Deset let od smrti bin Ládina: al-Káida zůstává hrozbou a objevuje nová území

V Američany vyhlášené válce proti terorismu byla síť al-Káida dlouhá léta hlavním nepřítelem. Když ale v roce 2014 vznikl zločinný chalífát s názvem Islámský stát, džihádisté z al-Káidy se dostali do pozadí – nebyli tak brutální, nedokázali tolik oslovovat mladší generaci, a především se jim nikdy nepodařilo ovládnout tak rozsáhlé území.

Al-Káida navíc čelí soustavnému tlaku Spojených států a jejich spojenců, kteří se po pádu zločinného chalífátu snaží cíleně likvidovat špičky teroristické sítě. Kromě samotného bin Ládina tak v posledních letech přišel o život i jeho syn a zamýšlený následovník v čele organizace Hamza, ale také Asim Umar, šéf al-Káidy na indickém subkontinentu. Zemřeli rovněž Kásim Rajímí, vůdce al-Káidy na Arabském poloostrově, nebo třeba Abdal Málik Drukdál, šéf odnože al-Káidy v zemích Maghrebu. V srpnu loňského roku pak dvojice agentů na motorce zabila v Teheránu muže číslo dvě v hierarchii organizace, abú Muhammada Masrího.

V loňském roce se navíc začalo spekulovat o smrti egyptského lékaře Ajmána Zavahrího, který převzal velení al-Káidy po bin Ládinově smrti. Zemřít měl přirozenou smrtí.

Neustále se skrývající Zavahrí čelil prakticky od počátku nejen Západu, ale i kritice z vlastních řad. Na rozdíl od bin Ládina mu chybělo potřebné charisma, nedokázal pravidelně komunikovat se svými stoupenci – videa či audiozáznamy s výzvami k útokům zveřejňoval jen zřídka – a v ideologickém souboji s Islámským státem zaostával.

Tam, kde Zavahrí zveřejňoval několik týdnů staré nahrávky, měl Islámský stát profesionálně připravená videa z dílny své mediální sekce al-Haját. Oproti akčním videím s výbuchy připomínajícími hollywoodskou produkci najednou vypadaly snímky Zavahrího a bin Ládina odkudsi z afghánských hor jako poselství starého mizejícího světa.

Přesto al-Káida stále představuje nezanedbatelnou hrozbu: „Dnešní hrozba je rozptýlenější a decentralizovanější. Jak al-Káida, tak ISIS (zkratka pro Islámský stát, pozn. red.) dávají přednost strategii decentralizace skrze své pobočky, což jsou skupiny spojující globální strategii a lokální důvody k boji. Zachovávají si přitom jistý stupeň nezávislosti,“ napsal Seznam Zprávám Thomas Renard, expert na džihádistické skupiny z bruselského Egmont Institute.

Zavahrí také nedokázal zabránit rozchodu se syrskou odnoží Frontou an-Nusrá v roce 2016. Organizace se přejmenovala na Frontu dobytí Sýrie a její šéf Muhammad Džulání dal přednost samostatnému boji – s veteránem Zavahrím se neshodl například na vztahu se sousedním Tureckem. V Sýrii tak al-Káida značně oslabila – zatímco zastřešující džihádistická skupina Organizace pro osvobození Levanty (Haját Tahrír al-Šám) má podle loňských odhadů 12 až 15 tisíc bojovníků, k samotné al-Káidě se nyní v zemi hlásí jen okolo dvou až tří tisíc radikálů.

V Sýrii je ale džihádistická scéna velmi proměnlivá, jednotliví extremisté často přecházejí mezi skupinami a k al-Káidě se mohou hlásit i ve chvíli, kdy bojují pod zcela jinou vlajkou. Navíc o sobě dalo vědět v posledních měsících hned několik menších skupin prezentujících se jako syrské odnože al-Káidy, teroristická síť v zemi tedy ještě rozhodně neřekla své poslední slovo.

Jak uvádí Tore Hamming, expert na sunnitské džihádistické skupiny z European University Institute, byl Zavahrí přesto v mnoha ohledech úspěšný. Podařilo se mu především udržet loajalitu většiny organizací hlásících se k al-Káidě, a to navzdory tlaku konkurenčního Islámského státu. Silná zůstává organizace na Arabském poloostrově, a to navzdory opakovaným útokům amerických dronů v Jemenu.

Přestože Američané, Izraelci a další spojenci zabili značné množství vysokých představitelů al-Káidy, organizaci se daří uvolněné posty rychle zaplňovat. Přispívá k tomu i bezpečné útočiště, které nalezli její vůdci v šíitském Íránu. Tamní režim držel dříve vůdce al-Káidy v domácím vězení, v posledních letech jim ale dává více volnosti. V roce 2010 například propustil bin Ládinova syna Hamzu, který posléze odcestoval do Pákistánu, aby se setkal s otcem.

Zavahrí se může pochlubit i značným posílením al-Káidy na africkém kontinentu. „Afrika je klíčová fronta další fáze boje proti terorismu,“ řekl vloni Nathan Sales, koordinátor boje proti terorismu z amerického ministerstva zahraničí. Poukázal na to, že jak al-Káida, tak i Islámský stát přesunuly část svých aktivit z Iráku a Sýrie právě do Afriky.

Al-Káida zůstává velmi aktivní zejména v Somálsku – tamní organizace Šabáb se považuje za její nejsilnější odnož –, ale i v zemích, jako je Čad, Mali či Burkina Faso. V severní Africe je přítomna především v Alžírsku.

Do čela al-Káidy zřejmě opět Egypťan

Al-Káida sice ještě neoznámila smrt Zavahrího, o jeho nástupci v čele organizace se už ale delší dobu spekuluje. Asi nejpravděpodobnějším nástupcem je další Egypťan, Sajf Ádil, který se po výše zmíněném zabití Masrího stal číslem dvě v hierarchii organizace. Ádila už krátce po smrti bin Ládina zvolila takzvaná šúra dočasným vůdcem – tehdy se spekulovalo o tom, že jde o test, zda jmenování Egypťana organizace přijme, a zda tedy může převzít velení Ajmán Zavahrí.

Ádil je šéfem vojenské rady al-Káidy a v džihádistických krizích se těší velkému respektu. Byl to právě on, kdo přesvědčil bin Ládina, aby vsadil v Iráku na abú Músu Zarkávího, který později proslul uřezáváním hlav zajatým Američanům. Ádil žije v Íránu, odkud aktivně řídí teroristické operace v Sýrii, pro přímé příkazy údajně používá komunikační platformu Telegram.

Ádil je podle Centra pro boj s terorismem při vojenské akademii ve West Pointu jedním z nejzkušenějších džihádistických velitelů. Během bojů v Somálsku proti Američanům utrpěl zranění paže, další jizvu má pak pod pravým okem. USA vypsaly za jeho dopadení odměnu pět milionů dolarů, později ji zvýšily na deset milionů – stíhají ho kvůli pumovým útokům na americké ambasády v Nairobi a v Dar es Salaamu v roce 1998, při nichž přišlo o život 224 lidí.

Ádil, jenž bojoval už v 80. letech proti Sovětům v Afghánistánu, je údajně velmi vzdělaný a hovoří dobře anglicky. Jeho bývalí kolegové ho popisují jako „chytrého diplomata s pokerovou tváří“, v mládí prý hrával dobře fotbal.

Je ale o něm známo i to, že je nelítostný a komukoliv, kdo se mu protiví, ihned vyhrožuje násilím. Ke svým kolegům se často chová pohrdavě až brutálně. Na druhou stranu ale dokáže být i pragmatický – o tom svědčí jeho úkryt v šíitském Íránu. Extremisté z takzvaného Islámského státu považují šíity za odpadlíky od víry a nemilosrdně je vraždí, podobně jako irácké jezídy.

Odborník na radikální islám Thomas Renard se domnívá, že hrozba ze strany al-Káidy je nyní v Evropě nižší, než byla před pěti lety, v době samozvaného chalífátu. „Kombinovaná hrozba od al-Káidy a ISIS je ale vyšší než před arabským jarem. S džihádistickou ideologií se otevřeně nebo skrytě identifikuje nebo ji podporuje více lidí než před deseti či dvaceti lety,“ upozorňuje.