Článek
Už brzy odjede téměř třináct set fanoušků z pražského Smíchova do rumunského Banátu. Ve vesnici Eibentál se totiž již pošesté koná multižánrový festival Banát na podporu českých krajanů. Festivalový expres složený z osmnácti vagonů potáhnou dvě lokomotivy.
„Původně jsme chtěli vypravit dvacet vagonů, ale na poslední chvíli nám to Maďaři a rumunští dopravci odmítli převzít na slovenských hranicích. Musíme tam přivézt aparaturu, techniku, stánky a bary. Služby v Rumunsku nejsou na takové úrovni, abychom s nimi mohli počítat,“ řekl organizátor a zakladatel festivalu Štěpán Slaný.
Podle pořadatelů jde o jednu z nejdelších souprav v novodobé historii české železnice. Například na brněnském hlavním nádraží, kde vlak zastavuje, se na nástupiště vejdou pouze přední vagony. Přesto organizátoři přepravují na místo některé věci také autobusem. Vlak totiž veze hlavně návštěvníky.
Souprava vyjede z Prahy v úterý 14. srpna večer, festival se v Rumunsku koná od 15. do 19. srpna.
Na šestidenním festivalu zahraje 35 spíše alternativních kapel a interpretů. Mezi nimi bude Emma Smetana, Terne Čhave, Vasilový Rubáš nebo Živé kvety. Vystoupí také různá divadla a známé osobnosti. Přednášet bude Janek Rubeš, cestovatel Ladislav Zibura a lyžař Ondřej Bank. Program doplní filmový festival Jeden svět.
„U nás je program spíše sekundární věc. Hlavní myšlenkou je, že je to zážitek, setkání s krajany. Návštěvníci je tam jedou podpořit a občas se stává, že přijedou fanoušci, kteří nejdou ani na jednu kapelu, protože chtějí strávit atmosféru s místními a korzovat po vesnici,“ popsal Slaný.
Organizátoři se snaží podpořit místní českou menšinu žijící v chudých oblastech rumunského Banátu. „Festival přispívá k propagaci českých vesnic. Šetrný cestovní ruch je jednou z mála možností, jak v krajanských vesnicích vytvářet pracovní příležitosti a přispět k jejich záchraně,“ vysvětlil koordinátor Člověka v tísni Ivo Dokoupil.
Území Banátu připadlo habsburské monarchii v roce 1718 po rakousko-turecké válce a první čeští kolonisté do Banátu odjeli v roce 1823. Často šlo o dřevorubce, tesaře, kováře a jejich rodiny. V současnosti na úpatí transylvánských Karpat žije v šesti vesnicích téměř dva tisíce Čechů. Vzhledem k izolaci od okolního světa stále mluví česky a udržují původní zvyky.
