Do australské přírody se vrací největší dravý vačnatec

Návrat v čase nejméně 300 let před příchod evropských osadníků, tím je vypuštění ďáblů medvědovitých neboli tasmánských čertů do divočiny v pevninské Austrálii. Ochranáři vypustili celkem 26 jedinců tohoto ohroženého druhu, za jehož vyhynutím na území pevninské Austrálie stojí podle vědců mimo jiné psi dingo. Tasmánští čerti stále žijí na ostrově Tasmánie, za posledních dvacet let se ale jejich počet výrazně snížil.

První skupinu patnácti zvířat vypustili ochránci zvířat do volné přírody v oblasti národního parku Barrington Tops severně od Sydney v březnu, informuje BBC. Poté, co zvířata vykazovala známky prosperity v novém prostředí, zamířilo v září do přírody dalších jedenáct jedinců. Mladé a zdravé tasmánské čerty odborníci vybrali v naději, že budou připraveni na období rozmnožování, které má začít v únoru. Dalších čtyřicet jich má být do přírody vypuštěno během příštích dvou let.

Ochranářská skupina Aussie Ark spolupracovala s dalšími organizacemi na vypuštění tasmánských ďáblů do oplocené obory o rozloze 1000 akrů, která má pomoci udržet vysokou šanci na přežití. Ochranáři zvířatům nedodávají jídlo ani vodu, vačnatci se musí sami postarat i o svůj úkryt. „Mají volnost, jsou tam venku,“ řekl magazínu National Geographic šéf Aussie Ark Tim Faulkner, podle kterého ale existují způsoby, jak na zvířata dohlížet.

Tasmánští ďáblové, kteří mohou vážit až dvanáct kilogramů, se obvykle živí dravým způsobem nebo zdechlinami. Podle vládních úřadů i zoologů nejsou ďáblové nebezpeční pro člověka ani pro hospodářská zvířata, ale při případném ohrožení se mohou agresivně bránit a způsobit vážná zranění.

„Ďáblové představují jedno z mála přirozených řešení, jak kontrolovat počty lišek a koček, které napomáhají vyhynutí téměř čtyřiceti druhů australských savců,“ řekl serveru Yahoo News Faulkner. Ochranáři umístili ďábly medvědovité, po vyhubení vakovlka roku 1936 největší žijící dravé vačnatce, do prostředí, které co nejvíce připomíná krajinu a podnebí Tasmánie.

Ke konci 20. století začala tento druh decimovat přenosná rakovina, která tasmánské čerty téměř vyhubila. Od roku 1996 zvířata postihuje přenosný obličejový nádor. Je v téměř sto procentech případů smrtelný a podle agentury AFP už zdecimoval 85 procent populace zmíněného živočicha. Z původních 150 tisíc jedinců jich zbývá méně než 25 tisíc. Rakovina není běžně nakažlivá, ale ďáblové medvědovití ji dokážou mezi sebou přenášet při boji nebo páření.

Vědci ale v roce 2019 zjistili, že se u zvířat začínají objevovat proti tomuto onemocnění protilátky. „Pozorovali jsme, že zvířata, která nemoc dostala, mnohem déle přežívala. U malého počtu zvířat nádor ustupuje, jinak řečeno, čert se dokáže z rakoviny uzdravit,“ řekl serveru ABC Rodrigo Hamede z tasmánské univerzity.

Tasmánský čert není prvním zvířetem, které bylo znovu umístěno do volné přírody. V 90. letech například ochranáři znovu vypustili vlky do Yellowstonského národního parku v USA poté, co zde byli vyloveni. V roce 1996 se do parku vrátilo 31 vlků. Podle statistik z roku 2019 zde nyní žije 61 vlků v osmi smečkách.