Dezinformace přicházejí z Ruska. O nebezpečných kampaních z Ameriky nevíme, říká koordinátorka Centra proti terorismu

Centrum má reagovat jen na vážné dezinformace, které budou ohrožovat vnitřní bezpečnost státu. Co si pod tím mám představit?

Musí to být takové informace, které se šíří po internetu buď masivně, nebo jsou opravdu závažné a mají potenciál vyvolat veřejnou paniku, davové šílenství. Nebo je to něco, co výrazným způsobem naruší důvěru v nějakou demokratickou instituci nebo v nějakého politického představitele, ale přitom to jde fakty vyvrátit.

Existují takovéto dezinformace, které ohrožují Českou republiku v tuto chvíli?

Jednoznačně. Málokdo si uvědomuje, že pod takovýmto soustředěným útokem jsme už několik let a je povinností státu na to reagovat. Velice krátce po útoku v Berlíně se začala šířit po internetu informace, která říkala „mám z policejních zdrojů zcela ověřené, že teroristé mají centrum a operují z Prahy". Což je určitě nebezpečná dezinformace a my velice dobře umíme ověřit, že policejní zdroje žádnou takovou informaci nemají, že neexistuje. Musíme to zarazit dřív, než to ve veřejnosti vyvolá dojem, že jí stát něco tají. I teď se zabýváme několika zprávami, ale které to jsou, nemůžu říct.

Říkáte, že těmto kampaním čelíme několik posledních let. Byl nějaký zlom, kdy to začalo?

Kdy byl úplně přesně ten zlom, vám neřeknu. Nicméně co se týká činnosti Ministerstva vnitra, my to monitorujeme od doby, kdy došlo k anexi Krymu. První dezinformační kampaně, které jsme monitorovali, přišly z Ruska.

A odtud také dezinformace nejčastěji přicházejí i dnes?

Ono není vždycky úplně jednoduché toho původce vysledovat. Protože na internetu nemůžete vždy úplně říct, kdo je přesný zdroj. Nicméně jak dezinformační kampaně právě většinou ze strany Ruské federace nebo Islámského státu, ale i různé druhy hybridních útoků, můžeme vidět i třeba ze strany Číny nebo jiných nestátních či státních útvarů.

Co třeba Amerika?

Nevysledovali jsme, že by tady byla dezinformační kampaň ze strany Ameriky, která by pro naši vnitřní bezpečnost měla stejnou míru nebezpečí.

Pojďme si říct nějaký příklad z minulosti. Například zpráva, že americká ambasáda organizovala akci Červená karta pro Miloše Zemana. Začaly ji šířit různé konspirační weby, ale poté se jí chytili i čeští politici, např. hejtman Michal Hašek. Je tohle zpráva, kterou byste se zabývali?

To je rozhodně jedna z význačných dezinformací, které byla velice dlouho na čele žebříčků sdílených dezinformací. Pokud by v té době centrum existovalo, tak by se jí jistě zabývalo.

A jak byste postupovali? Jak vlastně takové ověřování vypadá? Obrátili byste se na organizátory, na americkou ambasádu nebo byste prověřovali argumenty, které weby uváděly v tom článku?

Kontaktovali bychom všechny, od kterých bychom mohli získat informace, které jsou k té věci podstatné. A pokud bychom získali zcela jasná ověřitelná fakta, tak bychom je k té dezinformaci vydali.

Bude hrát roli třeba to, jestli tu zprávu šíří někdo známý? Třeba jako v tomto případě hejtman Hašek?

Samozřejmě. Vyhodnocení nebezpečnosti té zprávy je právě i v tom, jakým způsobem je sdílena. Jestli je sdílena i tradičními médii, která bývají považována za důvěryhodná, nebo nějakou významnou osobností. Pak bude mít taková zpráva větší potenciál způsobit větší hrozby pro veřejnou bezpečnost, pro veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost. Pak budeme posuzovat i takové věci.

Jaká jsou nejčastější témata dezinformačních kampaní, popisuje Eva Romancovová:

Jaká témata jsou v oblasti dezinformačních kampaní nejvíc v kurzu? Předpokládám, že migrace… 

Ta je v kurzu neustále. Ale vzhledem k předvolebním debatám se nám asi vrátí debaty o našich vlastních menšinách, třeba o sociálně vyloučených lokalitách. Bude potřeba vyvolávat nafouknuté bubliny i v řekněme tradičnějších tématech.

Takže návrat k osvědčeným menšinám, protože migranti zkrátka nepřišli?

Myslím, že je to jednoznačné. Často dochází k ustoupení některých témat a jejich pozdějšímu umělému vyvolání zpět. Ale ono je úplně jedno, jaké téma si zvolíte. Dezinformační kampaň uchvátí jakékoli, původně legitimní vnitřní téma, nafoukne ho, rozbije debatu s jediným cílem - říct lidem: Podívejte se, váš stát neumí vyřešit v téhle zemi vůbec nic.

V centru má pracovat zhruba dvacet lidí. Je možné vidět, jak vypadá jejich pracoviště?

To bohužel není možné. Není za tím nic tajemného, je to pracoviště zcela běžné, jsou tam monitory počítačů a lidé, kteří vedle nich sedí za svými stoly. My ale nebudeme ukazovat osoby, které v centru pracují na určitých bezpečnostních tématech. Už třeba jen proto, že možnosti jejich ovlivňování jsou potom větší.

Jedním z úkolů centra má být i ochrana voleb. U nás hrozí nějaké útoky na volby?

Tak například už jsme komentovali dezinformaci, která se týkala ovlivnění voleb v České republice ze strany Ruska. Útok na volby je něco velmi závažného. Je to základ legitimity v každé demokratické společnosti, a pokud někdo začne vytvářet dojem, že volby byly zfalšované, tak veřejnost ztratí důvěru ve fungování státu jako takového. Připravujeme koordinační skupinu, která prověřuje všechny možné scénáře útoku, a do té skupiny spadá i Národní bezpečnostní úřad. Budeme prověřovat jak možnost kybernetických útoků, tak i jiné možnosti.

Můžete některé scénáře popsat konkrétně? Nevím, co si pod tím mám představit - ohrožení voleb.

V Česku nehrozí hackerské útoky na samotné volby, protože nemáme počítačové sčítání hlasovacích lístků. Nicméně může docházet k různým rizikům hackerského napadání štábů jednotlivých politických stran. A dovedete si jistě představit i klasické dezinformační útoky na volby, kompromitace kandidátů a jiné.

Stát proškolí české úředníky proti fíglům zahraničních agentů: