Článek
V uplynulých dnech spolu se společníky prodal svůj první úspěšný český projekt – Slevomat.cz. Koupila ho britská skupina Secret Escapes a cena podle spekulací překročila 1,5 miliardy korun. „Jako rodiče jsme už Slevomatu neměli co dát, museli jsme jej poslat na univerzitu. A tahle je vážně dobrá,“ řekl ve Výzvě Seznamu Tomáš Čupr. Její přepis nyní přinášíme.
Svůj první milion jste vydělal, když vám bylo 27, aspoň tak praví legenda. Teď o osm let později jste spolu se svými společníky prodali portál Slevomat.cz britské firmě Secret Escapes. Vydělal jste už i svou první miliardu?
To ještě ne.
Co vám k tomu chybí?
Tak půlka.
Slevomat jste zakládal v roce 2010. Byl vaším prvním úspěšným projektem v Česku. Jak těžké pro vás bylo se s ním loučit?
Já už jsem ve Slevomatu posledních pět let nepůsobil ve výkonné pozici, takže loučení bylo podstatně jednodušší, než když jsme prodávali DámeJídlo. Ono se říká, že vaše firma je jako vaše dítě, takže nějaké loučení to bylo, ale z mého pohledu je kupec natolik skvělý, že to je jako posílat dítě na dobrou univerzitu. A to si myslím, že dělá každý rodič moc rád.
Předpokládám, že také přišla takzvaně ta správná chvíle. Jak se pozná, kdy dítě pustit na univerzitu?
Ta rodičovská analogie v tomto případě funguje velmi dobře. Dítě potřebuje v různých fázích života různé věci. My jsme jako vlastníci podle mě Slevomatu dali, co jsme mohli. Tedy jako rodiče. A teď je potřeba, aby se zaprvé začal Slevomat trošku starat ještě více sám o sebe a na té univerzitě získal patřičné mezinárodní zkušenosti. A ty díky novému vlastníkovi, který umožní českým zákazníkům dosáhnout skvělých slev na zahraniční zájezdy, získá.
Vy jste sedm let díky Slevomatu viděli docela podrobně do zálib Čechů, do toho, co je baví. Jaké slevy a na co je nejvíc lákají?
Slevomat je drtivá jednička v oblasti tuzemského cestování. A já od založení Slevomatu pozoruji fenomén tuzemského cestování, který, myslím, že Slevomat pomohl zahájit. Moji rodiče nikdy nejezdili moc po Čechách na výlety, ani já jako dítě si to moc nepamatuji. A teď tu Český Krumlov, tu Kolín a jindy Morava a všechno na vouchery Slevomatu.
Takže myslím, že jsme pomohli nastartovat zajímavý domácí trend.
A myslíte, že to bude pokračovat i pod novým majitelem, který je skutečně silný v zahraničním cestování?
Já myslím, že se to obohatí. Obě nabídky jsou pro různé cílové skupiny. Nebo spíš člověk vyhledává v jiné fázi domácí a jindy zahraniční cestování. Někdy chcete jet na prodloužený víkend na Pálavu a někdy chcete jet na 14 dní k moři.
Vy jste sám zmiňoval, že jste prodávali portál DámeJídlo.cz, zakládal jste také Rohlík.cz. Je teď vlastně na pořadu prodej Rohlíku, když je to zbylý projekt, který jste ještě neprodal investorům?
Ne, to je krátká odpověď. Já beru Rohlík jako svůj životní projekt a možná moji kolegové akcionáři budou v nějaký moment chtít odejít, ale já to chci vlastnit, chci to rozvíjet, klidně celý život.
Celý rozhovor si můžete pustit ZDE:
Rozhovor s Tomášem Čuprem o budoucnosti on-line nakupování i podnikatelských příležitostech a receptu na úspěch.Video: Adam Junek
Pro Slevomat bylo inspirací zahraničí. U DámeJídlo i u Rohlíku jste mluvil o tom, že vlastně vznikly z myšlenky vaší jakési lenosti. Protože jste si prostě chtěl ulehčit život a myslel jste si, že to bude fungovat i pro ostatní. Kam vás vaše lenost směřuje nyní? Tedy co přijde za projekt s nově nabytými penězi?
Já myslím, že to nebyla úplně lenost jako spíš nedostatek času. Nicméně je potřeba říct, že DámeJídlo také mělo zahraniční vzor. Vlastně tyto portály byly v Británii, kde jsem strávil kus života, běžné. Rohlík úplně ekvivalent ve světě nemá, snad až na Amazon Fresh. A to je zajímavý a těžký vzor.
Já zůstanu u potravin. Toto pole je pořád neprobádané. Říká se, že to je takový svatý grál internetového nakupování. Máme před sebou desítky let práce, protože se přístup k nakupování pořád vyvíjí. Nejdřív to vymyslíte na webu, pak v mobilu a teď přijde autonomní logistika, kdy vám nákup přiveze stroj, v němž nebude sedět člověk.
Bude to ještě zajímavá práce.
Když říkáte svatý grál, myslíte tím, že to je oblast, kde čekají největší zisky, nebo je tam největší potenciál rozvoje? Jak tomu mám rozumět?
Málokterý trh je větší než potraviny. Jíme všichni a co se týče věcí, které si běžný člověk nejčastěji kupuje, potraviny jsou rozhodně největší trh. A vlastně jsou paradoxně nejméně internetem dotčeny. Osmdesát procent knížek se prodá přes internet, ale třeba jenom jedno procento potravin, takže nás tam čeká ještě velký boom.
Přece jen to je taková komodita, na kterou si chcete trochu sáhnout, vědět, že to jablko voní. To na internetu nejde…
Já myslím, že zákazník potřebuje získat důvěru. Možná první krok je těžký. My ho musíme přesvědčit, že si ho zasloužíme. Ale jakmile ho už udělá a jablko mu přijede v pořádku a voní, tak už si podruhé úplně v pohodě objedná přes internet znovu. Takže cítím, že to chce čas.
Mění se přístup k internetovému nakupování potravin? Mě zaujalo, že vy jste v jednom rozhovoru mluvil o tom, že byste chtěl, aby k vám zákazníci nechodili jenom na velký nákup, ale i na ty drobné, takzvaně pro housku po cestě z práce.
Ještě ne, ale chystáme inovaci, která tohle umožní. Takže třeba, jestli tady budu někdy příště, tak už vám budu moct říct, že se to změnilo. Chystáme něco, co vám umožní objednat si bochník chleba, máslo a pomazánku. Tohle je něco, co dneska na Rohlíku nevyřešíte, protože cena dopravy by byla natolik vysoká, že by se vám to nevyplatilo. A koneckonců minimální objednávka je 300 korun, což je pro spoustu lidí více, než je ten nákup po cestě z práce.
A jak vidíte budoucnost nakupování? Budeme ještě vůbec chodit třeba za deset patnáct let do kamenných obchodů?
Budeme, ale za zážitky. Když se podíváte, tak u spousty kamenných obchodů, které prodávají potraviny, zavedli k tomu gastroprovoz. A ten už dělá desítky procent jejich tržeb. Třeba v Německu máte krásně navoněné supermarkety a vy se tam jdete spíš podívat, co byste si tak mohl nakoupit. Dáte si tam dobrý oběd a pak si zboží třeba objednáte po internetu.
Ostatně, kdo z nás nechodí do IKEA na kuličky? Takže jdu na kuličky a u toho objednám sem tam svíčku, sem tam naběračku a občas matraci a stoleček. Ale ten nákupní výlet už je iniciovaný i jinými potřebami než jenom potřebou koupit určitou věc. Jdu se najíst, chci něco vidět, chci se nechat inspirovat.
A naopak vy jako čistě internetový obchod si pořídíte takovouto „kamennou výstavní síň”?
Nemůžu to vyloučit, nevím, jestli si ji pořídíme, nebo postavíme. To teď neumím říct. Myslím, že by bylo krátkozraké zůstat jenom čistě u on-linového přístupu, když všichni naši konkurenti budou mít i kamennou i onlinovou síť.
Takže se i on-line svět bude přibližovat tomu kamennému, ne jen naopak, kdy se tradiční prodejny bez e-shopu neobejdou…
Ten trend už je vidět. Třeba Alza. Otevírá pobočky, přestože začínala čistě jako internetový obchod. A sami říkají, že když někde otevřou pobočku, tak se jim nákupy v tom místě zvýší, protože lidé si chtějí na to zboží sáhnout a chtějí vidět, že ta firma není jenom virtuální. A že když se jim něco pokazí, tak mají kam zajít a na koho křičet.
Jaký je tedy podle vás recept na vybudování úspěšného projektu? Co je ta základní ingredience?
Já myslím, že to je vytrvalost. To je asi něco, co bych vyzdvihl. A není to taková ta vytrvalost, jako že běžíte někam deset dvacet let. Ale myslím, že to je vytrvalost v prvním roce až dvou, kdy je to nejtěžší. Ještě nemáte nic, ta louka je zelená a vy začínáte budovat základy. A když ty základy uděláte špatně, tak je to potom o to těžší. A vy ty základy musíte překopávat. A hledat ten správný půdorys, aby firma začala růst.
Třeba v případě DámeJídlo ta ingredience byla vlastní vozový park. My jsme začali bez aut a moc se nám to nedařilo, tak jsme to pořád zkoušeli zleva, zprava. Pak říkám: Hele, on vlastně ten problém asi bude tady, že v Praze je pět restaurací, které něco vozí a vozí to felicií, takže zákazník jídlo dostane za tři hodiny. Třeba kdybychom koupili nějaká auta a dělali to lépe, tak ta firma poroste víc.
Znám spoustu podnikatelů, kteří by to vzdali, protože by řekli: To nejde. A koneckonců DámeJídlo vzniklo z akvizice, my jsme kupovali tehdejší firmu, která se jmenovala Pizza Time, a ti to právě vzdali.
Takže nevzdat to při prvním, druhém, třetím neúspěchu, ale počkat si...
Ono když něco zkoušíte dost dlouho, tak by to mělo vyjít, pokud aspoň něco v sobě máte. Někdo prostě nemá talent. To je jako kdybych já šel zkoušet moderování a sedl si na vaši židli, tak já to můžu zkoušet deset let a nic ze mě nebude. Ale kdybych měl aspoň špetku talentu, tak bych to za deset let měl dát.
A pak ještě mám z pokeru jednu poučku: Vyber si správný stůl. Neboli je třeba rozpoznat, že ta příležitost je dobrá. Můžu být sebelepší podnikatel, ale když bych si vybral prodej písku na poušti, tak asi neuspěji, zatímco, když si vezmu trh, který je dostatečně velký a ještě k tomu mám ten talent a tu vytrvalost, tak si myslím, že by člověk uspět měl.
A jsou ještě na trhu volné stoly, kde se dá hodně vydělat? Respektive vidíte příležitosti, kde by se dal úspěch podobný Slevomatu nebo DámeJídlo zopakovat?
My jsme v nesmírně vzrušující fázi lidského počínání a lidské existence, protože všechny trendy akcelerují.
Dříve zavádění nové technologie trvalo desítky let. Dneska někdo řekne: Hele, já mám tady docela dobrý telefon. A za pár let ho mají všichni. Kdo by si před pár lety myslel, že elektromobilita je téma? A teď přijde podnikatel a začne do toho vytrvale šlapat a najednou se zdá, že všechny automobilky se začínají přizpůsobovat. A před deseti lety neexistující firma začíná udávat trend a tempo.
A je toho víc. Máte virtuální realitu, 3D tisknutí, elektromobilitu, autonomní logistiku, lety do vesmíru. Najednou lidé chtějí létat na Mars, dřív to byl výsada čistě NASA. Jsou to tyto výzvy. Najednou všichni mají mobil, to znamená, každý má 20 hodin denně v ruce poměrně silný počítač, takže tam je nesporně příležitost. A každá nová technologie otevře nové možnosti.
A nejsou ty technologie už na nás lidi trochu moc rychlé? Zvládneme je všechny vlastně vstřebávat?
Pokud ne, tak to nebudou úspěšné podnikatelské příběhy. Když to přijde moc brzy, tak to neuspěje. Nebo tam musí být opravdu vytrvalý podnikatel. První Tesly, já jsem měl tu čest řídit jednu před sedmi lety v Silicon Valley, a to auto nebylo moc dobré. Bylo to rychlé, ale ujel jste v tom 60 kilometrů a pak se to zastavilo. A to není definice dobrého auta. Ale cílem nebylo toto konkrétní auto prodat mase lidí. Dnešní modely však už jsou určené pro široké publikum. Takže já myslím, že technologie se vždycky musí přizpůsobit zájmům zákazníka. Pokud to bude jinak, ta technologie neuspěje.
Osobnosti na Seznam Zprávách
Když se vrátím k vašemu podnikatelskému příběhu, také nebyl vždy jen procházka růžovým sadem. Letos v březnu vám odvezla policie z firmy přes 80 zaměstnanců, které jste měl najaté přes agenturu a byli to Ukrajinci s polskými pracovními povoleními. Nebylo to navíc poprvé. Zaměstnáváte v této chvíli nadále Ukrajince?
Ano, ale striktně s českými pracovními vízy, protože zatím stát neudělal nic pro vyjasnění podmínek v podnikatelském prostředí. Aby vlastně bylo jednoznačné, co se smí, co se nesmí. Víme, že v mnoha dalších firmách ti samí lidé operují na stejném principu, procházejí kontrolami úplně v pohodě. Takže ta nekonzistentnost v rozhodování nezmizela. My už si to ale neriskneme.
Takovou módou mezi podnikateli je, že když jejich potíže stát neřeší, tak se vrhají do politiky. Máte tyto ambice?
Nemám. Myslím si, že jedna ze základních vlastností politika je diplomacie, a tu já v sobě nemám ani trochu. To je přesně ten příklad, že i kdybych se snažil deset let, tak já v tom dobrý nebudu. Na druhou stranu se snažím jenom neremcat, ale snažím se příslušné lidi v daných sektorech vzdělávat, aby chápali problémy, které jejich jednání přináší. Nebo jak by mohli pomoci legislativně, aby se podnikatelům a tím i zaměstnancům dařilo lépe.
