Článek
V Národním parku Podyjí po rozorání části travních porostů někde vyrostly i kriticky ohrožené druhy.
Ve spolupráci s vedením národního parku vědci vytipovali několik lokalit, které sloužily zemědělcům ještě před pár lety nebo i před druhou světovou válkou jako orná půda. Okraje travních porostů rozorali a sledují, jaké druhy rostlin se zde objeví. Předloni tak navázali na pilotní experimenty, které zde začaly před 15 lety a při nichž se rozorávala místa, kde různé vzácné plevele dříve prokazatelně rostly.
Průběžným výsledkem je, že někde se po rozorání objevily i kriticky ohrožené druhy, jako hlaváček plamenný či řepeň durkoman. Některá místa jsou pro rozorání ale naopak nevhodná. „Jsou to místa, kde se objevují pouze běžné polní plevele či dokonce invazní druhy, jejichž podpora rozhodně není naším cílem. Proto nejde naši metodu zobecňovat, ale je potřeba bedlivě vybírat místa, kde může takový zásah pomoci,“ uvedl jeden z řešitelů projektu Martin Jiroušek z Ústavu biologie rostlin Mendelovy univerzity v Brně.
Také se podle něj ukazuje, že když se neoře pravidelně každý rok, ale třeba v pětiletém cyklu, některé populace postupně ubývají. Jiné se ale naopak dokážou množit i bez dalšího zásahu.
Výsledky a doporučení mají vědci formulovat příští rok tak, aby byly použitelné nejen v Podyjí, ale i dalších chráněných územích, v nichž půda v nedávné či dřívější minulosti sloužila pěstování plodin.
