států vzhledem k jejich současnému zadlužení může být problémem i financování obrany prostřednictvím prohlubování deficitů. Analýza konstatuje, že případné zvyšování daní bude u voličů nepopulární, a to zejména po sérii krizí, kterými Evropa v posledních letech prošla.
Současná česká vláda přitom ale s navyšováním daní nepočítá. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) chce podle svých slov jít právě primárně cestou škrtů v jiných oblastech . V nedávném rozhovoru pro Deník N ale ale nevyloučil, že se Česko bude i více zadlužovat. „I při třech procentech na obranu můžeme plnit maastrichtská kritéria,“ uvedl.
Méně peněz na dekarbonizaci
Fialova vláda stanovila plán, že se výdaje na obranu budou postupně zvyšovat z nynějších dvou procent HDP až na tři procenta, a to postupně o 0,2 % za rok.
Podle Stanjury je to stále reálné. „Ale platí obecné pravidlo: Pokud máte novou prioritu, nemůžete dělat všechno jako doposud. Pak byste musel hledat nové příjmy, tedy zvýšit daně. To určitě nepreferuju,“ prohlásil ministr financí v uvedeném rozhovoru. Podle něj by Česko mělo nyní snížit své výdaje na dekarbonizaci.
„Není možné financovat dekarbonizaci a zároveň i zvýšené výdaje na obranu. Evropa, Česká republika si musí vybrat. Pro mě je ta volba jasná,“ uvedl šéf resortu financí.
Ani opoziční hnutí ANO prý o zvyšování daní kvůli zbrojení neuvažuje, chce je ale důsledněji vybírat. „A hlavně zvýšit výkonnost běžných firem. Jinými slovy dosáhnout vyšších zisků a tím i daní,“ popsal pro Seznam Zprávy partajní recept 1. místopředseda hnutí Karel Havlíček.
Příliš se mu nelíbí jakých mimořádných zisků v době války dosahuje zbrojní průmysl. Označuje to za „druhý extrém“. „Logicky je potom velmi diskutabilní zvyšování podílu na obranu vůči HDP, poněvadž velká část těchto prostředků končí v ziskovosti hrstky (zbrojařských) firem,“ poukazuje Havlíček.
Myslí si, že i za současné peníze by bylo možné pro armádu nakoupit více, kdyby v resortu obrany probíhaly řádné tendry a mezi dodavatelskými firmami fungovala konkurence. „Tedy netlačit se jen do vyšších výdajů, ale prostředky vynakládat efektivně,“ vidí cestu Havlíček.
Nedostatek zdrojů
Podle zmíněné analýzy společnosti XTB výdaje zemí EU na obranu rostou od roku 2014, kdy Rusko v rozporu s mezinárodním právem anektovalo ukrajinský poloostrov Krym. Nárůst obranných výdajů zrychlil po roce 2021 a za poslední tři roky vzrostly o třetinu na loňských 326 miliard eur (8,1 bilionu korun).
„Postupný růst výdajů ale nebyl dostatečně rychlý. I proto se nyní mluví o různých akčních plánech, půjčkách, fondech a dalších zdrojích peněz, které mají uvolnit až 800 miliard eur v následujících letech na přezbrojení Evropy,“ podotkl hlavní ekonom XTB Pavel Peterka.
Dosažení investic v plánovaném rozsahu bude podle materiálu komplikovat nedostatek zdrojů. Ten souvisí i s pomalým hospodářským růstem EU, který podle aktualizované prognózy Evropské centrální banky letos dosáhne 0,9 procenta a příští rok 1,2 procenta. EU proto bude muset využít pro zajištění dostatku peněz kombinaci výdajových škrtů, prohloubení dluhu a zvýšení daní.
„V oblasti škrtů jsem na evropské úrovni skeptický. Nečekám úspory v rozpočtech jednotlivých států, které by byly z hlediska financování armád zásadní,“ komentoval situaci Peterka.
Prohloubení dluhu může narazit v některých vysoce zadlužených zemích EU, pro které už nyní dluh představuje podstatnou hospodářskou zátěž. Analýza konstatuje, že zatímco průměrné zadlužení v EU je 82 procent hrubého domácího produktu (HDP), v Itálii dosahuje 137 procent HDP a ve Francii 112 procent HDP.
„Francie a Itálie jsou navíc jedny z těch největších ekonomik EU, kde zřejmě politické špičky očekávají velký příspěvek k výdajům na obranu,“ uvedl ekonom Peterka. Varoval, že by se v takovém případě mohla Evropa přiblížit dluhové pasti, kdy by hrozilo, že problémy zadluženějších států budou muset v budoucnu řešit ty rozpočtově zodpovědnější.
