Článek
Salo Muller (83) je bývalým fyzioterapeutem holandského fotbalového klubu Ajax. Za druhé světové války transportovali nacisté jeho rodiče z deportačního centra u tehdejšího divadla Hollandse Schouwburg do nizozemského tranzitního tábora Westerbork. Ten původně založila nizozemská vláda v roce 1939 jako tábor pro Židy, kteří prchali před nacistickou okupací. Po německé invazi ho ale přebraly jednotky SS.
Mullerovy rodiče odtud posléze deportovali do koncentračního tábora v polské Osvětimi, kde zemřeli v plynových komorách. Mullera, který ten den trávil v židovském denním centru pro děti, z budovy zachránili a zbytek války trávil v úkrytu s cizími rodinami. O smrti svých rodičů se dozvěděl teprve v dopise od Červeného kříže, který obdržel v roce 1948, napsal holandský zpravodajský server NL Times.
Nizozemský dopravce nejdříve platit nechtěl
V roce 2014 francouzský státní želežniční dopravce SNCF oznámil, že vyplatí obětem holokaustu odškodnění za to, že pomohl s transportem 76 tisíc Židů do nacistických táborů. Na základě toho Salo Muller dospěl k názoru, že by se nizozemské dráhy měly zachovat stejně. Společnost Nederlandse Spoorwegen ale vyplacení odškodnění odmítala, a proto jí v roce 2015 Muller zaslal svůj první dopis. „V telefonátech a dopisech mi mnohokrát řekli ne. Ale věřil jsem, že dosáhnu úspěchu. Nejprve jsem se o to snažil sám, a tak jsem rozesílal dopisy a opakovaně jim telefonoval. Pak jsem požádal o pomoc svého právníka. Společně jsme odeslali desítky e-mailů, zpráv a hovorů,” sdělil Muller serveru NL times. V roce 2017 navíc vydal knihu na památku svých rodičů a dalších obětí holokaustu. Ta se jmenuje podle posledních slov, která mu řekla jeho matka – See You Tonight and Promise to Be a Good Boy (Uvidíme se večer a slib, že budeš hodný chlapec).
Podle nizozemské advokátky za lidská práva Liesbeth Zegveld teprve Muller donutil společnost Nederlandse Spoorwegen změnit postoj. Případ se dal do pohybu ve chvíli, kdy se Muller osobně obrátil na generálního ředitele nizozemských drah Rogera van Boxtela. Společnost na finanční odškodnění přistoupila již v září 2018, problémem ale bylo stanovení částky. Ve středu Boxtel oznámil, že obětem holokaustu vyplatí částku ve výši 15 tisíc eur, tedy přibližně 380 tisíc korun pro každou osobu.
Celková výše odškodného činí 50 milionů eur (okolo jedné a čtvrt miliardy českých korun). „Rozhodování o finálních částkách bylo velmi složité,” sdělil deníku The Guardian Job Cohen, předseda komise, která s drahami jednala. Komise navrhovala, aby železnice nabídla finanční kompenzaci asi 500 přeživším z táborů a 5 a půl tisíci příbuzných těch, kteří v táborech zahynuli. Schválený plán finančních náhrad podle Guardianu počítá s tím, že pozůstalí dostanou 15 000 eur, vdovy nebo vdovci 7500 eur a děti obětí obdrží 5000 až 7500 eur.
„Kdybych s tím nezačal, nedostali bychom nic. Narazil jsem přitom na lidi, kteří mi říkali, ať přestanu kopat do mrtvého psa. Ale díky mému úsilí a úsilí mého právníka jsem něčeho dosáhl. Na to jsem hrdý,” řekl Muller serveru NL Times. Guardianu však řekl, že by byl radši za vyšší finanční částky. „Ale bavíme se o náplastech na rány, ne o finančním zájmu,” dodal. „Cítím úlevu, že je po všem. Ale když vezmete v úvahu, za co dostaneme náhradu, cítím velký smutek. Šlo o vraždy mnoha lidí,” hodnotil Muller celou kauzu. „Pokud jste ve válce přišli o otce nebo o matku, je hezké dostat peníze, ale bolest to nijak nesníží.”
Nacisté zaplatili společnosti Nederlandse Spoorwegen přibližně 62,5 milionu korun (částka je převedená do současných hodnot) za převoz 102 000 Židů do koncentračních táborů po celé Evropě. Poslední vlak zemi opustil 13. září 1944, krátce před tím, než došlo ke stávce velké části zaměstnanců nizozemských drah, kteří chtěli urychlit konec německé okupace.
