Článek
Kim Čong-un na úterním setkání s Donaldem Trumpem ujistil svůj protějšek o ochotě k ukončení severokorejského jaderného programu a podle Trumpa dokonce slíbil, že KLDR zneškodní středisko na testování balistických střel. Přestože takový čin nebyl součástí listiny, kterou oba lídři stvrdili svými podpisy.
Trump tak západní média na tiskovém brífinku po summitu informoval, že demontáž severokorejských jaderných zbraní a z toho vycházející ukončení jaderného programu začne nejrychleji, jak to jen bude „technicky“ možné.
Časový plán takového procesu ale americký prezident nenabídl a ani samotná listina, kterou s Kimem podepsal, nezavazuje Severní Koreu, a potažmo ani Spojené státy, k žádnému konkrétnímu činu.
Donald Trump, a také někteří další západní lídři, přesto působí velice optimisticky. Z některých jeho vyjádření by se až mohlo zdát, že denuklearizace Korejského poloostrova bude otázkou lusknutí prstu.
Řada bezpečnostních analytiků ale upozorňuje, že úplná denuklearizace Severní Koreje může trvat několik let. Pokud k ní vůbec někdy dojde.
Stanfordský profesor Siegfried S. Hecker společně se svými kolegy vypracoval podrobnou studii, podle které by proces mohl trvat i patnáct let. Hecker se na rozdíl od většiny západních vědců může opřít o osobní zkušenost. Zůstává jediným americkým vědcem, který viděl severokorejské zázemí pro obohacování uranu.
Americký deník The New York Times (NYT), i za pomoci Heckerovy práce, sestavil přehled devíti kroků, které zastavení jaderného programu skrývá – rozebrání jaderných zbraní, zastavení obohacování uranu, zneškodnění reaktorů na přeměnu uranu na plutonium, uzavření středisek na testování jaderných zbraní, ukončení vývoje paliva pro vodíkové pumy, neomezený přístup mezinárodních inspektorů, zničení držených biologických zbraní, zničení držených chemických zbraní a také omezení vývoje raket středního doletu a mezikontinentálních střel.
Celý proces případného odzbrojení navíc výrazně komplikuje neprůhlednost severokorejského režimu. Od roku 1992 se země opakovaně zavázala k ukončení nebo omezení svého jaderného programu. Nikdy ale své sliby nedodržela. Namísto toho svůj jaderný arzenál dále rozšiřovala.
V současné době americké odhady předpokládají, že KLDR má ve svém arzenálu až šedesát jaderných hlavic a pracuje s asi 141 areály pro výrobu zbraní hromadného ničení. Podle satelitních snímků se jen největší komplex v Jongbjonu sestává z 663 budov.
Skutečné rozpětí jaderného programu kvůli absenci odpovídajícího mezinárodního vhledu je ale neznámé. Podle expertů na jadernou problematiku lze předpokládat, že v podzemních tunelech skrývá KLDR množství nepřiznaných výzkumných center. Někteří dokonce spekulují, že zničení testovacího střediska u obce Pchunggje bylo pouze „naoko“.
Tradičním jaderným velmocem, jako jsou Spojené státy nebo Rusko, se sice v počtu držených jaderných hlavic a rozsáhlosti programu KLDR nerovná ani vzdáleně – USA vlastní přibližně šest a půl tisíce hlavic, Rusko více než sedm tisíc. Státům, které se svého jaderného programu vzdaly v minulosti, je ale na hony vzdálena. NYT připomíná, že Libye při svém jaderném odzbrojení například vracela centrifugy na obohacování uranu v dosud neotevřených kontejnerech.
Překážkou v naplnění výše zmíněných devíti kroků denuklearizace navíc stojí i civilní důvody. Například proti zničení reaktorů může Kim argumentovat relevantní potřebou elektrické energie. Vhodné zvolení linie mezi civilní potřebou a skrytou jadernou hrozbou bude podle Heckera jednou z největších výzev pro Trumpovu administrativu.
Podle Heckera bude před jakýmikoliv hovory o ukončení severokorejského jaderného programu klíčové přesvědčit tamní představitele o postradatelnosti jaderných hlavic v otázce vlastní bezpečnosti. Ukončení společných cvičení amerických a jihokorejských vojáků na poloostrově by v tomto ohledu mohlo být jedním z prvních kroků.
Prozatím se ale severokorejské špičky k myšlence odevzdání jaderných hlavic, zdá se, moc nekloní. Reportér CNN Will Ripley v tomto ohledu připomíná, že severokorejská státní média po summitu ve svých zprávách informaci o denuklearizaci fakticky zcela vypustila. Naopak prezentovala Kim Čong-una jako vůdce rovného světovým lídrům a zdůraznila americkou ochotu k ukončení vojenských cvičení.