Dlouhý: Dávám lockdownu maximálně měsíc. Společnost je neskutečně nervózní

„Celá společnost je neskutečně nervózní. V lockdownu můžeme žít ještě tak ten únor a od března se i epidemiologové budou muset vypořádat s otázkou rozvolňování. I když bude epidemická situace ještě složitá,“ řekl šéf Hospodářské komory v rozhovoru, který si můžete pustit ve videu.

Každé rozvolnění ovšem vždycky pocítí nemocnice i krematoria. „Já vím, že to otevírá strašně moc složitých etických otázek. Když rozvolníme, může dojít k tlaku na zdravotnický systém,“ připouští Dlouhý. Následky lockdownu jsou ale podle něj tak fatální, že by uvolnění měla vláda i epidemiologové zvážit.

„To není přece jen o tom, že nefungují hospody a hotely. To je o tom, že děti budou už skoro rok doma a učí se distančním způsobem. Bude to mít velký dopad na kvalitu vzdělání této generace,“ míní Vladimír Dlouhý. Obtížný bude i návrat z home office do práce, tvrdí zástupce zaměstnavatelů: „Nalijme si čistého vína. Ti lidé na jednu stranu strádají, trpí, hádají se doma, nelíbí se jim to, na druhé straně je to placená dovolená. Co si budeme namlouvat.“

„Jsem připraven uvažovat o možnosti, nemám na to čísla, jestli ty peníze, které se dávají na kompenzace, by se nemohly nalít ještě rychle do rozšíření dočasných zdravotních zařízení, která by mohla třeba po určitou přechodnou dobu přijmout větší počet nakažených,“ přemýšlí v rozhovoru Dlouhý.

Loňský výkon české ekonomiky byl nejhorší v dějinách samostatného Česka a druhý nejhorší od války. Spadl o 5,6 procenta. Jaký to je ale výsledek v kontextu pandemie, kterou prožíváme?

Rádoby pozitivní. Je to menší propad, než jsme čekali. Těch minus 5,6 procenta předvídalo třeba ministerstvo financí, ale Hospodářská komora říkala minus šest procent někdy v létě, kdy jsme ale vůbec netušili, že přijde ta druhá vlna, která tu situaci ještě zhorší. Druhá vlna to měla zhoršit a přitom to není horší, než jsme čekali po první vlně v létě. Z úzkého pohledu České republiky je to ekonomické neštěstí způsobené pandemií, způsobené vnějším vlivem. Ukazuje však určité schopnosti českých podniků se přizpůsobit.

Čemu nebo případně komu tedy vděčíme za to, že to není tak hrozné, jak jsme čekali?

Proč je propad menší, než jsme čekali a proč je na tom Česká republika ekonomicky srovnatelně přijatelně v evropském srovnání? No protože se české firmy dokázaly přizpůsobit. Protože se nelekly. Protože se neposadily na zadek. A také protože jim vláda pomohla. Zaplaťpánbůh za to.

Ne všechny firmy ale drží, některé se na ten zadek posadily.

Naše ekonomika je rozdělena na tři skupiny. Jedna, úzká, se má tak dobře, jako se jí před rokem ani nesnilo. Jsou to IT firmy, vše spojené s videokonferencemi nebo s dodávkami zboží. Ta největší část ekonomiky, především zpracovatelský průmysl, jede hůř, než čekal v loňském roce, nicméně od léta běží. Kdybychom nebyli tolik závislí na automobilovém průmyslu, bylo by to ještě lepší. Ale pak je tady třetí, přiznejme si, ne moc velká skupina firem. Jsou to pohříchu většinou členové Hospodářské komory, které já reprezentuji. A ti jsou na tom na rozdíl od jara hůře. Organizátoři velkých kulturních a sportovních akcí byli třeba uzavřeni pořád a tam je nutno přiznat, že část z nich je opravdu na hranici ekonomického, často i osobního bankrotu.

Nakolik za ten ne tak špatný výsledek ekonomiky vděčíme vládě a podpoře, kterou do ekonomiky nalila?

Ta podpora má spíše sociální než růstový charakter, podporuje trh práce. Ale lidé také začali více utrácet. Hlavně na podzim, když se na chvíli otevřely obchody. Nemalou roli hraje export. Bohužel nevidíme příliš velké oživení v oblasti investic. Investice budou zásadní pro to, jak se dostat z krize.

Je ten loňský propad srovnatelný s transformačním šokem, který jsme prožili na počátku 90. let? Vy jste tehdy byl v centru dění. Mohli bychom se z tehdejší situace pro dnešek nějak poučit?

V něčem ano, v něčem ne. I tehdy jsme šli do neprobádané oblasti hospodářské politiky i systémových změn. Jako v březnu. Proto mě mimochodem pořád kritizují, že mám rád Babiše. Já nejsem voličem ANO, ale pořád vidím sám sebe, jak bych rozhodoval, kdybych tam seděl na jejich místě. Jako jsem tam seděl tenkrát v těch 90. letech.

A rozhodoval byste stejně jako Andrej Babiš? Nebo podobně?

Já bych určitě dělal jiné PR, neměl bych takové trošku suverénní vystupování jako měl na začátku…

A co se týká obsahu politiky?

Z hlediska obecných opatření naše vláda dělala to, co ostatní vlády. Z hlediska organizace opatření zvláště na začátku schopnost české státní správy vypořádat se s takovým šokem narazila. A to jde zčásti za touto vládou, ale zčásti to jde samozřejmě za situací v naší zemi v posledním desetiletí.

A my jsme odběhli od té transformace. Můžeme se z ní pro dnešek poučit?

Ta transformace byla taky šokem a byl to šok podobně jako v tomto případě externí. Tady byla celá řada věcí, která nesouvisela přímo s Českou republikou. Třeba rozpad trhu bývalého Sovětského svazu, který byl obrovským odbytištěm. Sovětské a následně ruské firmy nebyly schopny počátkem 90. let platit. Ale my jsme také vytvářeli novou legislativu, novou regulaci.

A pak je tady jeden velký rozdíl. Tenkrát aspoň v prvních dvou třech letech vláda dělala to, co společnost chtěla. Dokonce nás někdy tlačila, abychom jednali ještě rychleji. Třeba privatizace byla na společenskou objednávku masová a rychlá. Tato vláda žije v situaci, kdy už dávno před pandemií důvěra v demokratický systém v celé Evropě poklesla.

Může ale teď vláda dělat to, co by lidé chtěli? To by třeba musela pustit všechny restrikce a naráz.

My žijeme v období tvrdých regulačních opatření. Použiju slovo lockdown.

Jinde mají i tvrdší.

Vůbec nechci fušovat do řemesla epidemiologům, ale myslím si, že opatření by tvrdší být neměla. Přiznávám, že se to z hlediska ekonomického týká jen menšího počtu podniků. Ale já tady začínám cítit širší problém, celospolečenský. To není přece jen o tom, že nefungují hospody a hotely. To je o tom, že děti už skoro rok budou doma a učí se distančním způsobem, studují tak středoškoláci a vysokoškoláci. Bude to mít velký dopad na kvalitu vzdělání této generace. Já jsem doučil letní semestr online a prostě to nebylo ono. Je tady určité společenské napětí. Psychologové, sociologové by mohli mluvit o tom, jak se vůbec lidé, obzvláště zaměstnanci, kteří jsou na home office, budou vracet k nějaké pracovní disciplíně. Nalijme si čistého vína. Ti lidé na jednu stranu strádají, trpí, hádají se doma, nelíbí se jim to, na druhé straně je to placená dovolená. Co si budeme namlouvat.

Takhle to skutečně vnímáte, že se většina zaměstnanců na home office fláká?

To jste řekla vy.

Vy říkáte, že je to placená dovolená.

Já jsem řekl, že pro řadu z nich je to placená dovolená přerušovaná občasnou prací. A teď se nechci dotknout nikoho, kdo maká.

Řada lidí však tvrdí, že pracuje ještě víc, že nemají pracovní dobu od–do, musí být pořád na telefonu…

Ale zase jim to dává daleko větší volnost. Celá společnost je neskutečně nervózní. A já osobně si myslím, že v lockdownu můžeme žít ještě tak ten únor a že od března se i epidemiologové budou muset vypořádat s otázkou rozvolňování. I když bude epidemická situace ještě složitá. Vím, že to otevírá strašně moc složitých etických otázek. Nevěřím, že vakcinace zafunguje rychle, nejdřív v druhé polovině roku. Covid tady s námi bude, a když rozvolníme, tak může dojít k tlaku na zdravotnický systém. Jsem připraven uvažovat o možnosti, nemám na to ale čísla, jestli by se ty peníze, které se dávají na kompenzace, nemohly nalít ještě rychle do rozšíření dočasných zdravotních zařízení, která by mohla třeba po určitou přechodnou dobu přijmout větší počet nakažených.

Ono to není jenom o nemocnicích, ale i o lidských silách.

Vím, že to souvisí s ventilátory, s JIP, se zdravotním personálem.

A vy byste šel touto cestou i za cenu větších ztrát na lidských životech?

Vzroste počet úmrtí. Neříkám, že teď horuji za to, abychom do toho šli. Jenom říkám, že bude-li covid trvat ještě třeba půl roku a budeme se pohybovat mezi třetím a pátým stupněm té slavné tabulky PES, tak jestli se náhodou společnost nebude muset naučit trošku více žít s covidem a přijmout některé nepříjemné otázky, o kterých jsme se před chvilkou bavili. Ale chtěl bych jasně říci, že za to v žádném okamžiku nehoruji. Vím, že je tady celá velká skupina vědců, počínaje epidemiology přes statistiky až po matematiky, kteří pracují s modely a kteří naopak poukazují na to, že by lockdown měl být ještě tvrdší. Ale ptám se, jak dlouho tady bude odolnost té společnosti? Někteří z těch vědců sedí mimo Českou republiku, to se jim to potom radí, ale nechci se jich dotknout.

Řada z nich sedí i tady. Velmi se teď řeší, jak motivovat lidi, aby popravdě hlásili svoje rizikové kontakty a aby poctivě chodili do karantény. Virus se šíří nekontrolovaně, zčásti právě i proto, že se kontakty nehlásí. Finanční motivaci řeší tripartita, kompromis zatím nemáme. Ministerstvo práce předložilo tři návrhy. Buď platit lidem v karanténě po deset dnů v nemocenské bonus 250 korun denně, nebo 500 korun denně, nebo třetí možnost, ta se líbí nejvíc odborům, zvýšit nemocenskou. Která varianta se líbí nejvíc Hospodářské komoře?

První, případně i druhá. Ale máme kolem toho spoustu otazníků. Proč mají nemocní s covidem mít větší sociální podporu než ti, kteří jsou třeba vážně nemocní, ale takzvaně z necovidových důvodů? Kvůli rakovině, zhoubné nemoci?

Neodpovím za sebe, ale argumentem ministerstva práce a sociálních věcí: Protože covid je ten problém, který musíme řešit a kvůli němu uzavíráme ekonomiku.

Je dobré, že tam nebude nějaký velký dodatečný náklad pro zaměstnavatele, protože si to budou moci odečíst z odvodů. Ale přece jen tam bude nějaká administrace, ale to není to hlavní. Už v souvislosti s Antivirem a těmito opatřeními si nám hrozně moc podnikatelů stěžuje, že trh práce je špatně analyzovaný, že vlastně moc dobře nevíme, co se na něm děje.

Ani vy to nevíte v Hospodářské komoře?

Myslím, že nikdo to pořádně nemá zanalyzované, ta situace se mění strašně rychle.

A co je tedy ten problém?

Ten problém je, že někdo přijde, napíše si, že má takzvaně covid nebo podezření na covid, pak je den v práci, pobere příspěvek, pracuje a najednou zase bude mít nárok na nový příspěvek, poněvadž mu někdo zase napíše další nemoc, třeba už nejenom covidovou. A to je jenom jeden příklad zneužívání.

Vy říkáte, že „mu to někdo napíše“. Vyznívá to, jako byste říkal, že skoro všichni podvádějí. Předpokládám ale, že těch, co podvádějí, je menšina.

Neřekl jsem, že všichni podvádějí, jenom říkám, že toto slyšíme hodně od podnikatelů, malých a středních firem. Situace na trhu práce je neúnosná, spousta lidí se hází marod. Není možnost sehnat lidi i v situaci, kdy se obáváme nezaměstnanosti.

Takže firmy se bojí, že rapidně vzroste počet lidí na nemocenské?

Nejenom na nemocenské. Celá ta struktura sociálních podpor, které jsou všude v Evropě, dokonce všude na světě a nějaké v této situaci být musí, pokřivuje trh práce.

Takže hlavní důvod proti bonusům k nemocenské či k jejímu zvýšení je za vás to, že by někteří lidé zůstávali v karanténě schválně a nahlašovali své kontakty, aby si přišli na ten bonus?

Ano. Aby si přišli na ten bonus nebo aby jenom nepracovali. Vy se tady zastáváte těch, kteří trpí, a já tady vypadám jako ten, co se jich nechce zastat…

Já to říkám jako argument.

Jednoznačně vy tak vystupujete. Ta společnost ale není černobílá. Jsou tady lidé, kteří jsou covidem tvrdě postiženi, ale na druhé straně jsou tady lidé, kteří se vezou. Jsou tady šikovní podnikatelé, kteří žádali o podporu a neměli ji. Jsou tady bohatí advokáti, kteří si sáhli na Pětadvacítku pro OSVČ. Jsou tady hoteliéři, kteří pobírají kompenzace a donedávna měli plné hotely rodin, jež byly takzvaně na služební cestě. Mluvím i do vlastních řad.

Společnost zčásti trpí a zčásti jsou to jen černí pasažéři. V té společnosti roste napětí. Už si nevystačíme s tím, co stačilo skoro celý ten rok. Uzavírat, pomaličku uvolňovat, zase uzavírat, kompenzovat a hádat se o ty kompenzace. Jestli covid bude dál pokračovat, možná k tomu budeme muset přistoupit úplně jinak. Alespoň tak to cítím. A teď ani tolik nemluvím jako prezident Hospodářské komory, ale jako Vladimír Dlouhý, který se ve veřejném prostoru pohybuje více než třicet let a kterému je v létě letošního roku šedesát osm let.

Takže ti černí pasažéři, o kterých mluvíte, jsou i mezi firmami?

Jsou, samozřejmě. To je vždycky průvodní jev krize. V těch zoufalých poválečných situacích, po pětačtyřicátém roce v Německu, spousta těch, kteří byli na černém trhu, úžasně zbohatla, když ostatní hladověli. Vždycky jsou černí pasažéři a tohle je externí šok. Zaplaťpánbůh to není válka, protože umírá relativně omezený počet lidí a není poškozena infrastruktura, ale v něčem to válku připomíná.

Komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk napsal: „Hospodářská komora nechce, aby lidé v karanténě dostávali bonus. Když budou lidé dostávat bonus, nepůjdou šroubovat do šroubáren, což se šroubárnám nelíbí. Lidé mají šroubovat, nějaké roznášení viru je úplně fuk.“ Je firmám roznášení viru fuk?

To je blbost. Pan Honzejk kolikrát dělá zkratky, tak ať si je dělá dál. Kdyby našim firmám bylo fuk, co se děje kolem koronaviru, tak to v této zemi dneska vypadá úplně jinak.

A co tedy navrhujete vy, když nechcete bonus ani nechcete zvýšit nemocenskou?

My nejsme člen tripartity. Jsem tam jako host.

Nejste, ale ty návrhy se vám nelíbí.

V této podobě se mi to nelíbí. Říkám ale, že přijmeme některou z těch variant. Když vláda rozhodne, my to budeme respektovat a jenom upozorníme na rizika, která to má. Tečka.