Chodil sem Kryl, Špinarová zde byla za štamgastku. Teď legendární bar končí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je chladné dubnové pondělí a ostravské Masarykovo náměstí je k večeru typicky ospalé. Otevřeno má kolem sedmé hodiny několik podniků, hosty ale kromě několika málo výjimek lákají marně.

Na skupinku pokuřujících štamgastů lze narazit až v jedné z bočních uliček. Tam stojí už několik desetiletí bar U Waldemara. I v pondělí vypadá celkem zaplněně. To ale není tak těžké - vejde se sem sotva několik desítek lidí. Spíš než hospodu opravdu připomíná prostor zapadlý, zakouřený bar ze starých filmů.

I tak je ale tento zdánlivě nenápadný podnik na Ostravsku proslulý. „Je to nejstarší bar v Ostravě, který byl založen roku 1968. Tehdy ho tady údajně osobně pokřtil Waldemar Matuška,“ říká hrdě jeho provozovatel Přemysl Bureš.

Tím výčet legendárních figur, které místo navštívily nebo sem dokonce chodily pravidelně, nekončí. „Chodil sem Karel Kryl, když v Českém rozhlase natáčel Bratříčka, později Jarek Nohavica, Pavel Dobeš a jim podobní. Věra Špinarová byla dokonce štamgastkou. A když přijel někdo z Prahy, třeba Eva Pilarová, tak šli sem. Samozřejmě sem chodili i estébáci, protože tu měli celou smetánku kulturní scény na dlani,“ vyjmenovává Bureš, který bar provozuje poslední dva roky a místo zcela zrekonstruoval.

Pořádají se zde výstavy, koncerty i literární čtení, i proto jde dodnes o oblíbené místo ostravské kulturní a bohémské scény. Ta se ale nyní o osud Waldemara obává.

Přemysl Bureš na místě končí. A to za třaskavých okolností. Od města, kterému prostor patří, dostal výpověď z nájmu. Prostor musí opustit do konce června. Tvrdí, že důvod mu vedení Ostravy nesdělilo. I tak je ale jasný. „Máme tady těžké problémy se sousedy,“ přiznává.

Waldemar sídlí v přízemí pětipatrového činžovního domu. Městu patří jen přízemí, zbytek je v soukromém vlastnictví. A lidé, kteří v bytech nad barem žijí, si v posledních měsících opakovaně stěžovali na nadměrný hluk a volali policii.

„Minimálně tři byty nad ním mají velké problémy. Zažil jsem pár akcí, kdy se tady končilo ve dvě, ve tři. Lidé kouří venku, jsou hluční, podnapilí, vyřvávají,“ líčí pro Seznam Zprávy jeden z obyvatel domu, který si nepřál být jmenován, redakce ale jeho identitu zná.

„V roce 2023 jsme oznámili příslušnému správnímu orgánu celkem pět případů rušení nočního klidu. V roce následujícím tomu pak bylo celkem v sedmi případech,“ upřesňuje mluvčí městské policie Jindřich Machů.

Jenže jak potvrzují obě strany sporu, situace zašla ještě dál. Bureš například říká, že mu jedna z obyvatelek domu měla dát při jedné z hádek facku. „Jindy jsem měl zase auto pomazané psími exkrementy,“ tvrdí muž, který dříve v Ostravě provozoval neméně známý absintový klub Les.

Lidé z domu si zase stěžují na to, že se k nim Bureš choval hrubě a dostatečně nedbal na dodržování pravidel. „Dva roky působí tak, že on je majitelem baru a ostatní jsou jeho poddaní, a že si může dělat co chce,“ říká místní muž. Jako příklad uvádí, že při akci ke znovuotevření baru před dvěma roky napsal Bureš na facebook, že volná zábava pojede „až do příjezdu policie“.

Některé z incidentů mezi sousedy a majitelem řešila i policie. „Ostravští policisté na daném místě evidují od ledna roku 2023 do současnosti kolem desítky přestupkových jednání, a to proti majetku a občanskému soužití, ne však v souvislosti s rušením nočního klidu,“ upozorňuje mluvčí moravskoslezských policistů Kateřina Kubzová.

Do sporu se tak vložilo město. „Situaci okolo provozování baru U Waldemara řešíme déle než rok. Z naší strany byla snaha pomocí mediace a osobního jednání odstranit nebo alespoň zmírnit vyhrocené spory mezi provozovatelem baru a vlastníky bytových jednotek v domě na ulici A. Macka č. 4. Bohužel k nápravě situace nedošlo, což nás velmi mrzí,“ popisuje mluvčí městské části Moravská Ostrava a Přívoz Michaela Tichá s tím, že politické vedení rozhodnutí předem probralo s policií.

Bureš ale odmítá, že by s ním město nějak o možné výpovědi z nájmu jednalo. „Přišlo to bez jakéhokoli varování. A chybí odůvodnění, proč se tak rozhodli,“ míní. I proto na rozhodnutí Rady města podal rozklad.

Říká, že svědomí má čisté. „Ano, policie sem jezdila. Ale nikdy jsme žádnou pokutu za hluk nedostali. Tady to není Stodolní, je to pořád komorní věc, v pátek tady třeba bude jazzový koncert. Máme venku malou zahrádku s pár židličkami, která zavírá v deset, to přesně dodržujeme,“ tvrdí Bureš, který se mimo jiné jako herec objevil ve filmu Havel nebo v seriálu Volha. „Dnes vám stačí jeden notorický stěžovatel, a končíte,“ dodává.

„Bude to škoda, pokud to tady skončí,“ říká před barem starší muž, který se představuje jako Johnny. Pracuje na vrátnici v divadle Petra Bezruče a k „Waldovi“ chodí už léta. „Když projdete Ostravou, tak kde je takový nějaký malinký lokálek, kde se dá pobavit? Už jich moc není. Lidé tu přijdou s kytarami, zahrají, nehádají se. Komu by to jako vadilo?“ ptá se přímo pod okny stěžovatelů.

Jak se v posledních týdnech ukázalo, podobný názor mají stovky dalších lidí. Umělci, akademici i osobnosti ostravské kultury nastartovali na pomoc Burešovi petici. Tu osobně přišly do baru podepsat asi čtyři stovky lidí, online verze měla v první třetině dubna hodně přes osm stovek podpisů.

„Malý kapacitní prostor tohoto baru přímo vybízí k akcím soustředěným na komorní, ale o to intenzivnější kulturní zážitky. Svým uspořádáním, historií a géniem loci by se mohl hrdě řadit do kategorie vyhledávaných místních kulturních památek, které si hýčká snad každé dobré město světa,“ napsal petiční výbor. Jeho členy jsou třeba univerzitní pedagog a umělec Jiří Surůvka, majitel strojíren ISMM Group Miloslav Cváček nebo literární historik Pavel Hruška.

Městská část na petici reagovala prohlášením, že si je vědomá historického významu místa. „Proto je naším zájmem pokračování baru U Waldemara, jen s jiným nájemcem,“ odpovídá mluvčí městské části Tichá.

Jenže petenti si myslí, že to bez Přemysla Bureše nepůjde. Současné aktivity baru jsou s jeho jménem úzce spojené. „Bar u Waldemara je klíčovým kulturním místem Ostravy s obrovskou tradicí. Přemek ho před třemi lety zachránil, na vlastní náklady opravil a dělá tam z vlastních peněz kulturní akce,“ uvádí na svém facebooku například ostravská patriotka Ilona Rozehnalová, která provozuje antikvariát Fiducia.

„Žádný Waldemar dál nebude. Nemůže být. Nevím, kdo by to chtěl. Je to malinké, nevydělává to. Bojím se, že z toho udělají hipsterskou kavárničku nebo kancelář,“ říká k tomu Bureš.

Lidé z domu si ale za svým odporem stojí. „Tady nejde o historii. Tady jde o to, jak pan Bureš vystupoval a nastavil vztahy s vlastníky. Když jdu na náměstí kamkoli, tak dodržují pravidla. Určitě se tam nekoncertuje a nepije do tří,“ míní muž, který si nepřál být jmenován.

Obvod Moravská Ostrava a Přívoz v současnosti pronajímá nebytové prostory zhruba čtyřiceti restauracím a barům. A stížnosti vlastníků bytů nejsou ničím výjimečným.

„Majitelé bytů by byli samozřejmě nejradši, kdyby zrovna v jejich domě žádný provoz nebyl, ale to bychom měli mrtvé centrum města. Čili není běžná praxe dávat provozovnám výpověď, ale snahou je najít přijatelný kompromis včetně dodržování stanovených pravidel,“ dodává za městskou část Tichá. Výpověď pro Waldemar je podle ní zcela výjimečný případ.