Dokument: Novoroční projev premiéra Andreje Babiše

Vážení spoluobčané, dámy a pánové,

když jsem k vám promlouval přesně před rokem, tak jsem netušil, co nás čeká. Rok 2020 zůstane zapsán v historii České republiky jako jeden z nejtěžších, které jsme prožili. Pandemie koronaviru s sebou přinesla největší krizi za posledních 30 let.

Těch uplynulých 12 měsíců bylo opravdu náročných. Pandemie nám totiž ukázala, jak málo jsme byli připraveni na zdravotní výzvy, které přináší globalizovaný svět, a jak jsme přes veškeré naše moderní technologie zranitelní. A také nám ukázala, že náš způsob života, který jsme brali jako naprosto samozřejmý, tak samozřejmý být nemusí.

Děti zůstaly doma a nemohly chodit do školy. Někteří lidé měli home office. Zůstala zavřená kina, divadla, koncertní sály a výstavní síně. Sportovci nemohli trénovat nebo hrát zápasy. Zavřené zůstaly obchody, restaurace, fitness centra. Naše babičky a dědečkové se museli odloučit od svých milovaných vnoučat, rodiny se nescházely.

Mnozí živnostníci a podnikatelé se najednou ocitli bez klientů a bez pravidelného příjmu. Sám dobře vím, jak je těžké vybudovat úspěšnou firmu, kolik to vyžaduje času, úsilí a odříkání. A dobře vím, co pro živnostníky znamenala všechna opatření, která jsme museli přijmout. Je mi to líto a omlouvám se, ale volili jsme mezi špatným a horším, a v této situaci lidské zdraví a životy musely dostat přednost. Prostě ten rok byl neskutečně smutný, těžký a depresivní.

Měli jsme obrovské finanční ztráty a věřte mi, že jako člověku, který chtěl mít a také měl přebytkový rozpočet a systematicky snižoval dluh naší země, ty stamiliardové sekery bytostně vadí. Ale s tím se vyrovnám, protože vím, že si to můžeme dovolit, že se to spraví a že za pár let vše doženeme.

Daleko hůř se vyrovnávám s lidskými ztrátami. Zatímco během první vlny nebylo tolik lidí, kteří měli ve své rodině někoho nakaženého, nyní je situace jiná. Teď už skoro každý ví o někom, kdo se nakazil, nebo dokonce zemřel. Bohužel.

Člověk si pak říká - udělali jsme všechno, co jsme mohli? Bylo to pozdě, nebo brzy? Měli jsme být přísnější? Měli jsme poslouchat tohoto odborníka a ne tamtoho? Měli jsme přijmout tato opatření a tamta radši ne? Těch neodbytných otázek je spousta.

Problémy, kterým jsme jako vláda čelili, byly obrovské a netušené. Museli jsme reagovat rychle. Ano, udělali jsme i řadu chyb. Ale také jsme se poučili.

Uplynulých 12 měsíců nám také hodně dalo, i když si to možná ještě neuvědomujeme.

Třeba jen málokdo tušil, kolik mezi námi žije neznámých hrdinů. Třeba první žena, co si sedla k šicímu stroji a ušila první roušku. První člověk, kterého napadlo zorganizovat nákupy pro seniory a doručit je k nim domů. První člověk, kterého napadlo uvařit jídlo pro lékaře a sestřičky v první linii a dovézt jim ho. První člověk, kterého napadlo začít vyučovat děti distančně. První člověk, kterého napadlo vysílat kulturní představení online a ukázat lidem, že nejsou sami. A ti lidé to udělali prostě proto, že měli dobrý nápad, a protože to chtěli udělat. A inspirovali pak další a další, kteří jejich nápady dál šířili a vylepšovali.

Tato krize nám také ukázala, co je v životě skutečně důležité. Spousta z nás měla třeba poprvé možnost se konečně zastavit a uvědomit si, jak žijeme. Strávit víc času s rodinou, svými blízkými, ale i se sebou samými. Rodiče konečně viděli, jak se jejich děti učí a že dělat učitele není žádný med. Muži konečně viděli, jak tráví den jejich ženy a kolik práce vlastně mají. Lidé konečně ocenili práci prodavaček, které covid necovid trávily dlouhé hodiny v obchodech, řidičů, kteří museli jezdit během pandemie, nebo poštovních doručovatelek, které dál házely dopisy do schránek. A především lékařů a sestřiček, kteří čelí náporu koronaviru v první linii.

Myslím, že spousta z nás si také uvědomila, jak důležití jsou lidé, které jsme možná i přehlíželi - pečovatelky v domovech seniorů, personál v nemocnicích, laboranti a zaměstnanci hygienických stanic. A řekl bych, že díky krizi mnoho z nás docenilo práci záchranářů, policistů a strážníků, hasičů a také naší armády. Protože nebýt našich vojáků, kteří pomáhají v nemocnicích, odběrných místech, v domovech seniorů i s Chytrou karanténou, by epidemie byla mnohem horší.

Ten uplynulý rok nám dále ukázal, že nemusíme každý den fyzicky sedět v práci, ale že můžeme pracovat a podnikat přes internet. Že můžeme babičce a dědečkovi zavolat videohovorem mnohem častěji. Že se můžeme setkat i s kamarády, zhlédnout divadlo nebo si poslechnout koncert přes internet. A že mohou i za pandemie vzniknout nové firmy, které mají co nabídnout nejen naší zemi, ale i celému světu.

Krize je totiž příležitost. Je to výzva, jak dostat ze sebe to nejlepší. A to se také stalo. Myslím, že všichni můžeme být hrdí na to, jak jsme se této příležitosti chopili. Třeba v digitalizaci jsme za pár měsíců předvedli takový skok, který bychom jinak dělali i pár let. Takže si nedělám starost, že by se naší zemi nepodařil restart ekonomiky, že bychom nebyli úspěšní nebo že bychom zaostali za Evropou.

I přes veškeré negativní zprávy, přes všechny zbytečné hádky a konflikty se ukázalo, že pro naše občany těžké chvíle znamenají obrovské nesobecké nasazení, pocit sounáležitosti, vzájemné pochopení a respekt. Solidarita a nezištná pomoc - to byla naše hlavní zbraň v boji proti nemoci.

Nemohu dostatečně poděkovat všem, kteří se podíleli na boji proti pandemii. Zdravotníky a dobrovolníky to stálo spoustu potu, odříkání a hodně sil.

Chci poděkovat všem, kteří dodržovali a nadále dodržují zdravotní opatření 3R - ruce, roušky, rozestupy - bez vás by byl boj proti koronaviru předem ztracený.

Často se mluví o tom, jak je naše společnost rozdělená. Vzpomeňte si jen na první vlnu, jak jsme dokázali táhnout za jeden provaz. Během druhé vlny sounáležitost a solidarita už bohužel taková nebyla. O důvodech můžeme vést diskuze, ale stále chci věřit tomu, že přes veškeré rozdíly v názorech se na těch základních a podstatných věcech dokážeme shodnout.

Mám na mysli to, že se budeme respektovat navzájem s vědomím, že každý má právo na názor, že je stejně hodnotný pohled člověka, který má vysoké vzdělání, jako i toho, kdo se živí svou fyzickou zručností; lidí z velkých měst i lidí z venkova; mladých i starých. A že názory nejde dělit na ty správné a na ty špatné, ale že musíme spolu vést dialog, i když se nám některé věci špatně poslouchají.

Protože naše společnost může fungovat jen s vědomím, že každý v ní má své místo a svou hodnotu. Že život každého z nás je důležitý. To nám ostatně epidemie koronaviru jasně ukázala. Sdílíme jednu vlast a bez ohledu na naše názory by naším cílem mělo být, abychom se v naší zemi cítili dobře.

Je pravda, že rok 2021 začíná neutěšeně. Nákazu se zatím bohužel zkrotit nepodařilo.

Já ale vidím první záblesk naděje. A tou je vakcína. Na závěr minulého roku jsme začali očkovat vakcínou od firmy Pfizer BioNtech. Této vakcíny jsme objednali osm milionů kusů pro čtyři miliony obyvatel a od 30. 12. se toto množství může navýšit o 20 procent díky souhlasu Ministerstva zdravotnictví k navýšení dávek z jedné lahvičky z pěti na šest. Všechny vakcíny objednáváme od Evropské unie, celkově je to 15,9 milionu vakcín pro de facto všechny obyvatele České republiky, pokud o to projeví zájem. Je to jedna z nejnáročnějších a nejsložitějších logistických operací, jakou si umíte představit. Je to zároveň jedna z největších výzev nového roku. Budeme muset během velmi krátké doby proočkovat lékaře, sestry, prostě všechny složky státu, které bojují proti té zákeřné nemoci. A současně i ty nejohroženější skupiny obyvatelstva, hlavně seniory. Jedině tak uvolníme a ochráníme náš zdravotní systém a budeme moct postupně uvolňovat nepříjemná opatření. Očkování je cesta k normálnímu životu, ale ta cesta bude dlouhá. A dřív, než dojdeme na její konec, tak vás znovu žádám, abyste omezili kontakty s přáteli a známými, než se populace nechá proočkovat. Těch několik týdnů nebo měsíců, kdy zatneme zuby, není tak velkou obětí v porovnání s pár lety života, o které mohou přijít naše babičky a dědečkové.

Věřím tomu, že si za pár měsíců řekneme, že jsme i tuto krizi ustáli, stejně jako v minulosti jiné. Udělám všechno pro to, abychom se mohli vrátit k normálu. Byli jsme před covidem, budeme i po něm.

Proto hleďme do nového roku 2021 s optimismem a nadějí.

Tak šťastný nový rok vám všem!

Hlavně hodně zdraví. To je to nejdůležitější.

Novoroční projev Andreje Babiše si můžete přehrát ve videu