Dohoda EU a Turecka jako z Cimrmana. Na ostrovech se hromadí uprchlíci

Mistr neotřelých řešení Jára Cimrman údajně vymyslel způsob, jak levně dostat horníky z dolů. Stačí, aby do klece, směřující pod zem, nastoupilo vždy o jednoho horníka víc než do té stoupající na povrch.

Neotřelé je i řešení, které evropští lídři postavili do cesty uprchlické vlně. Hlavní klauzule smlouvy s Tureckem z letošního března zní: Každý migrant, který dorazí na řecké ostrovy, poputuje po rychlém přezkoumání svého případu zpátky do Turecka. Vyjednavači sice museli kývnout na velké ústupky Ankaře a přihodit několik miliard eur, zároveň ale vypálili rybník pašerákům lidí, kteří rázem přišli o drtivou většinu zákazníků. Pro ty se ze dne na den cesta přes Egejské moře s vyhlídkou na okamžité expedování zpátky do Turecka změnila v riskantní a zbytečnou investici.

Obě řešení, cimrmanovské i evropské, mají společný problém. Zatímco ale Cimrman zjistil, že se mu ve štolách hromadí horníci, už po pár dnech provozu, Evropskou komisi takové prozření podle všeho teprve čeká. Prostou skutečnost, že na řecké ostrovy přijíždí mnohem víc uprchlíků, než kolik jich putuje opačným směrem zpátky do Turecka, oficiálně nechce vzít na vědomí.

„Přežil jsem ozbrojené přepadení, mučení v pákistánském vězení. Na tohle jsem ale připravený nebyl,"  říká reportérům magazínu Spiegel Pákistánec Abdal Šakúr. Sedí před uprchlickým táborem. Přesněji před jeho troskami. Mezi kostrami vyhořelých domků se válí haldy zahozených plovacích vest a gumových člunů.

Je to už měsíc, co beznadějně přeplněné buňky vzplanuly. Požár vyhnal skoro čtyři a půl tisíce uprchlíků do okolních polí. Když se snažili vrátit do města, dav rozzuřených místních obyvatel se jim v tom pokusil zabránit. Ještě nedávno půl milionu lidí žádalo v petici, aby obyvatelé Lesbu dostali Nobelovu cenu míru za to, s jakou velkorysostí se starali o uprchlíky, kteří ve zbědovaném stavu přistávali ve vratkých člunech u jejich břehů. Teď jim došla trpělivost. A dochází i Abdalovi, stejně jako tisícům dalších uprchlíků, kteří tráví týdny v přecpaných ubytovnách a ve stále horších hygienických podmínkách.

Mozkový trust European Stability Initiative patří ohledně evropské politiky k respektovaným institucím. Právě jeho experti stáli za základními rysy uprchlické dohody s Tureckem. Teď její výsledky sami cupují na kusy.

Zatímco uprchlíky se daří deportovat zpátky do Turecka spíš po jednotlivcích, počet nově příchozích rychle roste. V průměru je jich teď dvakrát víc než v červnu. V září do Řecka přijíždělo každý den víc běženců, než kolik jich úřady dokázaly vysídlit za celý měsíc. Celkem už je teď na řeckých ostrovech přes 14 tisíc migrantů. Kapacita tamních uprchlických zařízení je skoro přesně poloviční.

Hlavní problém je v proceduře, kterou provádí řečtí migrační úředníci. U každého migranta musí posoudit, jestli je pro něj Turecko bezpečnou zemí. Řecké úřady podle všeho nápor práce nezvládají, a není divu: Na samotném Lesbu musí o osudech šesti tisíc lidí rozhodnout pouhých devět úředníků. Jeden z nich už skončil kvůli přepracování v nemocnici. Evropská unie po uzavření smlouvy s Tureckem slíbila vyslat na ostrovy misi imigračních úředníků s několika stovkami členů. Podle řecké vlády jich dosud dorazilo jen několik desítek.

Snad ještě víc se ale European Stability Initiative (ESI) pozastavuje nad jiným faktem: Evropskou komisi, alespoň v oficiální rovině, tato fakta neznepokojují. Ve své zprávě o fungování dohody s Tureckem mluví o tom, že má situaci pevně v rukou a že není důvodů k obavám.

Podle ESI ano. Pokud by se situace na ostrovech dál vyhrocovala, úřadům by nezbylo nic jiného, než opět přesouvat uprchlíky do táborů v řeckém vnitrozemí. To by znamenalo signál pro pašeráky a jejich klienty, že Řecko deportace uprchlíků nezvládá. Cesta přes moře se opět vyplatí.

Uprchlíků by mohlo přibýt stejně rychle, jak rychle jich ubylo. V Evropě by znovu zesílil tlak na uzavření hranice mezi Řeckem a Makedonií bytelným plotem. Evropské populistické síly by dostaly další dávku steroidů. Údajně uzavřená balkánská trasa by se znovu změnila v bitevní pole, na kterém by se rozhodovalo o evropské jednotě či rozkolu - s mizivými šancemi pro první možnost.

Schopnost dívat se stranou, když u vlastních dveří bobtná uprchlický problém, už Evropská unie prokázala. Vnitrozemským a blahobytným státům, jako je Německo, léta vyhovovalo předstírat, že Dublinská smlouva funguje, dokud díky ní středomořské státy zachytily aspoň část migrantů. Pak se celý systém během minulého roku dramaticky zhroutil, mimo jiné kvůli neschopnosti Řecka čelit statisícové uprchlické vlně. Opakování tohoto scénáře by měli zabránit především ti, kdo na první kolaps nakonec doplatili nejvíc – třeba právě osazenstvo německého kancléřství.