Článek
Advokát Jakub Tomšej zastupuje HIV pozitivní lidi, kteří jsou protiprávně odmítaní u lékaře. Typickým příkladem je podle něj odmítnutí ošetření u zubaře, kteří mají z péče o nakaženého strach.
„V praxi se stane to, že zubař říká, že má plno, že ho odmítá z kapacitních důvodů. Pak je na HIV pozitivním, aby sháněl důkazy a prokazoval, že to bylo jinak,“ popisuje Jakub Tomšej.
Podobných případů řešil Tomšej několik. Zažil úspěch v podobně mimosoudního vyrovnání, stejně tak ale případy, které soud odmítl pro nedostatek důkazů.
„Ve většině případů narážíme na nedostatek důkazů o tom, co se stalo a proč se to stalo,“ tvrdí advokát.
Změnit by to mohla novela antidiskriminačního zákona. Poslanecký návrh, za kterým stojí Monika Červíčková (ANO), například sjednocuje to, kdo má dokazovat, zda se diskriminace stala či, nikoli.
„Ve stávající podobě je to nastaveno nejednoznačně, dalo by se říct dvojkolejně,“ říká Červíčková a poukazuje na to, že ve sporech, které se týkají diskriminace kvůli etniku nebo pohlaví, musí žalovaná strana dokazovat, že k diskriminaci nedošlo.
V jiných případech, kam kromě HIV pozitivních patří i senioři nebo hendikepovaní, se naopak musí dokazovat, že k diskriminaci došlo.
Novela by zavedla, že důkazní břemeno leží na žalované straně. Ta by musela dokázat, že nikoho záměrně nepoškodila.
Další změna má mimo jiné pomoci lidem s mentálním postižením. Podle stávajícího zákona se o nápravu diskriminace může domáhat pouze dotčená osoba. Jenomže to je pro mentálně postižené značný problém.
Poslankyně proto chce zákon rozšířit i na neziskové organizace. „Důležité je zmínit fakt, že neziskové organizace nebudou moci vymáhat žádné finanční náhrady. Budou se moci domáhat jen odstranění diskriminačního jednání,“ dodává Monika Červíčková.
Petr Polák, vedoucí odboru rovného zacházení v kanceláři veřejné ochránkyně práv, má za to, že stávající zákon svou funkci příliš neplní.
„Zákon platí deset let. Spočítali jsme si, že se na soud kvůli diskriminaci obrací přibližně šest lidí ročně. Ale vyhraných případů je za celou dobu do desíti,“ říká Polák.
Kancelář si vede vlastní statistiky, které nepovažuje za úplné, protože nemá obeslané všechny konkrétní soudy. Podle těchto dat se vedlo 92 soudních sporů. Jen ve 12 případech šlo o diskriminaci kvůli věku, v 17 případech pak za svoje práva bojoval hendikepovaný.
Polák se neobává, že by změna zákona v konečném důsledku znamenala, že soudy budou zavaleny žalobami od lidí, kteří mají pocit, že jsou diskriminovaní.
„Je to soudní řízení jako každé jiné. Kdo podává žalobu proti diskriminaci, musí přednést důkazy, data, něco tvrdit,“ dodává Polák.
Novela antidiskriminačního zákona má podporu například v klubu Pirátů. Jejich poslankyně Olga Richterová se pod zákon připodepsala. „Ráda jsem to podpořila. Ten zákon narovnává díru, která v zákoně byla,“ shrnuje své důvody poslankyně s odkazem na jednoznačné určení důkazního břemene.
Naopak kritikem novely je Patrik Nacher (ANO), který je paradoxně spolustraníkem Moniky Červíčkové. Rozporuje obě hlavní změny, které novela přináší. „Nelíbí se mi obrácení principu, že obžalovaný by měl dokazovat, že něco neudělal,“ vysvětluje Patrik Nacher.
Obecně mu pak vadí, že zákon přichází v době, která je přecitlivělá ke všem menšinám. „V této přepjaté době hyperkorektnosti mi přijde, že tento zákon do toho zapadá, ale právě kvůli kontextu s tím nesouhlasím,“ dodává poslanec.
