Článek
Před deseti lety po orkánu Kyrill vyvrcholila v okolí Plešného jezera na Šumavě kůrovcová kalamita.
V bezzásahovém území kůrovec, lidově řečeno, sežral vše. Dnes je tato lokalita opět zelená, k obnově přispívá podle lidí ze šumavksého národního parku především nižší poloha. Místo je nyní ukázkou úspěšné obnovy lesa.
„Jezerní stěna už je úplně jiná. Jsou tady sice ještě vidět zbytky suchých stromů, ale rozhodně už to není v takové míře. Dnes už tu převažuje opět zelená barva,” konstatuje Luděk Švejda, vedoucí Informační a strážní služby NP Šumava na Stožecku.
Uschlé stromy se v bezzásahových oblastech podle něj během pěti až osmi let začnou samy lámat a s tím, jak se na místo dostává více světla, se začíná les opět obnovovat.
V Národním parku Šumava je nyní bezzásahových 28 procent území, v budoucnu by se to ale mělo výrazně navýšit.
Co se týče doby obnovy lesa v zásahovém a bezzásahovém území, není v tom podle něj výrazný rozdíl. To, co hraje roli, je především nadmořská výška. Plešné jezero se nachází ve výšce zhruba 1100 metrů nad mořem, kde je obnova rychlejší.
„Rostou tam i jiné druhy dřevin. Obnova většinou začíná pionýrskými dřevinami, objevuje se tam bříza, jeřáb,” vysvětluje Luděk Švejda a dodává, že ve výšce kolem 1300 metrů, konkrétně třeba na hraničním hřebenu, postupuje obnova pomaleji.
Obnova lesa v bezzásahovém území podle Švejdy postupuje mnohem přirozeněji. Stromky, které se samy uchytí, mají větší šanci přežít než ty vysazené uměle. „V lese zůstává dřevní hmota. A jde i o celý ekosystém, existuje spousta druhů, které jsou na prostředí navázány - od hmyzu přes houby po ptáky,” jmenuje Luděk Švejda. Spadlé stromy navíc poskytují ochranu novému porostu před vysokou zvěří.
Někteří návštěvníci Šumavy podle něj ale zmiňují jednu výraznou nevýhodu bezzásahovosti. Holiny vzniklé po kůrovcové kalamitě. Podle Švejdy je ale důležitějším faktorem druh lesa. Ve smíšeném lese výrazné škody kůrovec nenapáchá. U klimaxových smrčin je to ale jiné.
