Článek
Pracovní den na hodiny nepočítá. „Prostě den má 24 hodin, někdy musím řešit osobní věci, někdy byznysové, je mi jedno, jestli je sobota, neděle, nebo večer,“ říká Magdalena Souček.
Sama začínala jako asistent auditora mezinárodní poradenské firmy. V Bostonu v USA. V osmdesátých letech totiž emigrovala a ve Spojených státech vystudovala obchodní management.
Kancelář v kuchyni babičky
Do Česka se vrátila po revoluci – aby tu založila českou pobočku firmy Arthur Andersen (která byla později začleněna do mezinárodní sítě EY). „Já jsem srdcem Evropan. Když ve firmě začaly chodit e-maily, že otevřou pobočku v Praze, vůbec jsem si neuměla představit, že bych to nebyla já, kdo ji tu otevře,“ dodává Souček.
Začátky byly z dnešního pohledu neskutečné. „Podnikali jsme v bytě mé babičky. Tenkrát tu nebyly prostory. Byli jsme tam osm měsíců a bylo nás asi 20, když jsme se stěhovali pryč,“ říká s tím, že například veškeré faxy se odkládaly na její postel a každý večer se tak jimi musela probrat.
Americká zkušenost Magdalenu Souček výrazně ovlivnila. „ Amerika mě udělala, ten přístup je tam úplně jiný. Je to o sebedůvěře, je to o prezentačních schopnostech. Kdybych tam bývala neodjela, nebyla bych tam, co jsem,“ vysvětluje.
Výsledky okamžitě
A jací jsou podle ní současní absolventi? Dnešním vysokoškolákům už sebedůvěra nechybí a ani prezentační schopnosti. Někdy jsou ale netrpěliví. „Chtějí nastoupit do firmy a okamžitě vidět výsledky své práce, což je někdy trošku složité,“ říká Magdalena Souček. S nadsázkou řečeno, na ředitelské pozici se někteří z nich vidí už krátce po nástupu do prvního zaměstnání.
Najít kvalitní absolventy však začíná být pro firmu čím dál složitější – v testech logiky, které už několik let zájemci o práci při pohovorech vyplňují, totiž v posledních letech uspěje čím dál méně absolventů.
A ani znalost či plynulost angličtiny u některých z nich není na takové úrovni jako v minulých letech. „Já si to vysvětluju tím, že po revoluci byl hlad po cestování a každý chtěl do zahraničí, kde se v tom jazyce zdokonalil. Dneska si myslím, že spoléhají hlavně na školy,“ dodává Magdalena Souček.
Současná generace – na rozdíl od svých předchůdců – vyžaduje větší flexibilitu. Chce i větší rovnováhu pro pracovní a soukromý život a daleko více ji zajímají sociální problémy. „ Jsou daleko víc otevřeni sociálnímu podnikání a filantropii,“ dodává.
Čeští podnikatelé
Právě zájem o pomoc druhým a filantropii je podle Magdaleny Souček stále víc patrný také u českých podnikatelů. S těmi poradenská firma EY úzce spolupracuje a každý rok oceňuje ty nejlepší z nich.
V soutěži EY Podnikatel roku tak už uspěla jména jako Zbyněk Frolík (majitel Linetu), Vlastislav Bříza (z Koh-i-nooru), František Piškanin (z Hopi) či Jiří Hlavatý (majitel Juty).
„Je to soutěž už poměrně stará. Vznikla ve Spojených státech, vyhlašuje se v 60 zemích na 6 kontinentech a jejím cílem je pozdvihnout podnikatelské osobnosti a vzory, které by mohly být příkladem těm ostatním,“ říká Magdalena Souček.
Díky úzké spolupráci s podnikateli a manažery má EY také poměrně detailní přehled o dění v českých firmách a české ekonomice. Vidí třeba i to, že v poslední době v Česku klesly zahraniční investice a to dokonce o 51 procent. Máme se znepokojovat?
„Spojujeme to s nedostatkem pracovních sil a napjatým trhem pracovní síly. S tím vzrůstají mzdové náklady a to samozřejmě nepřispívá velkým investicím,“ vysvětluje Magdalena Souček. I společnost Volkswagen se nakonec rozhodla, že svůj závod postaví raději v Turecku.
Máme se bát krize?
„Od června se v ČR řeší pokles PMI (Purchasing Managers Index), což je celosvětový index nákupních manažerů a ten je na nejnižším bodu za posledních 10 let. Za posledních 12 měsíců zaznamenala Česká republika pád zhruba 10 procent. Hůř je na tom jenom Švýcarsko,“ říká Souček s tím, že firmy se ale snad poučily a dnes by na případnou krizi reagovaly pružněji.
