Babiš a české občanství. Pomohla mu změna zákona

Česko zatím nemělo prezidenta, který by měl ve funkci dvojí občanství a který získal českou státní příslušnost až dodatečně. Václav Havel, Václav Klaus i Miloš Zeman byli pouze občany České republiky.

Pokud by nadcházející druhé kolo voleb hlavy státu vyhrál Andrej Babiš, stal by se prvním prezidentem, který byl původně cizincem a má dvojí státní příslušnost. Po rozdělení Československa mu zůstalo slovenské občanství, to české získal po víceletém podnikání v Praze.

Podle dokumentů, které redakce získala od úřadů prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím (viz fotogalerie níže), nabyl Andrej Babiš státní občanství České republiky prohlášením na podzim roku 2000. Ze záznamů vyplývá, že tehdejší šéf expandujícího koncernu Agrofert splnil předepsané podmínky.

Za povšimnutí nicméně stojí, co Babišovu cestu k občanství usnadnilo. Kdyby o něj požádal dříve, konkrétně do srpna 1999, musel by splnit několik podmínek - aspoň pětiletý trvalý pobyt, propuštění ze státního svazku cizího státu, pětiletou lhůtu bez odsouzení za úmyslný trestný čin a prokázání znalosti českého jazyka.

Nynější prezidentský kandidát však mohl využít změnu zákona, která výrazně ulehčila získávání českého občanství lidem pocházejícím ze Slovenska. Podle návrhu byla určená hlavně pro Romy, kteří neměli zdejší občanství nebo trvalý pobyt. I když mnozí žili na území České republiky ještě před rozdělením společného státu, ani po letech tu nedosáhli plnoprávného postavení, nedosáhli třeba na sociální dávky.

Pomohla jim až novela zákona o nabývání a pozbývání českého občanství, kterou v roce 1999 připravila sociálnědemokratická vláda Miloše Zemana.

Nová úprava umožnila, aby české státní občanství mohli dostat lidé, kteří byli občany Slovenska, zároveň ale od roku 1992 žili trvale na území Česka. Nebylo přitom potřeba dokládat úřední povolení k trvalému pobytu, stačilo pobyt prokázat jiným způsobem. Odpadly také ostatní podmínky k udělení občanství.

Změnu navrhl a prosadil tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva, bývalý disident a novinář Petr Uhl, který také vedl Meziresortní komisi pro záležitosti romské komunity při Úřadu vlády. Reagoval mimo jiné na kritiku mezinárodních lidskoprávních organizací, podle kterých byla tehdejší úprava nabývání českého občanství diskriminační a přivedla mnoho občanů bývalé federace do tíživé situace.

„Není žádné tajemství, že jde především o příslušníky romské komunity, kteří v důsledku těchto skutečností nemají možnost ani participovat na elementárních sociálních právech, protože, jak známo, tato nejsou u nás vázána na státní občanství, leč jsou vázána na trvalý pobyt,“ řekl tehdejší vicepremiér pro legislativu Pavel Rychetský, když novelu na konci března 1999 představoval v Poslanecké sněmovně.

Pro Andreje Babiše byla zřejmě důležitější jiná podstatná změna, kterou nová úprava umožnila - aby cizinci získávali české občanství bez toho, že by se museli vzdát svého původního. Do té doby to bylo možné jen při získání občanství narozením nebo sňatkem.

Novela zákona o nabývání občanství poměrně hladce prošla oběma komorami Parlamentu a po podpisu prezidentem Václavem Havlem nabyla účinnosti v září 1999.

Předepsané prohlášení o státním občanství Andrej Babiš podepsal 25. října 2000 u obvodního úřadu v městské části Prahy 3. Tehdy měl totiž zapsaný pobyt v Roháčově ulici na pražském Žižkově, kde také v té době sídlil Agrofert. Současně úřad vystavil osvědčení, že je českým občanem.

Že v Česku trvale žije od roku 1992, potvrdil Babiš vlastním prohlášením. Dodatečně připojil také písemná prohlášení dalších lidí, většinou kolegů, že v Praze skutečně přebýval.