Článek
Je to nenápadný dům na okraji Jihlavy. Ve specializovaném centru hned vedle čerpací stanice žije devadesátka lidí s Alzheimerovou nemocí. Klientům je v průměru 84 let. Právě tady - v nejohroženější skupině - evidují hygienici nejvíc nakažených koronavirem na jediném místě. Covid-19 se tu rozšířil mezi 41 klientů a 18 zaměstnanců.
Ještě nedávno přitom Vysočina platila za region, které se nemoc téměř vyhnula. To je minulost.
V pátek před desátou dopoledne zamířila do soukromého zařízení trojice armádních aut. Patnáctku vojáků z posádek v Táboře a Těchoníně přivítala při slavnostním nástupu ředitelka centra. „Nikdy jsem nic podobného nezažila. Zůstali tu samozřejmě někteří zaměstnanci, ale i tak je situace složitá. S výpomocí armády se nám podaří zvládnout situaci mnohem lépe,“ říká Renata Horňáková.
Kousek opodál stojí tatrovka a džípy napěchované zdravotnickými prostředky a dalším vybavením. „Jsme vybavení ochrannými štíty, respiračními maskami i ochrannými obleky. Poslali nám sem veškeré vybavení, abychom předcházeli šíření a drželi vysoký hygienický standard,“ hlásí četař Jan Gross ze 42. mechanizovaného praporu v Táboře.
Pomohou jim také tři kolegové ze 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany Těchonín. „Musíme v centru striktně rozdělit čisté a špinavé zóny. V čisté zóně se člověk může pohybovat třeba jen v roušce, ve špinavé zóně jen v ochranných oblecích. Zůstane to tak, dokud tady bude jakýkoli nakažený pacient koronavirem,“ doplňuje Regina Kouřilová.
Na podobné situace je speciálně vycvičená. „V Těchoníně jsme zvyklí pracovat s vysoce nebezpečnými nákazami. Vzhledem k tomu, že koronavirus je celosvětový problém, beru tento úkol jako určitý druh výzvy. Pokud vím, jak se nákaza šíří, jak jí zamezit, tak nemusím mít až takový strach,“ zdůrazňuje.
Členové armády v centru pomůžou, kde se dá. Budou přemisťovat klienty, zajišťovat jejich hygienu, roznášet jídlo a uklízet odpad. „Vždycky v tandemu s kvalifikovaným pracovníkem našeho zařízení,“ popisuje ředitelka.
V uzavřeném Alzheimercentru zůstává situace vážná, čtyři klienti s covidem a jinými nemocemi už zemřeli. „Samozřejmě pokud dojde k nějakému aktuálnímu výkyvu a prudkému zhoršení stavu, zdravotníci převážejí klienty do jihlavské nemocnice,“ dodává ředitelka Horňáková.
V Alzheimercentru v Jihlavě má šíření nákazy zastavit i armáda.
Armáda má mezi seniory zůstat minimálně čtrnáct dní, počítá i s delším časem. „Jednotku jsme poskládali z vybraných lidí. Prošli jsme školením. Co se týče výpomoci v Alzheimercentru, tak to bude pro nás premiéra, přece jenom to není součást našeho denního výcviku, nicméně jsme schopní se adaptovat na splnění jakéhokoliv úkolu,“ hlásí Gross.
Nedaleko na zahradě v Hybrálecké ulici pracuje Ladislav Král. Lidé v místní klidné čtvrti se o nákaze dozvěděli hlavně z médií. „Mám malinko strach. Centru se teď raději vyhýbám obloukem. Samozřejmě roušku nosím. Ale co se dá dělat. Když to někde chytnu, musím to nějak přežít,“ usmívá se důchodce.
Podle Ivy Kružíkové, která na kopci venčí psa, lidé ohnisko příliš neřeší. „Snažíme se to nevnímat. Spousta místních odjela na chaty a chalupy. Jen nechápu, že se to dokáže tak rychle šířit. Sledovali jsme dřívější čísla, Vysočina se celou dobu držela a najednou tu toho máme nejvíc,“ podivuje se.
Kraj i nyní patří k nejméně zasaženým v zemi, s nemocí se léčí 147 pacientů. Jenže stovka jich přibyla v posledním týdnu.
Na centrálním Masarykově náměstí v pátek vládne horké letní počasí. Lidé hledají stín pod stromy, proplétají se tržištěm. Před obědem se tam pohybují stovky lidí. Přísnější opatření člověk pozná až na druhý pohled. Místní musejí od půlky července nosit roušky ve veřejné dopravě či obchodech. V budově bývalého Prioru opatření dodržuje drtivá většina lidí. „Nic dalšího zatím neplánujeme. Tak jsme se dohodli na krizovém štábu,“ říká mluvčí jihlavské radnice Radovan Daněk.
Region na pomezí Čech a Moravy platil za epidemií téměř netknuté místo. „Na jaře při první vlně měli lidé dost strach. Teď mně přijde, že si už nedávají tolik pozor,“ povídá Ondřej, který pracuje jako poštovní doručovatel a denně potkává desítky lidí.
Také proto musí v těchto dnech vedení kraje řešit několik ohnisek najednou.
Nakažené počítají ve Větrném Jeníkově, Herálci nebo v Pacově. „Dřív jsem soustavně spoluobčany chválil. Když nyní nedodržují základní hygienická pravidla a nenosí roušky v místech, kde se nákaza vyskytuje, pak nemohou šíření svádět na systém, hygieniky nebo na mě,“ štve hejtmana kraje Jiřího Běhounka (ČSSD), který pracuje i jako lékař.
Podle něj mnoho lidí pociťuje symptomy, ale nepřikládá jim váhu. „Dostal jsem informaci, že někdo má příznaky a dokonce ordinuje. Mám takové indicie. To je nepřípustné,“ zdůrazňuje.
Hejtmanství už v polovině května vydalo nařízení institucím, aby měly připravenou covid strategii. „Dneska máme 31. července. Kdyby se zařídili, jak mají, stačí sáhnout do šuplíku a využít jasně stanovené postupy. Jenže to nefunguje,“ zlobí se.
S bolestí v krku jde po náměstí Jindřiška Sochorová. „Zrovna si jdu pro léky. Byla jsem u lékaře a mám angínu,“ říká slabým hlasem. V předešlých dnech se obávala covidu. „Člověk má strach, hlavně o ty starší v rodině. Raději jsem zamířila k lékaři. Myslím, že to teď lidé berou na lehkou váhu, proto nakažených přibývá,“ popisuje.
Hejtman Běhounek vyzývá, aby na případná nová ohniska lidé rychle reagovali. „Kdyby se chovali, jak mají, nikdo nakažený by se neobjevil.“
