Do cíle zbývalo pět kilometrů. O Šuralově smrti rozhodla krutá náhoda

Zprvu to vypadalo, že pomůže Alanyaspor, za který Josef Šural hrával, nakonec to bude patrně Sparta, kdo v těžké chvíli pozůstalé rodině, tedy manželce Denise a dvěma dcerkám, jedné sedmileté a druhé teprve tříměsíční, vyjde maximálně vstříc. A na vlastní náklady jim hned na pondělí zařídí privátní let do Prahy, aby se mohly co nejrychleji setkat s rodinou a připravit pohřeb.

Před sparťanským stadionem na Letné vzniklo pietní místo se zapálenými svíčkami a se vzpomínkou na někdejšího kapitána. A mnohým z těch, kteří Josefa Šurala na jeho fotbalové cestě potkali, se stáhlo hrdlo dojetím.

„To je hrozné, když lidé umírají takhle mladí. Pamatuji se, jak jsem Pepíka Šurala poslal prvně do ligy. Moc šikovný chlapec, vyhlédl jsem si ho v dorostu, uměl si najít místo v šestnáctce, dobře vystřelit… Ale už tu s námi není,“ zahloubal se Petr Uličný.

Jako trenér 1. FC Brno, dnes Zbrojovky, vypustil v roce 2008 Josefa Šurala, moravského šohaje z Šakvic u Hustopečí, do ligového rybníka. Ostatně právě za Zbrojovku i dnes hrává Šuralův mladší bratr Jakub.

„Je to smutné. Když se tak zamyslím, kolik jsem trénoval chlapců, co už jsou po smrti… Janšta, Kukleta, pak Kocman, toho taky zabili na silnici, a teď Šural. Je mi hrozně,“ dodal devětašedesátiletý trenér, kterého obvykle zastihnete jen v dobré náladě. Dneska ale rozhodně ne. „Ta zpráva o Šuralovi mě zastihla zrovna cestou na jiný pohřeb, to je den…“

Kamila Janštu zabil nádor, superstřelce Romana Kukletu divoký životní styl, Roman Kocman vyměňoval u Domašova prasklou pneumatiku. A když mu utekla do silnice a on za ní neopatrně vyběhl, srazil ho rozjetý kamion.

I Josefu Šuralovi se stala osudnou dopravní nehoda. V neděli hrál jeho tým Alanyaspor ve městě Kayseri ve středním Turecku. Zápas skončil 1:1, český fotbalista ho strávil mezi náhradníky na střídačce.

A protože v neděli nefungoval mezi oběma městy letecký spoj, jelo se domů, tedy do přímořské Alanye, po silnici. Několik hráčů, cizinců, ze soupisky Alanyasporu se rozhodlo nečekat se spoluhráči na pondělní leteckou linku. Pronajali si privátní dopravu mikrobusem, aby byli doma dřív.

Obě města dělí zhruba 570 kilometrů. K nehodě došlo těsně před cílem, zhruba 5 kilometrů před Alanyí. Řidič mikrobusu podle všeho usnul, jeho kolega spal zrovna také. A následoval náraz.

Podle dostupných informací vyletěl Josef Šural, který nebyl připoutaný, následkem nárazu z vozu ven. Utrpěná zranění byla tak těžká, že jim po převozu do nemocnice podlehl. Zbylí fotbalisté uvnitř vozu utrpěli lehčí zranění, Isaac Sackey, s nímž se Šural znal už ze společného angažmá ve Slovanu Liberec, má podle všeho zlomenou ruku.

Muž, který seděl v okamžiku nehody za volantem, se ocitl ve vazbě, policie případ vyšetřuje.

A turecká liga se poté, co se rozšířila smutná zpráva o Šuralově smrti, oděla do černého flóru. Vzpomínku věnoval českému fotbalistovi i slavný Guti, kdysi hráč Realu Madrid a dnes člen realizačního týmu trenérů v Besiktasi Istanbul.

Jsou to dva roky, co z Turecka přišla smutná zpráva o úmrtí Františka Rajtorala. Ten tehdy v Gaziantepu neustál své psychické problémy a sám si sáhl na život.

Josef Šural odešel předčasně na pomyslný druhý břeh kvůli dopravní nehodě. Třeba v roce 2016 takto na tureckých silnicích zahynulo 7 300 lidí.

Jaká byla fotbalová kariéra Josefa Šurala? Někdy vedla nahoru, pak dolů – a zase zpátky.

Tak třeba v národním týmu odehrál jak jeho nejlepší zápas posledních let, tak i jeden z nejhorších. Josef Šural byl 13. října 2015 v Amsterdamu členem základní jedenáctky trenéra Pavla Vrby, Češi tehdy v závěru kvalifikace o Euro 2016 dokonali zkázu Nizozemců, když je porazili v jejich domácím prostředí 3:2. A Josef Šural tehdy vstřelil svůj jediný reprezentační gól.

Smutnýma očima poražených tehdy jeho jízdu sledovali takoví borci jako Wesley Sneijder, Memphis Depay či Virgil van Dijk.

Poslední reprezentační kapitolu pak Josef Šural přidal loni na podzim v tristním představení Ligy národů, doma proti Ukrajině. Brzy nato se poroučel trenér Karel Jarolím. Ale pod jeho nástupcem Jaroslavem Šilhavým už se Josef Šural comebacku do národního týmu bohužel nedočká…

Jejich úspěšná spolupráce už tedy zůstane jen minulostí. Přitom jim to spolu skvěle ladilo v Liberci, kam v létě 2011 přišel Šural spolu s Michaelem Rabušicem takřka za babku. Liberecký boss Ludvík Karl udělal, jako obvykle, skvělý obchod.

„Oba kluci z Brna hned výrazně přispěli k zisku mistrovského titulu,“ vzpomíná dnes Jaroslav Šilhavý. „Pepík byl typem, který dával moc chytré góly,“ vybavuje si.

V sezoně 2013/14 následovala i společná jízda Evropskou ligou. Přes předkola s Rigou, FC Curych a Udine, přes základní skupinu se Sevillou, Freiburgem či Estorilem až do vyřazovací části proti Alkmaaru.

A dva roky nato si Josef Šural vychutnal něco podobného znovu, už pod libereckou taktovkou Jindřicha Trpišovského. To šel Slovan přes izraelskou Šmonu a Hajduk Split do skupiny proti Marseille, Braze či Groningenu.

A Šural patřil mezi hlavní hvězdy týmu, v evropských pohárech a jejich předkolech se mu ostatně velmi dařilo, sehrál v nich, včetně pozdějších sparťanských sezon, celkem 49 utkání, ve kterých zaznamenal 13 gólů a 6 přihrávek. Trefil se namátkou proti Kluži, Estorilu, Marseille…

Liberecké působení si v sezoně 2014/15 zpříjemnil pod trenérem Davidem Vavruškou i ziskem domácí pohárové trofeje, ve finále tehdy Slovan porazil rivala z Jablonce na pokutové kopy.

Jak už jsme nastínili, Šuralovy formy si nemohl nevšimnout ani reprezentační trenér Pavel Vrba. V kvalifikaci o Euro 2016 naskočil Šural do čtyř utkání, cestoval i na samotný turnaj do Francie, kde ale odehrál „jen“ 4 minuty proti Španělsku, 23 proti Chorvatsku a 19 proti Turecku. A pak už se jelo domů.

Další starty si připsal pod Karlem Jarolímem na turnaji v Kataru nebo dalších přátelských duelech, celkem nastřádal 20 zápasů, další už bohužel nepřibudou…

V lednu 2016 se hlavním tématem českého fotbalu stalo další působení Josefa Šurala. Mezi slávistickými fanoušky už zaplálo předčasné veselí, že je ruka v rukávu, jenže nebyla. Šural nakonec zamířil na Letnou, přestože kvůli podzimním pohárovým startům nemohl hrát v dalších zápasech Evropské ligy, v nichž tehdy Sparta přes Krasnodar či Lazio došla až do čtvrtfinále s Villarrealem.

Velmi cenným hráčem se Šural pro Spartu ukázal zejména v sezoně 2017/18, kdy jí pod italským trenérem Stramaccionim nefungovalo skoro nic. Jen Šural. Devět jeho gólů v té sezoně pomohlo uchránit Spartu od ještě větší ostudy.

Josef Šural pak byl jmenován kapitánem týmu – a zdálo se, že se před ním rýsují jen světlé letenské zítřky. Dokud ovšem nedošlo na jednání o nové smlouvě. Ta stará měla totiž vypršet letos v létě. Šural při jednáních poukazoval na milionové měsíční platy, které ve Spartě dostali někteří cizinci. A chtěl do svého nového kontraktu zakotvit odměnu odpovídající jeho významu pro tým.

Při všech těch debatách mu ale, i kvůli zdravotním trablům, odešla forma. A všechno se vyvinulo do jakési křeče. A vyústění v podobě odchodu Josefa Šurala z Letné. Ve vzduchu visela i nabídka z New Yorku, Šurala chtěl také Lokeren, maďarský Székesfehérvár, možnosti se rýsovaly i v Rusku.

Ale kvůli rodině si Josef Šural vybral Alanyaspor, v prosluněném kousku turecké „riviéry“ nedaleko Antalye. V lednu se realizoval přestup, před jedenácti týdny se rodina rozrostla o druhou dcerku Melissu.

Jenže po tragické nehodě už na tátu Josefa zbyla jeho děvčatům jen vzpomínka. Stejně jako fotbalovým fanouškům, nejen z Brna, Liberce a Sparty. Odešel jeden z nejvýraznějších talentů posledních let, sympatický mladý muž, který si šel v životě za svým. Ale osud mu ho vyměřil mnohem kratší, než by kohokoli z nás ještě včera napadlo…