Deník z nemocnice: Někteří nemohou uvěřit, že také mají covid

Uherskohradišťsko, region s největšími nárůsty lidí nakažených covidem-19 posledních týdnů.

Zdravotní personál v místní nemocnici pracuje na hraně svých možností. Vedení už zveřejnilo výzvu, v níž žádá dobrovolníky na výpomoc.

Přihlásil jsem se. Jmenuji se Jan Novák a toto je další zápis v mém deníku. Tentokrát z místa, kde zjišťují, kolik přibude nakažených. Oddělení klinické mikrobiologie a imunologie.

Nenápadné okénko s vizitkou „Příjem materiálu“ najdete v zadní části dvoupatrové nemocniční budovy.

Když jsem jako dobrovolník v nemocnici začínal a pracoval na covidovém oddělení na interně, nosil jsem na „Příjem materiálu“ zkumavky s krví a stěry pacientů. Tady se totiž sbírají veškeré biologické vzorky z celé nemocnice. „Prostě všechna krev, moč, stolice a domnělí paraziti jdou k nám,“ vyjmenovává zástupkyně primářky, mikrobioložka Lenka Snopková. „Teď ale nejvíc analyzujeme smrkance,“ směje se a na mysli má stěry z nosu, které jsou materiálem pro testy na covid-19.

Mikrobiolog Martin Cukr vzpomíná na klidnější časy, kdy v létě dělali na malém „polním“ přístroji několik desítek testů za měsíc, a když se objevil pozitivní výsledek, šlo se na něj podívat celé oddělení.

Jenže pak přišel konec léta.

„Totální masakr,“ shrnuje další mikrobioložka Jitka Bobčíková. Najednou se u okénka začaly hromadit desítky zkumavek. Z odběrného místa, z nemocnice, od záchranářů z ambulance, přidali se i samoplátci. A výsledky se chtěly hned.

„Zavedli jsme na oddělení dvanáctihodinové směny. Primářka si brala noční služby, náměstkyně nemocnice oželela dokonce svou asistentku, aby nám pomohla s administrativou, a ruku k dílu přidali dobrovolníci z přírodovědecké fakulty,“ popisují tehdejší nasazení Jitka Bobčíková s Lenkou Snopkovou.

Dny jim splývaly. V oddělení si dělali legraci, že i v létě chodí do práce i z práce za tmy. Lenka vídala své dvě malé děti pouze tehdy, když spaly v postýlkách. Jitce malovala její dcerka obrázky. Doma zastali všechno manželé a příbuzní. Laborantky samoživitelky na tom byly hůř.

A další věc.

Všichni si mysleli, že se tyčinka s výtěrem strčí do nějakého stroje a ten vyplivne výsledek. „Lidé volali, kde je ten výsledek, že je krásně a oni chtějí ven. Nebo se jedna paní ptala, jestli si během čekání na výsledek testu může skočit na manikúru,“ vzpomíná Jitka Bobčíková s úsměvem.

I Lenka Snopková přidává úsměvnou historku. „Volala nám nedočkavá paní, jak prý dopadl její covidový test. Řekla jsem, že je pozitivní, načež se začala paní zlobit. Že s tím prý nesouhlasí. Že proti tomu protestuje,“ směje se mikrobioložka ještě teď.

Na přelomu srpna a září dostali přístroj, který zvládne analyzovat 94 vzorků najednou, ale covid test potřebuje svůj čas.

Jitka Bobčíková popisuje, jak dlouho test trvá. „Tři hodiny izolace, 1,5 hodiny PCR reakce, hodina vyhodnocení, 1,5 hodiny zápis do systému, hodinu kontrola, obvolání a odeslání SMS.“ Dohromady zhruba sedm hodin. „A to jsme dřív každému zvlášť vypisovali SMS na tlačítkovém mobilu ručně,“ vzpomíná.

„Co to je dřív?“ ptám se. „Počátek září,“ zní odpověď.

Záhy zjišťuji, že s mou nulovou kvalifikací jsem tu jako dobrovolník nepoužitelný. Alespoň koukám laborantce Lence Vyskočilové přes rameno. Vezme pipetu, nasadí špičku, otevře zkumavku, napipetuje vzorek, vyhodí špičku, vrátí zkumavku. A to celé 96krát.

„Ta práce vyžaduje ohromné soustředění a trpělivost. Vše musí být v přesném pořadí a poměru,“ vysvětluje mi a dodává, že se musí trefit do správné dírky a nesmí nic ukápnout, jinak by to kontaminovalo jiný vzorek. Pak se do zkumavek přidávají roztoky a následuje další proces, který vyvrcholí vložením do stroje a ten vyplivne výsledek.

Koukáme na něj. „Pěkně se to zelená,“ komentuje s povzdechem Martin Cukr a zapisuje výsledky do žádanek.

Zelený zvýrazňovač znamená hodně pozitivní, žlutý slabě. Z 94 vzorků v tomto setu je 35 hodně pozitivních, šest slabě pozitivních, zbytek je negativní. Lenka mi prozrazuje, že čtyři testy patří zaměstnancům nemocnice. Jeden je pozitivní. „Ten ihned odesíláme na hygienické oddělení, kde začnou dělat trasování kolegů a případných pacientů.“

Z tolika pozitivních výsledků v jednom setu jsem překvapen. „Tak se podíváme do včerejší statistiky,“ navrhuje Jitka Bobčíková a čte z monitoru: „Včera jsme testovali 350 vzorků, z nichž 134 bylo pozitivních.“

A podobně to bylo prý i v předešlých dnech. „Nejhorší je, že statistika je neúprosná. Část z těchto lidí skončí v naší nemocnici a bude potřebovat intenzivní péči,“ komentuje čísla Jitka.

Fakta působí poněkud depresivně, ale primářka Jana Repiščáková je prý životní optimistka. „Lidstvo přežilo spoustu pandemií. Přežijeme i tuto,“ předpovídá. „Naštěstí je na světě dost moudrých lidí, kteří najdou cestu, jak ten vir porazit.“