Školy mají moc učiva. U nás máme jen tři předměty, říká expert

Děti se po dalším školním roce poznamenaném covidem vrací do lavic. Jak moc české školství koronavirus změnil? Jaké znalosti dětem chybí a v čem koronavirus české vzdělávání naopak posunul?

Prázdniny jsou definitivně pasé. Děti, učitelé i rodiče startují nový školní rok, už třetí poznamenaný pandemií covidu-19. Ani letošek se proto neobejde bez testování, nošení roušek na vybraných místech a dalších protiepidemických opatření. Příští měsíce by se navíc měly nést i ve znamení intenzivního doučování.

Podle poslední zprávy České školní inspekce má totiž velké mezery ve znalostech a dovednostech minimálně 36 a půl tisíce žáků základních škol a 18 tisíc středoškoláků. Co s tím?

Hostem Ptám se já byl Ondřej Šteffl, zakladatel a ředitel společnosti Scio, zaměřené na hodnocení výsledků ve vzdělávání, která provozuje i vlastní základní a střední školy.

Podle Šteffla je důležité na děti netlačit. Právě ty, které mají pocit, že jim něco utíká, totiž mohou častěji trpět úzkostmi. „Když děti udělají chybu, je třeba jim říci, že je příležitost se to doučit a ne hned trestat a dát pětku,“ komentoval v rozhovoru.

Na doučování je ale podle odborníka na vzdělávání určitě třeba zatlačit a i proto vítá Národní plán doučování, který představilo Ministerstvo školství a který má právě na zmenšení mezer mezi žáky využít až 250 milionů korun. Otázka ale je, jak peníze efektivně využít. Problém podle Šteffla může být v tom, že doučování má být dobrovolné a ne každému rodiči na stavu vzdělání jeho dětí záleží.

„Doučování by mělo být povinné pro děti, které určí škola. Ta až na výjimky ví, jaké děti by doučování potřebovaly, ale nemá páky, jak je k tomu přimět. Bez legislativní úpravy to ale nelze udělat,“ kritizoval Šteffl.

Koronavirus podle šéfa společnosti Scio poukázal nejen na rozdíly ve vzdělávání, ale zviditelnil i rozdílný pohled na výuku mezi pedagogy a rodiči. „Rodiče často lpí na tom, co se sami učili. Jenomže svět se tak strašně změnil a bude se měnit, že to, co se naučili oni a možná jim to dneska stačilo, tak za deset dvacet let určitě nebude stačit jejich dětem,“ řekl Šteffl s tím, rodiče bývají často konzervativnější než učitelé a právě oni bývají často důvodem, proč jsou vzdělávací programy zatížené přemírou učiva, které není pro děti vůbec potřebné.

„Třeba my ve Scio školách máme jen tři předměty, někde čtyři. Češtinu, matematiku a svět v souvislostech. A to není žádná výjimka, my se řídíme přesně rámcovými vzdělávacími programy. Sloučit předměty do jednoho předmětu může kterákoliv škola,“ dodal.

Co dobrého české školství z pandemie vytěžilo? A na co se zaměřit v pomoci těm nejslabším?

Poslechněte si rozhovor v úvodním audiu, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu: