Článek
Jeho protagonisté, mladý pár Lenka a Michal, se věnují svému čtyřletému synovi s nejvyšším možným nasazením. Miško má už od narození naplánovanou každou minutu svého života tak, aby se z něj jednoho dne stal úspěšný vrcholový sportovec a po všech stránkách „kvalitní člověk“. Snímek otvírající otázku přiměřenosti výchovy a rodičovských výzev v dnešní době do tuzemských kin vstoupí 26. srpna.
Film ukazuje, jak rodiče věnují synovi maximum času a malý Miško díky jejich tréninku předčí svými výkony většinu vrstevníků. Na první dětská kamarádství však nemá zatím čas, protože v jeho životě má přednost plavání, gymnastika, klavír, bruslení, driblování, běh, přitahování, jízda na kole, lyžování, ale také zpěv, angličtina a běžná denní komunikace s matkou v němčině namísto rodného jazyka.
„Já bych takhle žít nemohla, protože Hanuliakovi se Miškovi opravdu věnují od rána do večera každý den, neměla bych na to čas, neměla bych na to peníze a neuměla bych se tak ‚sebeobětovat‘, protože to znamená, že nemáte přátele ani koníčky. Ale Hanuliakovi by vám řekli, že se neobětovali,“ řekla režisérka Hníková. „Jsou tam i určité výchovné procesy, se kterými nesouhlasím, třeba ‚něco za něco‘, tak bych své dítě nevychovávala. Ale přesto jsem se rozhodla udělat ten film jako nestranný. Není to ani kritika ani adorace té rodiny, je to ukázka, jak ta rodina žije a mělo by to diváka provokovat k přemýšlení,“ dodala.
Režisérku k natočení dokumentu přivedl zhruba před šesti lety příběh rodiny Zachových zveřejněný v médiích, kdy hlava rodiny Pavel Zacha popisoval proces, jak ze svého syna vychovává vrcholového sportovce. Pro tento záměr přesvědčil manželku, společnému cíli podřídili vše a výsledkem bylo jeho úspěšné draftování do hokejové NHL ve věku osmnácti let. Právě v Zachově metodě Kamevéda (Komplexní multirozvojová výchova dětí) vidí inspiraci rodiče Miška.
„Ideální cíl je asi ten, aby byl Miško šťastný, zdravý a úspěšný člověk, který by se živil tím, co ho nejvíc baví. To je asi sen mnoha lidí. Že děláte to, co vás baví, a máte za to navíc finanční ohodnocení. Práce je tak pro vás zábava a je úplně jedno, jestli jste kuchař, sportovec nebo umělec. Protože pokud vás to baví, už to pro vás není zaměstnání,“ podotkl Michal Hanuliak, tatínek malého Miška.
„Zážitek z filmu mívá dvě části. První se odehrává přímo v sále a trvá obvykle méně než dvě hodiny. Druhá část je u dobrých filmů o dost delší. Zahrnuje pocity, myšlenky a otázky, které ve vás snímek vyvolal, vede k debatám s lidmi ve vašem okolí. Dokumentární filmy mají ve vzácných případech dokonce tu moc, že otevírají debaty daleko širší, přerostou hranice kinosálů a stanou se společenskými událostmi. Téma výchovy je pro většinu z nás mimořádně důležité a Každá minuta života má takovou sílu a aktuálnost, že jsme přesvědčeni, že film spadá právě do této výjimečné kategorie,“ podotkl Jan Noháč z distribuční společnosti Aerofilms.
