Článek
Od nedělní půlnoci do příštího úterý (zatím) smí lidé opouštět domovy jen při cestě do zaměstnání, na nákup, k lékaři, za rodiči či prarodiči, se psem… Jinak by měli být doma, co nejvíc izolovaní od ostatních lidí.
Žijeme v zemi, kde se na pravidla moc nekouká, kde se hlava státu domáhá popelníčku i tam, kde je zákaz kouření, a kde premiér vykouzlí kvůli dotaci z obří firmy malý podnik. Ale tentokrát si z lidí ohýbajících pravidla k obrazu svému, prosím, neberme příklad.
Světová pandemie viru COVID-19 je tak vážná věc, že nám všem prostě nezbývá než nepříjemné omezení volného pohybu respektovat. Dočasná izolace a přerušení společenských vazeb je to jediné, co může každý z nás udělat pro to, abychom minimalizovali riziko nákazy či přenášení viru na další lidi.
„Lidem hrozí, že někoho nakazí, ten umře a jim to bude celý život líto,“ pravil v noci na tiskové konferenci po zasedání vlády ministr vnitra Jan Hamáček, když byl opakovaně novináři dotazován, jaké budou sankce a kdo bude lidi kontrolovat, že opravdu jedou do práce a ne za kamarádem a podobně.
Hamáček má pravdu. Tyto debaty jsou naprosto bezpředmětné. Věřím, že opravdu nikdo nikoho kontrolovat nebude, a tudíž ani o pokutách nemůže být řeč. Je to prostě nařízení, které musí být trapné porušit každému z nás. Asi jako zakašlat do ruky a pak ji někomu podat na pozdrav. Pokutu vám taky nikdo nedá, ale vám to bude trapné, protože vás ostatní budou mít právem za idiota.
Samozřejmě že by teď na povolených cestách ven bylo ideální mít na sobě roušku. To by ale musely být k sehnání.
Tím se dostávám k velkému problému posledních dnů: neschopnosti vlády zajistit včas dostatek ochranných pomůcek pro obyvatele, ale hlavně pro zdravotníky, kteří přicházejí do kontaktu s nakaženými lidmi v první linii.
Že v dobách propukající celosvětové pandemie, kdy ještě roušky a respirátory stály normální cenu, vláda včas nereagovala a bohorovně opakovala, že je všeho dost, je vážné selhání. To se teď ale dá koneckonců odložit na pozdější dobu. Jen prosím nezapomeňme, že ministr zdravotnictví Adam Vojtěch měl ve chvíli akutního nedostatku bezpečnostních prostředků tu „odvahu“ říct zdravotníkům, že to prostě „musí vydržet“, než dojdou objednané zásilky z Číny.
Jeho sobotní prohlášení, jemuž pár hodin předtím předcházelo premiérovo bohorovné tvrzení, že je všeho dostatek a každému osobně (sic!) potřebný materiál zaveze, nás definitivně utvrdilo v tom, že na vládu se v této situaci bohužel v jistých věcech spoléhat nedá.
Rozjela se obrovská solidarita mezi lidmi, někteří doma šijí roušky a dávají je ostatním, lidé si pomáhají s nákupy. Firmy nabízejí nezištnou pomoc. Praktičtí lékaři se sami, aniž by je kdo přizval k nějakému rozhodování o krizovém postupu, domlouvají, jak budou – s nedostatkem roušek a respirátorů – ordinovat.
Rozdělená společnost, jak o ní už řadu let všichni mluvíme, má dnes jediný vážný problém: ustát pandemii s co nejmenšími ztrátami. A to nás stmeluje. Každý musí cítit zodpovědnost udělat pro sebe i ostatní maximum. Tedy omezit pohyb mezi ostatními lidmi a respektovat „zákaz vycházení“.
Nedočkali jsme se sice žádného apelu, natož morální vzpruhy od hlavy státu (z Hradu ostatně už dlouho vůbec nic nezaznívá), ale i tak to dokážeme. Nic jiného nám nezbývá. Stačíme na to sami!
