Článek
Školáci a studenti mají za sebou rok, který v novodobé historii jen tak někdo nezažil. Střídání distanční výuky s tou rotační či neustálé testování a nošení roušek je pro dnešní děti denní rutinou. Změny si však vyžádaly svou daň a děti trpí psychickými problémy, potvrzují pedagogicko-psychologické poradny. Rok pandemických restrikcí způsobil dětem problémy, s nimiž se teď při návratu musí vypořádávat.
Článek si můžete poslechnout také v audioverzi.
„Samozřejmě se nám zvýšily obecně návštěvy v poradně, protože děti velmi špatně snáší to, co se dělo. Nejdřív to bylo tak, že nemohly chodit do školy. Teď mají zase naopak obrovské problémy s tím, že musí chodit do školy a nejsou schopné na ten rytmus zase naskočit,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy ředitelka karlovarské pedagogicko-psychologické poradny Jolana Mižikarová.
Pedagogicko-psychologické poradny se tak shodují na tom, že v důsledku pandemie se u nich dveře netrhnou. Evidují nárůst návštěv, ať už je to z důvodu, že děti nezvládají své školní povinnosti nebo trpí psychicky.
„Děti upadají do depresí, do psychóz, do schizofrenie nebo do velkých vztahových problémů. Opravdu je to teď pro ně hodně špatné,“ pokračuje Mižikarová.
Izolace a nejistota
Děti podle speciální pedagožky Anny Bárty Holdové z Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 10 trpí také úzkostmi. „Jsou spojené s izolací, nejistotou a tím, že se nevídaly se spolužáky. Mají strach například z toho, jestli zůstaly stejné kamarádské vztahy nebo jestli se neztrapní mezi spolužáky,“ udává příklady.
„Také jsem se setkala s tím, že tam probíhá celkem slušná kyberšikana, jak se děti naučily s technikou. Například vyčleňování z kolektivu nebo napadání mezi spolužáky v internetovém prostředí,“ popisuje své zkušenosti Holdová. Konkrétní příklad ale uvést nechtěla. „Prostě klasická kyberšikana,“ říká.
Bojovat s úzkostmi a depresemi, kterými děti v důsledku pandemie trpí, se podle Mižikarové vyloženě nedá. „Musíte najít nějakou cestu, aby to to dítě přežilo ve spolupráci s psychology a lékaři. Zanechá to ale opravdu velké následky, které jednou budeme jen sčítat,“ přiznává. „Nebylo to dobře pro děti, bylo to příliš dlouhé,“ dodává ještě.
Největší trauma mají z písemek
Děti ale nestresuje pouze izolace nebo zpřetrhané vztahy se spolužáky, ale především samotný návrat do školních lavic a adaptace na staronový režim. „Největší trauma mají teď z písemek a z toho, jak ta škola teď strašně valí, aby to všechno stihli a dohnali. A ne všechny děti, které jsou už přirozeně unavené, to zvládají. A není se opravdu čemu divit, protože je konec května,“ popisuje Mižikarová.
„Mám pocit, že se děti dost zhoršily. Žádají tak o konzultaci v poradně nejen kvůli úzkostem, ale i kvůli tomu, že se zhoršily ve výuce. Ale to doufejme přejde ve chvíli, kdy se vše pořádně zase rozjede,“ potvrzuje i Holdová. „Ačkoliv bylo ministerstvem doporučeno, aby nepsaly ty strašné testy, tak je naopak dost masově píšou a pro děti je to stresující.“
Prvňáci píší písmena na druhou stranu
Velký tlak byl ale především na letošní prvňáčky, kteří svůj první rok povinné školní docházky nastupovali s tím, že většinu z něj ani nemusí být ve škole přítomni.
„Zaznamenali jsme nárůst počtu žádostí u letošních prvňáků, kdy děti prostě výuku, kterou by měly zvládnout v prvním ročníku, mnohdy nezvládly. Zároveň teď nastoupí do druhé třídy, kdy Ministerstvo školství samo doporučilo nenechávat děti opakovat ročník, takže postoupily i děti, které měly opravdu velké mezery, protože se třeba distanční výuky neúčastnily nebo se jí zúčastnily v menším rozsahu. Protože rodiče nejsou pedagogové a naučit dítě číst, psát a počítat není jednoduché. Pokud dítě nechali na pospas, tak se to nemohlo naučit,“ vysvětluje Karolína Soukupová, speciální pedagožka z českobudějovické pedagogicko-psychologické poradny.
„Prvňáci píší písmenka na druhou stranu a nemají to zacvičené. Spousta z nich má problém s výukou ale i s kolektivem, protože se s ním nestihli sžít. V té druhé třídě to bude, jako by začínali znova,“ potvrzuje i speciální pedagožka Holdová. „Chybí jim také běžný režim dne, kdy jsou děti navyklé chodit do školy, mít výuku, jít domů a pak se učit a dělat domácí úkoly.“
