Deník Miloše Čermáka: Varování pro čtenáře. Dozvíte se informace, které mohou být drastické

Všichni známe historky z práce o lidech, kteří otevřeli notebook a z něj se začaly ozývat… jak to napsat… divné zvuky. Tedy ne úplně divné. Jen ne tak docela vhodné pro prezentaci na poradě. Rozumíme si?

Jestli ne, tak ještě jednou. Prostě ta poslední věc, kterou dělal TEN ČLOVĚK z marketingu, bylo sledování videa na Pornhubu. Pak notebook zavřel. No a (abychom dlouhý příběh co nejvíc zkrátili, jak hezky říká jedna fráze v angličtině) pak ho otevřel na poradě. Zbytek si domyslíte.

Software strašně pokročil. Bývaly doby, kdy jste v nevhodnou chvíli zavřeli notebook a přišli jste o tři hodiny práce ve Wordu. Dneska zavřete notebook, a když ho otevřete, bez problémů se otevře video, které jste sledovali pár minut. V mé předešlé práci jsme měli člověka, kterému se něco takového stalo. Jen s tím rozdílem, že tím zvukem, který se ozval, bylo zabečení ovce. Ano, stejně jako vy jsem přesvědčený o tom, že na 99 procent šlo o přírodopisný film ze Slovenska nebo rodinné drama z Nového Zélandu.

Ale i tak vždy, když toho člověka potkáte na chodbě nebo u kávovaru, tak prostě máte v hlavě, že je to TEN ČLOVĚK, kterému z notebooku bečela ovce.

Na druhou stranu si možná jen přivydělával. Jak jsem se nedávno dozvěděl, například Pornhub platí lidem za to, že sledují pornografii. Neplatí je nijak královsky. Ale už samotný fakt, že je vůbec PLATÍ, je svým způsobem šokující.

Asi jako kdyby vám někdo platil za to, že jedete tramvají. A nejste řidič, podotýkám.

Na druhou stranu to možná není zas takový dream džob. Ono něco jiného je, když sledujete pornografii 9 minut a 20 vteřin (průměrná doba na Pornhubu), a něco jiného, když to musíte dělat osm a půl hodiny denně.

Mimochodem, pro uživatele z Česka udává Pornhub ve svých statistikách průměrnou dobu návštěvy 9 minut a 35 vteřin. Takže jsme lehounce nadprůměrní.

Ono ale stále platí, že dobré věci jsou dobré jen do té doby, kdy netrvají moc dlouho. To je moje hlavní výhrada ke konceptu ráje. Muslimové mají slíbených 72 panen (ano, já samozřejmě vím, že je to mnohokrát vyvrácený mýtus) a je to milá představa.

Ale chtěli byste mít 72 panen věčně?

Nebo cokoli. Když někdo umře, lidé často píší na Facebook: „Zdravím tě, kamaráde, a vím, že už sedíš na nebeském baru. Tak si den jednoho panáka i na mě!”

Mám s tím problém. Za prvé si v nebi nemůžete dát nic NA NĚKOHO, kdo tam není. Platební styk mezi pozemským světem a nebem není vyřešený. A za druhé sedět „na nebeském baru” je fajn. Ale dokážete si představit, že byste tam seděli věčnost?

Byl jsem nedávno na dovolené, která je tzv. all inclusive. Bylo to ve vynikajícím hotelu a jídlo i alkohol, které byly k dispozici, byly prvotřídní kvality. Žádné podřadné produkty.

A nebylo to navěky, jen na dva týdny. I tak mi to celé all inclusive už po pěti dnech lezlo ušima. Modlil jsem se, aby se na pobřeží objevili žraloci nebo aby v hotelu vypukl menší požár.

Ale hlavně abych nemusel v sedm večer ZASE skončit v hotelovém baru a dát si Jamesona na ledu.

Ale zpátky k dream džobům na webu, ono jich je víc. Například Netflix zaměstnává lidi, kterým platí za to, že se celý den dívají na filmy a seriály. Říká se jim taggeři” a jejich úkolem je přidělovat jednotlivým titulům hashtagy. Podle žánru, účinkujících herců či místa a času, kde se film odehrává. Prostě maximálně usnadnit ostatním divákům, aby oblíbené kousky co nejjednodušeji našli.

Dobrá práce, aspoň ve chvíli, kdy o ní čtete. Ale když se nad ní o trochu víc zamyslíte, možná původní názor přehodnotíte.

Přijdete domů a manželka vám říká: „Ahoj, lásko. Uděláme si hezký večer, co říkáš?“

„Jasně,” odpovídáte nadšeně.

A manželka pokračuje: „Dáme si dobrou večeři a pak si pustíme něco na Netflixu!”

Ne vždycky je to ten nejlepší nápad, chápete.

Mám pro vás další „mimochodem”. Fráze „Netflix and chill” byla kolem roku 2015 celkem známým eufemismem pro sex.

„Lásko, nezajdeš večer ke mně?”

„A co budeme dělat?”

“Pustíme si Netflix a budeme mít pohodu.”

„Jo, to zní dobře!”

Rozumíme si, že ano?

Ale od Pornhubu a Netflixu se přesuňme k Facebooku. I ten zaměstnává lidi, jejichž jediným úkolem je „být na Facebooku”. Lépe řečeno kontrolovat obsah, který někdo z uživatelů označil za nevhodný, nenávistný nebo urážlivý.

Podle webového magazínu The Verge platí Facebook asi 15 tisíc lidí, kteří fungují jako tzv. kurátoři obsahu. Jinými slovy pomáhají algoritmům rozhodnout, jestli „následující záběry” jsou „nevhodné a drastické”, nebo je to jen video z produkce National Geographic.

Nejde většinou o zaměstnance Facebooku, ale firmy Cognizant, která v tomto smyslu uzavřela s Facebookem dvouletý kontrakt. V hodnotě 200 milionů dolarů.

Magazín The Verge přinesl reportáž z jednoho takového pracoviště, konkrétně v Tampě na Floridě. Pracovní podmínky pro lidi placené minimální mzdou jsou prý příšerné.

Mají nárok jen na dvě patnáctiminutové a jednu třicetiminutovou přestávku, tu delší na oběd. Každý den také mohou 9 minut věnovat na regeneraci. Třeba si zahrát ping-pong. K dispozici je jedna toaleta na 800 zaměstnanců. Často pozvracená nebo jinak znečištěná.

Zmínka o zvracení není prvoplánová. Zvracet se totiž chce těmto lidem v podstatě celou pracovní dobu. Jen si to představte, jejich úkolem je dívat se osm hodin denně na TO NEJHORŠÍ z Facebooku.

Vlastně ne, jejich úkol je ještě horší. Dívají se na to, co je tak HROZNÉ, že by se to z Facebooku mělo smazat.

A taky na obsah, který vychází z fake news, spikleneckých teorií či čehokoli jiného, co daný den vymysleli největší magoři světa.

Minulý rok se jeden ze zaměstnanců zastřelil. Jeho kolegové uvádí jako příčinu „posttraumatický stres”, vedení firmy vydalo prohlášení, že smrt nijak nesouvisela s pracovní náplní. I tak je ovšem spousta zaměstnanců v péči psychiatrů. Někteří se stali paranoidními, protože tolikrát četli, co všechno je na světě špatně (a kdo všechno na tom pracuje), že tomu celkem logicky uvěřili.

Průměrná doba, po kterou lidé dělají tuto práci, je šest měsíců. Vydělají málo peněz a odcházejí s nočními můrami. Může v nich být cokoli. Od Donalda Trumpa přes divoký sex až po Václava Klause mladšího. Jen si to představte. Musíte rozhodnout, co je v pořádku a co už ne. Někomu jedno takové rozhodnutí trvá celý život. A vy to musíte jedním kliknutím rozhodnout 300krát denně.