Azbest a jeho likvidace: Co byste měli vědět

Azbest je přírodní minerál, dlouhou dobu používaný ve stavebnictví díky svým vynikajícím tepelně izolačním a ohnivzdorným vlastnostem. Jak je však všeobecně známo, jeho vláknitá struktura představuje závažné zdravotní riziko, a jeho použití je tak ve většině zemí zakázané. Přesto se s ním můžeme setkat zcela běžně, zůstává součástí mnoha staveb a při rekonstrukcích na něj narazí řada majitelů nemovitostí.

Co byste o azbestu měli vědět a jak postupovat při likvidaci? Seznam Zprávy sepsaly to nejdůležitější.

Norma ISO azbest definuje jako „společný výraz používaný pro specifické serpentinové a amfibolové minerály, které vykrystalizovaly do azbestového vzhledu, což způsobuje, že se oddělují do dlouhých, tenkých a pevných vláken, jsou-li tyto minerály drceny nebo zpracovávány“.

Český výraz pro azbest je „osinek“ a jedná se o krystalickou formu křemičitanu hořečnatého. Minerál ze skupiny silikátů se v přírodě vyskytuje ve dvou formách –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ serpentinů a amfibolů. Vyniká především vysokou tepelnou rezistencí a odolností vůči chemikáliím, je mimořádně pevný v tahu a má i velmi dobré elektroizolační vlastnosti. V zemské kůře je poměrně rozšířený.

Azbest byl prokazatelně znám už v antice, kdy ostatně získal své pojmenování –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ starořecké „asbestos“ se dá přeložit jako „neuhasitelný “ či „nezničitelný“. Řekové z něj vyráběli knoty, kremační roucha i ohnivzdorné oděvy. Populární prý byly azbestové ubrusy, které se čistily vhozením do ohně. Už v té době upozornil řecký geograf Strabo na zdravotní obtíže otroků, kteří s azbestem pracovali. Zhoršovalo se jim zdraví, brzy umírali a byli téměř neprodejní.

Moderní těžba azbestu se rozvíjela od konce 19. století a vrcholu dosáhla v 70. letech. Zhruba 70 až 90 procent přitom bylo využito ve stavebnictví.

Hlavní nebezpečí azbestu spočívá v jeho mikroskopických vláknech, která se mohou uvolnit do vzduchu a být vdechnuta. Nejrizikovější jsou vlákna delší než pět až osm mikrometrů a užší než 1,5 mikrometrů. Při dlouhodobém vystavení těmto vláknům hrozí vznik závažných onemocnění, jako je azbestóza, rakovina plic či mezoteliom.

Jejich výskyt je mezi těmi, kteří nejsou vystaveni vysoké expozici, vzácný. Propuknutí nemoci však může nastat až po mnoha letech či desetiletích a riziko přetrvává i v momentě, kdy už člověk vystaven azbestu není –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vlákna zůstávají ve tkáních dlouhodobě, někdy celý život.

Karcinogenita azbestu se zvyšuje v závislosti na dávce. Při jakékoli manipulaci by proto mělo být jeho vdechování maximálně omezeno. Velmi nebezpečné je zejména vrtání, broušení či manipulace s azbestovými materiály v uzavřených nevětraných prostorách nebo bez použití ochranných pomůcek.

Lom azbestového materiálu má obvykle vláknitý charakter podobný skelné vatě. I pro odborníka však může být problém identifikovat azbest pouhým okem. Materiálů, které jej obsahovaly, se vyrábělo obrovské množství, pod různými názvy a v různých formách. Mohou být navíc překryty jinými konstrukčními prvky nebo nátěrem. Odborník by však měl být schopen identifikovat alespoň podezřelý materiál a navrhnout další vhodný postup.

Obecně by měl specializovaný pracovník následně odebrat vzorky, které je nutné analyzovat laboratorně. Další variantou je takzvaný azbestový průzkum, tedy komplexní inspekce nemovitosti. Jeho cílem je identifikace všech rizik, množství, typu a nebezpečnosti použitých azbestových materiálů. Prvním krokem je obvykle zhodnocení stavu nemovitosti, následně odborník vytipuje místa vhodná k odběru vzorků. Analyzovány jsou přitom nejen samotné materiály, ale například i vzduch.

Objekt totiž může být s nadsázkou celý z azbestu, pokud však do konstrukcí nebylo zasahováno nebo byl povrch kvalitně ošetřen, nemuselo k uvolnění vláken vůbec dojít. A naopak i malé množství azbestu může být rizikem, pokud je s ním nevhodně zacházeno nebo dochází k dlouhodobé expozici.

Podmínkami odstraňování staveb, které vyžadují povolení nebo obsahují azbest, se zabývá paragraf 247 nového stavebního zákona. Povolení k odstranění stavby, které vydává příslušný stavební úřad na základě žádosti vlastníka stavby, přitom potřebujete i v případě, že budete kupříkladu „jen“ likvidovat eternitovou střešní krytinu.

Podle doporučení Ministerstva životního prostředí lze při demontáži azbestu postupovat tak, že jeho sejmutí provede běžná stavební firma, případně lze práce provést svépomocí za zvýšených bezpečnostních opatření, včetně použití ochranných rukavic, respirátorů a dalších ochranných pomůcek.

A kam azbest odvézt? Rozhodně nepatří do běžného komunálního odpadu, a to ani v malém množství. Veškerý odpad obsahující azbest je klasifikován jako nebezpečný. Pro jeho likvidaci je proto vhodné objednat specializovanou firmu, která zajistí jeho přepravu na skládku s platným povolením od příslušného krajského úřadu.

Odborná firma zajistí bezpečné odstranění tak, aby nedocházelo k úniku azbestového prachu do ovzduší, přičemž provádí průběžné odsávání vzduchu a monitorování obsahu azbestu. Azbestové odpady se balí do pevných plastových obalů a musí být označeny jako nebezpečný odpad. Následně je firma uloží do těsně uzavřených kontejnerů a zajistí jejich likvidaci na skládce. Po novele zákona o odpadech je možné tento druh odpadu ukládat i na skládky ostatního odpadu, avšak za podmínek stanovených vyhláškou.

Přehled stavebních materiálů s obsahem azbestu, které u nás byly v minulosti vyráběny:

Zdroj: szu.gov.cz