Článek
U počítače seděli na jaře a teď znovu. Online výuka momentálně dětem na základní i střední škole nahrazuje klasickou školní docházku kvůli covidové karanténě. Ztráta sociálního kontaktu se spolužáky ale může mít negativní vliv na dětskou psychiku a způsobovat úzkostné stavy. Ty mohou vést až k sebepoškozování. Podle rodičů, učitelů i psychologů navíc tato forma docházky nemůže plnohodnotně nahradit výuku ve škole.
Psychologové zaznamenali nárůst problémů s úzkostí u dětí už v jarních měsících. Dá se očekávat, že se celá situace bude opakovat, a to zejména u studentů středních škol a druhého stupně základní školy. „Pro tuto věkovou kategorii je vývojově důležité setkávání, komunikace, ale i srovnávání se s ostatními. Podporuje to přirozenou separaci od rodinných vazeb a přispívá k hledání a upevňování pocitu vlastní identity,“ uvedla psycholožka Dana Ondráčková.
Obavy dětí rostou
Studenti se vyrovnávají se svými problémy různě. Někteří se obracejí na linky bezpečí, kde se svěřují i s dalšími starostmi. „Teď jsou nejčastější psychické obtíže spojené s úzkostmi, strachy, sebevražednými myšlenkami nebo se sebepoškozováním. Časté jsou také obavy z nemoci, hospitalizace, o blízké nebo rodiče,“ sdělila mluvčí Linky bezpečí Regina Jandová. Podle ní se obavy rodičů odráží na jejich dětech. „I atmosféra domova může mít na děti vliv. Obavy rodičů, že přijdou o práci, co bude dál,“ dodala Jandová.
Obavy z budoucnosti mají zejména studenti posledních ročníků středních škol, které čeká v příštím pololetí maturita. „Nevíme, kdy se do školy budeme moci vrátit a jak to všechno bude. Jsme z toho nervózní. Samozřejmě nás taky mrzí, že si v posledním ročníku neužijeme ten čas společně a přijdeme o to, co k absolvování patří, jako jsou stužkováky nebo maturitní ples,“ řekla studentka maturitního ročníku Alžběta Pupíková. Podle Ondráčkové hrozí, že kvůli nestandardní situaci by vyšší procento středoškoláků nemuselo dokončit své vzdělání.
Online výuka totiž kromě psychických potíží způsobuje také problémy se vzděláváním. Děti se toho nenaučí tolik jako při běžném vyučování. „Drtivá většina učitelů probere redukovanou látku v základních předmětech. Významně méně času mají ale děti na procvičování,“ řekl ředitel pražské základní školy v Klánovicích a šéf Asociace ředitelů základních škol Michal Černý. Mezery ve výuce přes počítač vnímají také žáci. „Myslím si, že plnohodnotně to školu určitě nenahradí. Normálně míváme dvakrát víc hodin než teď online. I z toho nám teď ale hodně hodin odpadá, třeba kvůli tomu, že jsou učitelé nemocní,“ uvedla sedmačka ze vsetínské základní školy Aneta Maczková.
Ještě více znevýhodněné děti
Například pro žáky devátých tříd základních škol je situace ještě horší. „Mezi těmito dětmi vnímáme velké rozdíly. Proto chceme, aby se co nejdříve vrátily do škol,“ řekl Černý. Situace deváťáků je složitá zejména pro děti, které potřebují speciální péči a pomoc navíc. „Nechceme, aby znevýhodněné děti byly u přijímacích zkoušek znevýhodněné ještě více,“ uvedl Černý.
To je případ i Vítka Slowioczka. Momentálně je v deváté třídě a trpí poruchou ADHD. Ve škole s ním pracuje asistentka, která mu pomáhá udržovat pozornost při učení. Teď se ale učí z domu, proto mu asistentku musí dělat jeho maminka. „Má problém se soustředěností a také počítač je velké lákadlo. Tím, že je všechno zadáváno přes něj, musí mít k němu neustálý přístup. Můžeme zabavit mobil, počítač ale nemůžeme, protože na něm musí pracovat. To je nevýhoda, protože každou chvíli se může překliknout někam jinam,“ sdělila jeho maminka Vladimíra Slowioczková.
Online výuka je tak náročná nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče. „Vítek by potřeboval, abych mu asistentku dělala permanentně já. Máme ale ještě další dítě, takže to moc nejde. Je to náročné,“ řekla Slowioczková. U dětí na prvním stupni je pozornost rodiče neméně důležitá. „I pro rodiče to musí být záhul, protože ty malé děti neumí nic. Když mají písanku, tak někdo musí zkontrolovat, jak drží tužku,“ řekl Černý.
Se svým synem se doma učí i Eliška Poková z Pardubic. Její syn Mikuláš chodí do druhé třídy základní školy. „Denně má dvě vyučovací hodiny. Zhruba dalších 45 minut se mu ještě věnuji já. Děláme úkoly. Mikuláš má ještě mladšího sourozence, takže tu dobu máme rozkouskovanou až do večera, navíc musí mít nějakou pauzu a já mám také nějakou práci, kterou musím udělat. Sice se řekne jen tři čtvrtě hodiny, ale je to dost náročné,“ sdělila Poková.
Poznamenaní prvňáčci
Úplně nejhorší je škola na dálku pro prvňáčky. „Je to šílený problém. Nejenže neumějí číst a psát, ale někteří ještě nemají vžité školní návyky a nevědí, co je to učit se,“ uvedl Černý. Uzavření škol na jaře mělo na prvňáčky vliv podobný. „Myslím si, že na synovi ta první karanténa zanechala stopy. I jejich učitelka říkala, že děti v jeho třídě píšou mnohem pomaleji, než by měly,“ sdělila maminka Mikuláše.
Zatím je jisté, že se první a druhé ročníky základních škol vrátí do lavic už příští týden. Kdy karanténní opatření skončí pro další ročníky, známo není. Rodiče by si ale přáli, aby to bylo co nejdříve. Podle psychologů by dlouhodobá izolace dětí mohla jejich obtíže ještě více zhoršit. „Určitě by to negativně poznamenalo psychický stav pacientů. Zhoršit by se mohly například úzkosti,“ sdělila dětská klinická psycholožka Hana Jahnová. Znamenalo by to i větší počet nových pacientů. Čekací doba by se tak u klinických dětských psychologů mohla protáhnout na více než půl roku.
