Článek
Zakladatel rodinné společnosti LIKO-S Libor Musil má napilno. O přestavby kanceláří a zelené střechy, kterými se firma zabývá, není v době pandemie nouze. Navíc předává žezlo rodinného byznysu synovi, který od dubna převezme řízení celého obchodu, výroby a ekonomiky firmy s obratem tři čtvrtě miliardy korun.
„Stahuji se z operativy spíš jen do kontrolní funkce. Bylo to v plánu, covid-19 to ovlivnil spíš pozitivně. Vítám, aby si kluk ve vrcholové funkci prošel krizí. Po zdravotní krizi přijde krize hospodářská, a to je jedinečná zkušenost,“ líčí Musil svůj exit z firmy, která úspěšně prochází těžkou dobou.
O plánu, který zvenčí připomíná drsnou taktiku „hodit do vody a nechat plavat“, zakladatel rozhodl už před delší dobou a synovi, který je ve firmě deset let, plně věří. „Když je nejhůř, rodinné firmy se semknou. Je to boj o zachování nejen firmy, ale i rodiny. Samozřejmě budu pomáhat, abychom to přečkali,“ dodal.
Podle oslovených odborníků, kteří se zabývají nástupnictvím, naopak dnes část otců-zakladatelů svůj exit v této obtížné době odkládá, případně chtějí v roky budovaném byznysu jednou nohou zůstat, aby pomohli potomkům v nejisté době.
„Mám informace z trhu, že tam, kde už byly firmy v nějaké fázi předávání, se často zkušení otcové-zakladatelé zabrzdili v procesu odcházení, protože mají pocit, že jejich ‚dítě‘, tedy jejich společnost, je teď potřebuje nejvíc,“ popisuje trend David Krajíček, ředitel poradenské a servisní kanceláře pro rodinné firmy DK Family Office, která radí s nástupnictvím.
Začíná to podle něj komplikovat náročný proces předávání firmy, protože nastupující generace už byla připravena řídit a rozhodovat. „Dochází k mezigeneračním konfliktům. Nastupující generace byla připravena převzít plnou odpovědnost, ale pro zakladatele je těžké se úplně vzdálit ve chvíli, kdy se dvacet nebo třicet let budovaný byznys dostává do problémů,“ dodal.
Oddalování exitu může mít své výhody. Zakladatelé, často z řad padesátníků a šedesátníků, staví na letitých a důvěrných vztazích s dodavateli, klienty a bankami a mají větší šanci, o to víc v době home officů, domluvit si výhodné podmínky, týkající se faktur, smluv nebo odkladu splátek.
„Je pravda, že i ti, kteří měli našlápnuto v tom, že by se v roce 2020 posadili na zadní sedadlo do dozorčí rady a nechali řídit své děti, skutečně v byznysu zůstali, aby své firmy provedli tímto složitým obdobím,“ potvrzuje trend advokát a předseda Asociace rodinných firem Jan Pavelka.
Na druhou stranu však čeká, že pandemie nemoci covid-19 bude akcelerovat předávání společností do rukou mladší generace, protože držet byznys v této době je vyčerpávající.
Obavy z prázdného kalendáře
Pavelka upozornil, že se zastavil celý trh akvizic, i ten se však rozhýbe. „Kolem firem začínají kroužit investiční fondy, Ptají se nás, jestli někomu byznys nepadá. Prodeje rodinných firem se však zastavily a je obtížné dnes určit jejich hodnotu,“ dodal.
Řešení otázky nástupnictví trvá zpravidla několik let, během nichž se mladá generace připravuje na práci v exekutivě. U dobře naplánovaného procesu podle partnera společnosti Deloitte Miroslava Svobody nic nehrozí. „V tento moment dává smysl předání firmy mladší generaci. Doba je přelomová, a když už se kácí les, předání již asi v tento moment nic nezhorší,“ uvedl a dodal: „Ale připravovat potomky v této době na předání firmy zvyšuje rizika, že to nebude úspěšné.“
David Krajíček upozorňuje, že odcházení vlastníků z firem není jednoduché v žádné době, protože jsou v roli otce, který opouští své děti. „Zvláště složité je to pro ty, kteří nemají plán, jak žít po exitu. Může se stát, že najednou nevědí, čím čas naplnit. Nevstávají každý den do práce, nemají koníčky,“ vyjmenoval.
V současné situaci tak podle něj mohou najít ospravedlnění pro to, aby jednou nohou ve firmě zůstali nebo se vrátili. K tomu přispívá i covid, protože někteří byznysmeni plánovali po desítkách let práce zaslouženou dovolenou nebo chtěli cestovat po světě, jenomže to teď není možné.
