Desítky kostelů budou mít nové využití. Češi nejsou barbaři, říká vikář

Na Rakovnicku má katolická církev sice jen čtyři farnosti, zato ale 58 kostelů. I když se většina z těchto historických budov nevyužívá k pravidelným bohoslužbám, církev se o ně musí dál starat.

„V rakovnickém vikariátu bychom si určitě vystačili s nějakými osmi kostely,“ říká generální vikář Arcibiskupství pražského Jan Balík.

Podobná situace je i jinde v Čechách. Hlavně v těch venkovských oblastech, kde není mnoho věřících.

Podle Jana Balíka česká katolická církev doplácí na roli, kterou jí ve druhé polovině 18. století přisoudil rakouský císař Josef II. Ten propojil farnosti se státní správou. Faráři tak vedli například matriky. Kostely se stavěly skoro v každé vesnici, protože si panovník přál, aby do nich poddaní nemuseli dlouze cestovat.

Po roce 1989 se církvím jako první vracely právě kostely a modlitebny, na ostatní historický majetek a finanční odškodnění si musely počkat přes dvacet let.

Když se restituce konečně rozběhly, církve se na oplátku postupně vzdávají peněz od státu, které dostávaly například na platy a základní provoz. Přechod na hospodaření z vlastních zdrojů se ukazuje být někdy náročný. Vrácené statky církvím nijak zvlášť nevynášejí, například očekávané zisky z lesního hospodaření zhatila kůrovcová kalamita. Zvlášť katolická církev pak o to více pociťuje, jak její peníze a energii odčerpává péče o budovy nevyužívaných kostelů.

„Církvi zůstalo mnoho ekonomicky neproduktivního majetku, který ale má velkou historickou hodnotu,“ shrnuje Balík, jenž má jako vikář funkci jakéhosi hlavního manažera. Bezprostřední zátěž padá na faráře, jejichž čas bývá místo péče o věřící naplněn správou a opravami nemovitostí. „Mnozí kněží jsou bohužel nejlevnější údržbáři a opraváři v republice,“ podotýká Balík.

Řešení vidí v užší spolupráci s obcemi - část kostelů by se převedla z církevního do obecního majetku. Nešlo by přitom o prodej kvůli zisku, ale o bezúplatný převod. „Kostely se neprodávají, je to převod zdarma,“ zdůrazňuje Balík.

Kostely by mohly dál sloužit příležitostně bohoslužbám, například o poutích, jejich využití by se ale podstatně rozšířilo. „Obec tam může dělat třeba vítání občánků, koncerty nebo jiná setkání, která se tam hodí,“ vypočítává Balík. Věří, že i menší vesnice budou mít o kostely zájem. „Máme odzkoušeno, že v nejedné vesnici opravdu o kostel stojí. Češi nejsou barbaři. Cení si kulturního bohatství,“ dodává.

Reakce obcí nasvědčuje, že zájem na jejich straně opravdu je.

„Zachování historického a společensky kulturního přínosu sakrálních staveb je v zájmu celé společnosti. Malé kostelíčky, kapličky atd. jsou v mnohých, obzvláště menších obcích často jediným veřejným prostorem, kde je možné, aby se sousedé setkali,“ uvedla na dotaz Seznam Zpráv Radka Vladyková, výkonná ředitelka Kanceláře Svazu měst a obcí ČR. Kromě kostelů se podle ní jedná také například o převodech hřbitovů.

Kolika kostelů by se majetkový přesun na obce týkal, se dá těžko odhadnout. Jen pod pražskou arcidiecézi jich spadá kolem tisíce. Je jasné, že spíše než v Praze, kde bývají kostely navštěvované, půjde o ty v zapadlejších vesnicích.

Situace napříč republikou přitom není stejná. Podobně jako v pražském arcibiskupství jsou na tom ostatní biskupství v Čechách.

„I v královéhradecké diecézi už došlo k převodu některých kostelů či kaplí na obce. Ty pak objekty opraví a používají ke kulturním akcím a samozřejmě je možné v nich dále sloužit i bohoslužby. Před pár týdny došlo k takové revitalizaci v Kostelní Lhotě,“ uvedl mluvčí Biskupství královéhradeckého Pavel Sršeň. Stejné plány mají také například v budějovické diecézi.

Naopak na Moravě, kde se drží čilý náboženský život, problémy s nevyužívanými kostely nemají, aspoň prozatím.

„V naší arcidiecézi nic takového nechystáme, převody objektů všeho druhu na obce, jiné instituce nebo osoby provádíme jen ojediněle. O kostely se staráme sami, pokud možno vždy ve spolupráci s místním společenstvím i příslušnými orgány – obcí, městem, případně krajem,“ řekl mluvčí Arcibiskupství olomouckého Jiří Gračka.