Děti posílali do první linie, aby se odpálily. Teď jde Islámský stát po mně, řekl Seznamu syrský novinář

Narodil jste se v Rakce, která byla několik let baštou Islámského státu. Zahraniční média informovala o tom, že někteří bojovníci této organizace se po turecké ofenzívě a útěku Kurdů dostali opět na svobodu.

Ano, to je jeden z následků nově nastalého chaosu. Utekli z několika věznic a teď jsou volní. A je otázka, co ti bojovníci plánují do budoucna. Můžou se zase dát zpátky dohromady a zaútočit. Poté, co Spojené státy oznámily, že zabily abú Bakra Bagdádího, si jmenovali nového vůdce. Vůdce mít musí, aby prostě ukázali, že jsou stále silní, že stále existují. A že zabití jejich lídra neznamená, že jako skupina zmizí.

Ale zároveň jsou v Sýrii a Iráku v opravdu špatné situaci. Ve většině oblastí utrpěli porážku. Usilovně se snaží znovu zformovat, nasbírat sílu. A stojí i za různými útoky, třeba v Rakce a dalších oblastech, které měli dříve v područí. Instalovali například bomby pod auta, zabili lídry jiných milicí. Takže v nějaké míře jsou pořád aktivní, ale už nejsou tak silní. Něco jiného je to na sociálních sítích, v on-line světě. Tam je ideologie Islámského státu velmi přítomná – bere na sebe podobu různých zpráv. Ty třeba říkají, že organizace bude následovat nového vůdce.

Takže myslíte, že je to právě ideologie Islámského státu, která představuje největší hrozbu?

Shodneme se na tom, že ideologie není něco, s čím se dá bojovat zbraněmi ani nálety. Tímto způsobem je možné se zbavit Islámského státu jako vojenské jednotky, ale nefunguje to na ideologii. V Rakce se soustředíme třeba na správné vzdělávání, kterým se jistě dají tyto myšlenky odstranit. Někteří z těch, kteří jim věří, využívají masakrů a dalších krutostí, kterých se dopustila mezinárodní koalice, jako prostředku k verbování. Lidem řeknou: „Mezinárodní koalice vám zabíjí děti a rodiny, ničí vaše domy. A vy byste se měli spojit, následovat tuto ideologii a vrátit jim to!” Takže jediná možnost, jak se tomu bránit, je šířit povědomí o tom, jak je to doopravdy. A zabít tyto myšlenky jinými – silnějšími.

Kdyby se vám to nepodařilo, co může následovat?

Přišla by nová generace bojovníků, kteří by byli horší než současný Islámský stát. Protože před jeho nástupem se všichni báli al-Káidy. A když přišel ISIS, většina lidí na ni zapomněla, na všechno, co v minulosti udělala. Nechceme, aby se to opakovalo, a proto musíme začít jednat. Musíme reagovat. Ta ideologie je všude. A lidé, kteří by se chtěli připojit k Islámskému státu, nepocházejí nutně ze Sýrie, Iráku a takových oblastí. Příznivci této organizace její myšlenky stále protlačují on-line. Připojit se může kdokoliv odkudkoliv.

Sám jste v Rakce zažil i vzestup ISIS. Jak vám ti lidé připadali, co jste si o nich v první chvíli myslel?

Když do Rakky přišli, vůbec nic jsme o nich nevěděli. Původem byli hlavně z Iráku, kde se zformovali na konci války. Byli opravdu dobře trénovaní, měli plno zkušeností. Také si uměli získat pozornost médií, vlastně pozornost všech po celém světě. Nejdřív jsme měli obavy, kdo ti lidé jsou. A pak došlo na první veřejnou popravu, která se udála na náměstí. Popravili tam tři maskované lidi. A my se ptali – kdo jsou ti, které popravili? A hlavně – kdo jsou ti lidé, co někoho popravili? Potom jsme si začali všímat, že se ta skupina snaží změnit chod města. Na to jsme reagovali protesty. Islámský stát ale nakonec převzal nad Rakkou kontrolu.

Jaký byl život v Rakce pod nadvládou Islámského státu?

Změnili úplně všechno, byl to najednou zcela jiný život. Změnili třeba všechny zákony, a měli tak všechno pod palcem. Nebylo možné o nich říct cokoliv negativního, zavřeli televize, lidé přišli o práci, vypnuli i satelity. Otevřeli vlastní školy i nemocnice. A cokoliv, co chtěl člověk dělat, muselo jít přes ně. Většina lidí proto skončila bez práce a bez přísunu peněz. Měli jsme jen jednu humanitární kuchyni, do které chodily tisíce lidí. Tu mimochodem podporovali lidé zvenku, ne Islámský stát. Ten chtěl vytvořit špatné životní podmínky, které by obyčejné lidi donutily se připojit k organizaci a užívat si blahobyt, který jim měla poskytnout. Víc jídla, peníze, auta, bydlení… A humanitární krizi jako takovou podporovaly samozřejmě i útoky různých armád na Rakku.

ISIS uzavřel město, nebylo možné z něj odejít nebo se do něj dostat. A lidé v Rakce tak neměli žádné informace, žádné televize, žádné satelity, žádné rádio. Jen propaganda Islámského státu, jeho vlastní magazín. Kdokoliv o této skupině řekl cokoliv, byť jen drobného, popravili ho na náměstí, aby od takového chování odradili ostatní. Město žilo úplně mimo realitu.

Připojili se někteří lidé k Islámskému státu třeba jen kvůli lepším životním podmínkám, které jim v té době nabízel? Proč se vůbec lidé k ISIS přidávali, když pomineme otázku ideologie?

Častým důvodem byla otázka moci, a to i pro stoupence ze Západu. Prožili si nějaké špatné jednání, třeba kvůli barvě kůže. Například jeden rapper z Německa byl nejdřív proti islámu, dostal se do problémů, mnohokrát ho zbili a úřady s ním nejednaly dobře. Tak jednoho dne konvertoval k islámu a okamžitě se přidal k Islámskému státu. A chtěl se stát nejslavnějším člověkem Německa, fotil si selfies se sťatými hlavami. A pozornost, kterou chtěl, opravdu dostal.

Dalším důvodem je sexuální frustrace. Islámský stát těmto mužům nabídl, že mohou dostat manželky i otrokyně. Nebo se přidali i ti, kteří neměli domov a chtěli peníze. Organizace rekrutovala i lidi, kteří byli závislí na videohrách. ISIS udělal velkou videokampaň, kde těm hráčům říkal, že se jejich hry můžou stát realitou. Natočili reklamu, v níž bojovníci jedou autem, pak z něj vyskočí, někoho zabijí, vezmou mu auto a zbraně… a ty hráče to fascinovalo, takže se taky přidali.

ISIS cílil i na děti, které lákal na to, že nebudou muset chodit do školy. Vím o holkách a klucích, kterým bylo tak patnáct, šestnáct, kteří se sami sebrali a přidali se k organizaci.

Zaměřovali se ve své propagandě na děti nějakým speciálním způsobem?

S dětmi to bylo nejjednodušší, ony neví, co je správně a co ne. Nebylo tedy těžké je o některých věcech přesvědčit. Nepomohla tomu ani situace v Rakce, kde rodiny neměly peníze a žily v opravdu špatných podmínkách. Islamisté pak oslovili děti na ulici a nabídli jim sladkosti, peníze, telefony, prostě věci, které jim jejich rodiče nabídnout nemohli. O členech ISIS si pak myslely, že jsou to dobří lidé a že je nechají si hrát. Naverbovali je, poslali do kempů a do rukou jim dali zbraně. V některých chvílích pak děti posílali do prvních linií. Třeba když se ostatní bojovníci z boje už stahovali, poslali tam dítě jako časovanou bombu, aby se odpálilo.

V reakci na Islámský stát vaše skupina založila iniciativu Raqqa Is Being Slaughtered Silently – RBSS (Rakku tiše masakrují), která funguje na principu občanské žurnalistiky. Jak jste došli k tomu, že je to potřeba?

Začali jsme se o tom bavit poté, co islamisté v rámci několika měsíců ovládli Rakku, všimli jsme si totiž, že rekrutují lidi z různých koutů světa. A že o tom nikdo neinformuje. Byli jsme lidé, kteří věřili ve svobodnou Sýrii a už předtím bojovali proti režimu. Rozhodli jsme se tedy, že ten boj rozšíříme i na Islámský stát a další podobné milice a budeme informovat o jejich krutosti. Založili jsme proto RBSS, protože zahraniční novináři-profesionálové se do města dostat nemohli a propaganda ISIS byla jediný zdroj informací. Chtěli jsme být tedy hlasem těch, kteří žádný neměli, a reportovat o tom, co se děje doopravdy. Pro zahraniční média jsme se tak stali pro oblast Rakky hlavním zdrojem.

Šlo tedy o nějakou informační válku?

Informační kyberválku. Informovali jsme o hrůzách, které způsobili, a snažili jsme se zastavit verbování. No a proto po nás jdou.

Vás samotného členové ISIS vyšetřovali. Jak to probíhalo?

Nikdy mě fyzicky nezadrželi, ale vyšetřovali mě, sledovali, co dělám. A to ještě předtím, než nad Rakkou převzali kontrolu. A také se mě snažili rekrutovat, což bylo samozřejmě děsivé. Tušil jsem, že, protože jsem aktivista a novinář, tisíce lidí venku ví, kde jsem. A kdyby se mi něco stalo, vyšli by do ulic, což si uvědomoval i Islámský stát. Snažili se mě několikrát unést.

Musel jste být tedy hodně opatrný.

Ano, musel jsem si dávat pozor. Hlavně v noci. Nechodil jsem nikam sám. Chtěli, abych jim dal informace o dalších aktivistech, což jsem odmítl. Proto se mě snažili naverbovat, zkoušeli to přes peníze, auta… Ale očividně to nevyšlo, jinak bych si tu s vámi nepovídal. Byli každopádně opravdu chytří. Někteří z nich patří mezi nejchytřejší lidi, které jsem kdy potkal.

Nakonec jste ale utekl do Turecka. Co se stalo?

To se stalo až potom, co ovládli Rakku. Reportoval jsem o krutostech, kterých se ISIS dopustil, vedl jsem proti němu demonstrace. Ti lidé proto přišli do bytu mých rodičů a snažili se mě zatknout. Naštěstí jsem v tu chvíli nebyl doma. A podařilo se mi zmizet z Rakky a zachránit se.

Nejste ale jediný z vaší organizace RBSS, na koho měl – nebo má – Islámský stát spadeno.

Mysleli jsme si, že v Turecku už budeme v bezpečí. A protože jsme přišli o kolegu v Rakce, starali jsme se hlavně o tým „uvnitř”, protože jsme měli za to, že nám už nic nehrozí. A když se na nás islamisté zaměřili, bylo pro ně jednodušší najít nás mimo Sýrii než v ní. V Turecku zabili tři mé kolegy. A snažili se zavraždit mě a další mé spolupracovníky i mimo Turecko, k dalším úmrtím už ale nedošlo.

Hrozí vám pořád nebezpečí?

Pořád, na jakémkoliv místě, kdykoliv. Dáváme si třeba mnohem větší pozor na bezpečí týmu uvnitř i vně Sýrie. A uvědomujeme si, že práce, kterou máme za sebou, Islámskému státu mohla uškodit, takže mají důvod po nás jít. Členové ISIS zapomněli na prezidenta, na ministry, útočí většinou náhodně. Ale my jsme pořád jejich konkrétní cíl, po kterém jdou – z osobních důvodů. ISIS na naše hlavy vypsal odměnu, takže někteří lidé by to udělali kvůli této motivaci, ne kvůli tomu, že věří nějakým jeho myšlenkám. Ta odměna je opravdu vysoká. Dokonce Islámský stát vystoupil s oznámením, že štědře zaplatí komukoliv, kdo mu o mně nebo mých kolezích řekne nějaké informace.

Daří se vám se s takovými věcmi vyrovnat?

Dokážu to překonat právě kvůli tomu, co jsem viděl, čím si prošli mí kolegové a přátelé. Vím, že musím vždycky zůstat silný a zvládnout to, spoléhá se na mě hodně lidí. Šel jsem k několika terapeutům a výsledek je takový, že jestli chci přežít, na terapii bych chodit neměl. Mám nad sebou kontrolu, jak věci zvládat, jak mít rovnováhu v profesním a každodenním životě, i v tom spojeném se Sýrií. A naučil jsem se užívat si maličkosti. Myslím, že se mi vede dobře.

A plánujete se vrátit do Sýrie?

Přeju si vrátit se, ale upřímně, nemyslím se, že by to bylo v blízké budoucnosti možné. Ale ohledně nějakého delšího plánu jsem pořád optimistický. Vždycky jsem se chtěl vrátit, je to i jeden z důvodů, proč bojujeme za lidi v Sýrii, v Rakce. Doufám, že se jednoho dne karta obrátí a změní se tam podmínky. A nikdo se nebude dopouštět jakéhokoliv porušování lidských práv, o kterém bych musel reportovat. Rozhodně bych se rád vrátil.

Jak to v severní Sýrii vypadá teď po turecké ofenzívě?

Turecko má zájem jen o tu hraniční oblast. Takže třeba do Rakky, která je víc než sto kilometrů od hranic, Turci nepůjdou, je to pro ně moc daleko. Možná před sebou máme další chaos, další masakr. Od chvíle, co Spojené státy oznámily stažení svých vojáků ze severní Sýrie, je situace velmi složitá, ve stejný moment se Turecko rozhodlo převzít kontrolu nad hraničními oblastmi. Vedlo to k dalším střetům mezi Syrskými demokratickými silami (SDF), milicí podporovanou Američany, a tureckou armádou a ozbrojenými skupinami, které pod ni spadají.

USA ale právě Syrské demokratické síly opustily.

SDF pak neměly žádné další spojence – musely se proto spojit se syrským režimem a Ruskem. Takže se ruští vojáci i vládní síly po šesti letech vrátili zpátky do severovýchodní Sýrie. SDF navíc získaly od americké armády vojenské vybavení. A to se teď mohlo dostat do rukou syrského režimu, Ruska i Íránu, což nikdo nechce, aby se stalo. Vypadá to na další konflikt, nic ještě není jasné.

Většina lidí, která zůstala v Rakce, měla problém se syrskou vládou. Kdyby neměli, mohli už dávno utéct do míst, které ovládá režim. A tito lidé se teď bojí, co bude, až se režim vrátí a převezme kontrolu nad městem. Ve čtvrtek jsem dostal zprávu, že se někteří američtí vojáci zase vrátili. A to kvůli ochraně ropných polí. Takže se uvidí, jaký vliv budou Američané v oblasti zase mít – jestli budou jen chránit ropu, nebo se budou víc angažovat. Vývoj celé situace je prostě otázka času, ale je jisté, že na obyčejné lidi to bude mít tak jako tak špatný dopad.

Jak Syřané takové zvraty v americkém působení v zemi vnímají?

Někteří proti odchodu amerických vojáků protestovali. Jiní naopak říkali, že za zničení Rakky můžou Američané úplně stejně jako ISIS. Zničili nám město, opustili nás, nezajímalo je, co přijde potom, až porazíme Islámský stát, tvrdí. Spousta lidí je prostě naštvaná. Podle nich měly Spojené státy poslat víc peněz nebo pomoci lidem ve Rakce, což slibovaly. Ale ukázalo se, že to byly jen plané sliby, které mnoho lidí zklamaly. Ale zároveň – mají se špatně a Američany potřebují. Ne proto, že by je měli rádi, ale proto, že nechtějí, aby se vrátil syrský režim.