Článek
Na místě činu se našlo až dvacet vypálených nábojnic. Vražda, která se dá také popsat jako „poprava“, se stala takřka přímo před Karaivazovým domem. Dva muži na motorce projeli okolo ve chvíli, kdy novinář vystupoval z auta. Střelec, jímž byl spolujezdec, ho zasáhl dohromady desetkrát. Ze vzdálenosti necelých pěti metrů. Pravděpodobně použil tlumič své zbraně, neboť sousedi neslyšeli vůbec nic. Událost se stala v pátek přibližně o půl třetí odpoledne.
Televizní reportér Giorgos Karaivaz pracoval pro soukromou stanici Star TV. Byl velmi oblíbenou hvězdou televizní žurnalistiky a zabýval se hlavně investigativou. Reportoval o kriminálních činech nebo o příbězích z policejního prostředí. Založil ale také online zpravodajskou platformu Bloko, která se soustředí na prosazování práva.
Na vraždu reagovali nejen jeho novinářští kolegové, ale také politici, a to i ti zahraniční. Mluvčí vlády Asistotelia Peloniová řekla, že událost celou politickou obec „šokovala“. Podobná slova použila také eurokomisařka Věra Jourová, která se dlouhodobě zabývá zlepšením ochrany novinářů. „Zavraždit novináře je odporný a zbabělý čin,“ tweetovala v angličtině i řečtině šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Murdering a journalist is a despicable, cowardly act.
— Ursula von der Leyen (@vonderleyen) April 9, 2021
Europe stands for freedom. And freedom of press may be the most sacred of all. Journalists must be able to work safely.
My thoughts are with the family of George Karaivaz. I hope the criminals are soon brought to justice.
Vražda Giorgose Karaivaze z minulého pátku připomíná jinou vraždu, která se v Řecku udála před jedenácti lety. O život tehdy přišel investigativní novinář Socratic Giolias, kterého rovněž zastřelili u vlastního domu, navíc před očima těhotné manželky. V červenci minulého roku střelbu přežil majitel bulvárních novin Stefanos Chios. K činu došlo také před jeho domem. Dodnes se však neví, co přesně se stalo.
Nedávno Evropská komise, pod taktovkou místopředsedkyně Jourové, představila téma podpory a ochrany novinářů pro diskuzi na úrovni EU. Katalyzátorem byla zejména vražda maltské novinářky Daphne Caruany Galiziové v roce 2017 a také vražda slovenského novináře Jána Kuciaka v roce 2018.
„Rostoucí hrozba a útoky na novináře jsou hrozbou a útoky na demokracii jako takovou,“ komentovala Věra Jourová, proč diskuzi iniciuje. Výsledkem procesu by mělo být doporučení členským státům EU, jak novináře chránit, a to v online i offline prostředí.
Podle indexu svobody médií a novinářů organizace Reportéři bez hranic se Řecko loni pohybovalo na 65. příčce ze 180 zemí. Země se dostala pod palbu kritiky této organizace již na začátku letošního února. Řecká vláda totiž představila návrh, podle kterého by se novináři mohli účastnit demonstrací a protestů pouze v konkrétně vymezeném území a informace budou dostávat řízeně od pořádkových služeb.
Tamní vláda se sice brání tím, že dělá novinářům službu tím, že jim vymezuje místo, kde mohou pracovat. Reportéři bez hranic ale upozorňují na možnost zkreslení situace a neautentického zpravodajství.
Naopak premianty indexu Reportérů bez hranic jsou skandinávské země. V čele je Norsko, poté Finsko, Dánsko, Švédsko a do první pětice se vejde i Nizozemsko. V první desítce nejlepších zemí se z těch unijních nachází také Portugalsko.
Česká republika je na 40. místě indexu. Z unijní sedmadvacítky je mezi těmi nejhoršími. Analytici zmiňují permanentní verbální útoky na české novináře, a to zejména ze strany politických představitelů země. Klíčový je pro ně ale také fakt, že se vlastnictví českých médií koncentruje do rukou oligarchů.
