Článek
Region na jihu Čech patří dlouhodobě mezi ty nejméně zasažené koronavirem. Přesto si nechal vypracovat analýzu ukazující možnou míru kolektivní imunity v oblasti. Pro šetření byl vybrán okres Písek, jenž k 12. dubnu měl nejnižší kumulativní počet s prokázaným koronavirem, a Strakonicko, které bylo v rámci Jihočeského kraje na opačné straně žebříčku. Obě oblasti mají navíc velmi podobnou velikost populace.
Jak to dopadlo?
Zatímco u studie zkoumající protilátky u celé populace v dubnu vyšlo, že se s koronavirem setkaly jednotky promile lidí, testování v Jihočeském kraji mluví o nižších procentech. Na Strakonicku to bylo 2,4 % a na Písecku 1,2 %. U jaké věkové skupiny se protilátky vyskytovaly nejčastěji, ukazují grafy.
Rozdíl může být podle předsedy jihočeské ODS a lékaře Martina Kuby způsobený rozdílnými testy použitými při výzkumu. „My jsme testovali laboratorně ze žilní krve metodou Elisa, která měří přítomnost protilátek v séru. V republikové studii byly použity rapid testy, které fungují tak, že když se na ně kápne kapka krve a na testu se ukáže barevný proužek, detekuje přítomnost protilátek,“ uvedl Kuba pro Seznam Zprávy.
Podle předsedy České statistické společnosti Ondřeje Vencálka je také potřeba být v porovnávání čísel opatrný. „Je třeba si uvědomit, že promořenost se může lišit v různých lokalitách. Má tedy smysl porovnávat odhady podílu populace s protilátkami v lokalitách, které mají podobný podíl potvrzených případů v populaci,“ vysvětluje Vencálek.
Může dojít i ke zkreslení ve výběru dobrovolníků: „Také je dobré mít na paměti, že různá promořenost se dá očekávat u různých skupin obyvatelstva. Když bychom například ke každému dobrovolníkovi přiřadili někoho stejně starého ze stejné lokality, dá se očekávat, že u dobrovolníků by byla promořenost spíše vyšší,“ popisuje statistik svou domněnku. K té došel po úvaze, že spíše na testování chodili lidé, kteří pociťovali zdravotní obtíže.
Dobrovolníci přitom v analýze tvořili zhruba polovinu testovacích subjektů. Z 1011 probandů na Strakonicku bylo 518 dobrovolníků, na Písecku jich bylo 500 z tisíce testovaných.
Krom dobrovolníků byly testovány také profesní skupiny, které v době epidemie chodily do práce, a tudíž byly nákaze vystaveny. Byl u nich proto předpoklad, že se s virem mohly setkat. Mezi jednotlivými skupinami však nebyl zjištěn vyšší výskyt protilátek proti koronaviru v porovnání s jinými skupinami. Na Strakonicku dokonce byl poměr testovaných dobrovolníků z dobrovolnické a profesní skupiny co do počtu testovaných s protilátkami zcela vyrovnaný. Na Písecku pak převládal počet osob s protilátkami u dobrovolnické skupiny.
Studie navíc ukázala další zajímavost. Ani klinické příznaky nemusí být zárukou nákazy koronavirem. V jednom ze závěrů výzkumníci upozorňují, že „klinické příznaky je vhodné v případě těchto studií sledovat, ale výsledek zkoumání je výrazně ovlivněn jejich subjektivním vnímáním respondenty. Co je pro jednoho normální stav, pro druhého je už příznak onemocnění.“ To také podporuje teorii, že koronavirová infekce může často proběhnout bezpříznakově.
