Barrandovské terasy po resuscitaci. Podívejte se, jak se proměnily

Za první republiky to byl vyhlášený cíl výletníků i smetánky, chodili sem prezident Masaryk či slavní herci jako Adina Mandlová a Oldřich Nový. Vlasta Burian si tady ve filmu objednával tři vejce do skla. Během socialismu však areál spojený s rodinou exprezidenta Václava Havla postupně upadal a po uzavření v 90. letech zchátral.

Po dlouhé době nejistoty a poté složitých stavebních úprav se do něj začíná vracet život. Současný majitel, liberecký podnikatel Michalis Dzikos, se rozhodl restauraci rekonstruovat a doplnit ji přístavbami s nájemními apartmány. Na dostavbu si najal přední architekty z Brna – Ladislava Kubu a Tomáše Pilaře.

Nové budovy už jsou téměř hotové, otvírat se budou letos na podzim. K závěru se blíží i opravy funkcionalistické restaurace zvenčí. Renovace interiéru vyžaduje ještě několik měsíců práce, dokončení se odhaduje na závěr roku 2024. Poté má být restaurace opět v provozu. Osud zdevastovaného bazénu pod skálou, jenž patří Dagmar Havlové, vdově po bratrovi bývalého prezidenta Ivanu Havlovi, zůstává neznámý.

Rozsáhlé venkovní terasy s posezením, které restauraci daly jméno, jsou ovšem nenávratně pryč. Včetně proslulého Trilobit baru, který asi před 20 lety vyhořel. V době největší slávy stál komplex na klidném místě za městem, dnes je však obklopený hlučnými silnicemi, železnicí a tramvajovou tratí. Venkovní restaurace už by zde proto příliš nedávala smysl.

Místo toho architekti ke chráněné památce s vyhlídkovou věží přistavěli dva apartmánové domy, které investici zhodnotí. Snažili se přitom navázat na původní koncept i charakter místa a nové části co nejlépe napojit na historickou stavbu. „V rámci našeho architektonického návrhu jsme na tuto skutečnost zareagovali vytvořením dvou budov, které jsou záměrně odlišně tvarově pojednány – lichoběžník a vlnovka, obě ovšem respektují úroveň římsy stávající budovy restaurace,“ vysvětlil architekt Ladislav Kuba.

Vlnovka má bílou barvu jako restaurace a svým ladným tvarem, obkružujícím hranu Barrandovské skály, opisuje bývalé uspořádání venkovních teras. V místě, kde stával Trilobit bar, na něj odkazuje zvýšením úrovně o jedno patro.

Stylově toto křídlo navazuje na tradici organického funkcionalismu, jaký předvedl třeba brněnský architekt Bohuslav Fuchs na projektu koupaliště Zelená Žaba v Trenčianských Teplicích. Část bývalých teras poslouží jako zahrada.

Druhá novostavba ve tvaru lichoběžníku má čistě současné tvarosloví a od vlnovky se odlišuje ostrými rohy a tmavě stříbřitou fasádou, která souzní s šedivou skálou. Na dvou místech z ní v horním patře vystupují široké arkýře s vyhlídkovými lodžiemi, jež jako by se vznášely nad propastí.

Vnitřek budovy autoři otevřeli do klidného dlážděného atria se vzrostlými stromy. Využívá osvědčené principy ochlazování a zvlhčování vzduchu známé už z římské antiky a připomíná dvůr pavlačového domu.

Dohromady je v budovách 61 apartmánů různých velikostí. Stavba na skále byla náročná kvůli nejednotnému podloží i omezenému prostoru. Proto se protáhla na několik let, k čemuž přispěla i pandemie covidu.

Architekti mysleli také na ekologii a udržitelnost. „Obě budovy mají zelené extenzivní střechy, které zadržují dešťovou vodu a současně přirozeně brání přehřívání apartmánů v nejvyšších podlažích,“ popsal architekt Kuba. Využité tu jsou i recyklované materiály.

Od roku 2018 se pracuje na rekonstrukci funkcionalistické restaurace od Maxe Urbana, jíž se ujal zkušený architekt Ondřej Kukral, zaměřený právě na renovace památek. Železobetonová konstrukce potřebovala sanaci, hodně práce bylo s novými omítkami.

„Před stanovením konečné vrstvy fasády proběhla celá řada kroků v hledání nejvhodnějšího materiálu, který by odpovídal původnímu vzhledu stavby, a přitom byl v dnešní době proveditelný. Náročné bylo stanovit množství slídy ve směsi a způsob jejího nanášení,“ popsal architekt Kukral. Podobně náročná byla i oprava střešní krytiny a betonového zábradlí.

Nyní se pracuje na úpravách dispozic a interiéru. Bylo nutné nově založit podpůrné sloupy, které byly v dezolátním stavu. Stropy vyžadovaly výztuhy, aby měly potřebnou nosnost a odpovídaly dnešním normám. Vše se do detailu konzultuje s památkáři.

Barrandovské terasy nechal v roce 1929 postavit otec bývalého českého prezidenta, podnikatel Václav Maria Havel. Při návštěvě Spojených států ho tehdy zaujala restaurace nad mořským útesem v San Francisku a chtěl v Praze něco podobného. Najal si na to funkcionalistu Maxe Urbana, který působil také jako filmový režisér a pro Václavova bratra Miloše Havla postavil i nedaleké filmové ateliéry. Měl na starosti též urbanismus zdejší vilové čtvrti.

Pod skálou, na níž restaurace stála, po roce přibyl plavecký stadion se skokanskou věží od specialisty na tento typ staveb Václava Kolátora. V roce 1937 pak terasy doplnil dřevěný Trilobit bar, navržený architektem řady barrandovských vil Vladimírem Grégrem.

Terasy se brzy staly hitem, při slavnostním otevření se vystřídalo na 50 tisíc lidí. Servírovalo se tu pak až kolem tří tisíc obědů denně, lanovkou se občerstvení dopravovalo i dolů k bazénu, k tanci a poslechu hrával orchestr R. A. Dvorského.

Za druhé světové války Barrandovské terasy využívali nacisté, po znárodnění v roce 1948 komunističtí pohlaváři. Do areálu se moc neinvestovalo, takže postupně upadal. První ukončilo činnost koupaliště, nepříliš oblíbené kvůli studené vodě z Vltavy.

Od roku 1982 byl zavřený Trilobit bar a v 90. letech spadla opona i za restaurací. Komplexu nepomohla ani památková ochrana vyhlášená v roce 1988, ovládli ho bezdomovci a vandalové.

Po roce 1989 dostali Barrandovské terasy zpátky v restituci bratři Václav a Ivan Havlovi. Každý z nich převedl svůj podíl na manželku, obě stejného jména Dagmar Havlová. Manželka Ivana Havla pak svou část nemovitosti s výjimkou bazénu za úplatu převedla na švagrovou a ta později komplex prodala dnešnímu majiteli. Přípravy na rekonstrukci a dostavbu začaly v roce 2016.