Hlavní obsah

Doktor Zhouba znovu v akci. Sestavil deset důvodů, proč bude zle

Foto: WEF

Ekonom Nouriel Roubini na Světovém ekonomickém fóru v Davosu.

Muž, který správně předpověděl krizi z let 2007 až 2009, popsal nastupující dekádu. A dostál své přezdívce.

Článek

Ekonom Nouriel Roubini si před lety vysloužil po komiksovém superpadouchovi přezdívku Doktor Zhouba. Podařilo se mu předpovědět hypoteční krizi v USA, která se posléze přelila do celého světa a v anglosaském světě se pro ni vžil název velká recese.

Nyní Roubini pro britský list The Guardian napsal, že rok 2020 bude rokem ještě větší recese a že vývoj ekonomiky bude připomínat obávané písmeno L. A připojil deset důvodů, které ho k tomuto temnému proroctví vedly.

Především zdůrazňuje, že na potíže bylo zaděláno dávno před úderem koronaviru, protože vlády po celém světě vyřešily ekonomické nerovnováhy vedoucí k poslední velké recesi tím, že nalily do ekonomiky peníze, a v podstatě tím problém jen posunuly v čase. A i kdyby se nakonec světová ekonomika z koronakrize oklepala a rostla podle písmene U, nechává si Roubini otevřená vrátka pro svou černou věštbu v pozdějších 20. letech 21. století.

Do této krize totiž světové vlády vstupují už předem oslabené vysokým zadlužením. A to vzhledem k rozsahu pomoci, kterou administrativy po celém světě naslibovaly, zvýší celosvětový dluh podle odhadů o deset a více procent světového HDP.

Například Německo, které dluh dostalo k 60 procentům HDP, je v Evropě výjimkou. Zbytek zemí eurozóny dluh nijak razantně nesnižoval, a to se nyní projeví. Z druhé strany podle Roubiniho zaútočí otřesená kupní síla obyvatel, která se následně projeví vlnou krachujících podniků. A vlády nebudou mít z čeho zachraňovat jak samotné podniky, tak banky, které jim půjčily na rozvoj.

Z této hory dluhů neexistuje jednoduchá cesta – zvlášť ve světle demografických problémů, se kterými se musejí zvláště vyspělé státy potýkat. Ty souvisejí se stárnutím populace, které bude vytvářet další intenzivní tlak na zdravotnické systémy a jejich dostupnost pro všechny. Což například v USA není ani zdaleka samozřejmost.

Další střípek, který Roubini přikládá do depresivní skládačky, se týká pádu cen. Poptávka propadne, obchodníci půjdou s cenou dolů, aby přilákali zákazníky. Protože kvůli tomu budou mít nižší zisky, budou propouštět… Více nezaměstnaných však znamená propad poptávky a tak dále. Deflační spirála se roztáčí.

Deflace děsí všechny centrální banky po světě, proto se jí budou snažit za každou cenu vyhnout. A to je podle Doktora Zkázy další důvod, proč čeká světovou ekonomiku jízda směrem dolů. Centrální bankéři budou vymýšlet další nekonvenční způsoby, jak rozhýbat ekonomiky a zastavit deflační spirálu. V první fázi to bude fungovat, pak se však projeví rozrušení světového obchodního řetězce, politici v boji za ochranu svých národů vztyčí protekcionistické hradby a výsledkem bude stagflace – tedy kombinace ekonomické stagnace s vysokým růstem cen.

Pátým elementem v Roubiniho konstrukci představuje digitalizace a mechanizace ekonomiky. Pokud se firmy začnou vracet z levnějších regionů zpátky do svých na práci dražších vlastí, nebudou zaměstnávat víc lidí, ale lidskou sílu nahradí stroje. Fronty na úřadech práce se tak rozhodně nezkrátí.

Jenže proč by se měly firmy vracet? I na to má Roubini odpověď. A nutno přiznat, že už je v praxi ověřená. Manažery k tomu donutí politici, kteří se budou chtít pochlubit, kolik pracovních míst znovu vytvořili. K tomu ostatně již dochází v USA za úřadování prezidenta Donalda Trumpa. Výsledkem těchto tlaků bude ještě rychlejší deglobalizace spojená s intenzivními obchodními válkami a menším objemem světového obchodu.

Roubini si všímá také politické odpovědi na současnou krizi. A neuniklo mu, že občané v pohnutých časech upřednostňují vládu silných mužů. Tímto směrem se mnoho států vydalo dávno před koronavirem, ale epidemie poslouží jako katalyzátor těchto změn. Rozrušování globálního obchodu tedy půjde ruku v ruce s oklešťováním svobod a demokratických principů. Nutnost státních zásahů do ekonomiky, záchrana klíčových podniků a případně i zestátňování roli centrálních vlád ještě více zdůrazní.

Méně demokracie a méně globálního byznysu vytvoří podle Roubiniho ideální podhoubí pro začátek nové studené války. Tentokrát budou hlavními aktéry USA a Čína, jejichž vztah prochází extrémně turbulentním obdobím a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo zlepšit. Ale bipolární tato studená válka nebude, budou do ní promlouvat Rusko nebo Írán a výsledkem bude vytvoření regionálních okruhů s jedním dominantním hráčem.

Tyto sféry mezi sebou budou vést obchodní války, které však budou přerůstat v horkou válku v kyberprostoru. A odsud už je jen krok k otevřenému konfliktu. Pokud k tomu dojde, budou hlavní firmy ze Silicon Valley více integrovány do vojenského komplexu vlády USA, což může mít zásadní vliv na jejich inovace a výkonnost. V případě Číny nebo Ruska to nehrozí, tamní technologické firmy jsou stejně součástí armádních struktur.

A nakonec desátý kruh ekonomického utrpení: Roubini varuje, že covid-19 je podobně jako SARS, MERS nebo HIV do značné míry odrazem neblahých zásahů člověka do míst, kam se pouštět neměl. A s klimatickou změnou to vidí velmi podobně. I zde lidská aktivita spustila procesy, které bude těžké dostat pod kontrolu, a jejich projevy, jakými jsou i v Česku sucho, povodně, větrné smrště a následná neúroda a škody za miliardy, budou sílit spolu s klimatickou změnou.

Tolik Roubini.

Je zřejmé, že ke své přezdívce nepřišel jen tak pro nic za nic. V závěru článku však nabízí také trochu naděje: 30. léta našeho tisíciletí budou podle něj lepší dekádou, ve které budou mezinárodní řád definovat pojmy jako spolupráce a stabilita. Ale zároveň přikládá důležitou podmínku – přežít nastupující Ještě větší recesi.

Scénář, který Roubini popisuje, si svět už jednou vyzkoušel. A řada indicií naznačuje, že si z lekce velké hospodářské krize ve 30. letech minulého století odnesl ponaučení.

Doporučované