Článek
Princ Harry a Leonardo di Caprio přijdou do baru. Barman jim povídá: „No konečně jste tady, chlapi! Už jsem se bál, že nepřijdete.”
„A to by byl problém?”, diví se princ Harry.
„Jistě! Kdo by pak zachránil lidstvo a svět?”
Vtom si všichni všimnou, že u stolu sedí taky Mark Zuckerberg. „Má pravdu. Dávám lajk,” říká.
Mark Zuckerberg dává lajk.
To není začátek nějaké kostrbaté anekdoty, nýbrž realita. Vítejte v luxusním letovisku Verdura na Sicílii, kde se letos už posedmé sešly „nejlepší mozky světa”. S jediným úkolem. Zachránit svět.
Kromě již jmenovaných tam měli být také například Tom Cruise, módní návrhářka Stella McCartneyová, moderátorka Oprah nebo Bill Gates. A samozřejmě zakladatelé Googlu Sergey Brinn a Larry Page.
Google totiž tuhle legraci platí, a to už posedmé. Akci se familiérně přezdívá „kemp”, novináři někdy píší o „letním Davosu”. Až na to, že několikadenní setkání miliardářů a celebrit v letní Itálii je ještě exkluzivnější. A taky utajenější.
Vlastně nevíme jistě, že tam byli všichni ti, o kterých píšu. Některé z nich viděli místní lidé na Sicílii, o jiných jménech se jen spekuluje. Účastníci byli důrazně požádáni, aby nedávali nic na sociální média.
Dětský tábor pro celebrity
Takže je to opravdu něco jako dětský tábor. Pokud jste dostatečně známí anebo bohatí (ideálně obojí), vyrazíte na pár dní do přírody, uděláte si spoustu nových kamarádů a domů posíláte pohledy s takovými těmi nic neříkajícími větami, jako „je to tu moc fajn” nebo „vaří tu dobře a už se na vás těším”.
Není vyloučeno, že přijel i Barack Obama. A my se přesně nedozvíme, co radí pro svět a lidstvo udělat právě on. Nebo další mozky, třeba Harry Styles, pětadvacetiletý britský hudebník, který se proslavil účinkováním v soutěži X Factor.
Letošním tématem je, jak jinak, boj s klimatickou změnou. Princ Harry docela dobře mohl rozvést pro účastníky tábora svůj nápad, zveřejněný rovněž tento týden, a to že nechce mít se ženou víc než dvě děti. Ano, právě kvůli záchraně přírody.
Což je dobré rozhodnutí. Když uvážíme, že například takový princ Philip jezdí skoro do stovky v Range Roveru, a to i pro rohlíky do Lidlu, musí být uhlíková stopa člena královské rodiny zatraceně vysoká.
Ale to je i uhlíková stopa každého jednotlivého z účastníků googlovského kempu na Sicílii. Italská média upozorňují na to, že celebrity použily na cestu do Itálie celkem 114 soukromých letadel. A že na ostrově jezdí v autech Maserati, jejichž spotřeba se v sicilských kopcích blíží dvaceti litrům na sto kilometrů.
Pokrytectví a záchrana světa
Ano, v tuto chvíli už tušíte správně. Řeč bude jako obvykle o pokrytectví. Jako v poslední době často. A je to logické a dává to smysl. Protože jak si nás někdo může dovolit poučovat o tom, jak se máme chovat, a přitom si vozit zadek v soukromém letadle?
Ne, že by to nebylo paradoxní a vtipné. Celebrita postující ze soukromého letadla fotku vegetariánského burgeru k obědu, a píšící do komentáře, že výroba hovězího je jednosměrka vedoucí k apokalypse, je nekonečně legrační.
Navíc vždycky někdo chytrý spočítá, že vegeburger, elektroauto nebo třeba papírové brčko jsou ve skutečnosti ještě ekologicky „závadnější”, a všichni to pak postují na Facebooku a dávají tomu lajky.
Ani nemluvě o tom, že jestli to všechno půjde tímhle tempem, tak nám brzo zakáží i pornografii. Určitě jste četli o tom výpočtu vědců (ze seriozní univerzity, na to vemte jed!), že online streamování pornografických videí způsobí stejně velké emise oxidu uhličitého jako celá Belgie.
Ano, ta země!
Nevím, jak vy, ale jakkoli jsem velký fanoušek belgického piva, tak pokud bych se měl rozhodnout mezi existencí pornografie a Belgie … nebude to zas tak těžká otázka.
„Dělej to, co říkám, a ne to, co dělám.“
Jak píšu, debata o klimatické změně má legrační aspekty. Jen by bylo dobré, kdyby to opravdu byly jen aspekty. Není nic špatného dělat si legraci z věcí, které z určitého úhlu pohledu vypadají bizarně.
Ale zároveň by reálně měla probíhat seriózní debata o tom, co reálně je třeba a lze udělat. Vím, že ji těžko povedou celebrity na letním výletě na Sicílii. Ale stejně bych se jich aspoň trochu zastal.
Za prvé bych jim úplně nevyčítal ta soukromá letadla. Kdyby s nimi celebrity neletěly na „sraz mozků”, letěly by někam jinam. Nebo by si je pronajal někdo jiný.
Přestaneme jíst stejky? Ne
Za druhé, anglická fráze: „Do as I say and not as I do,” tedy „dělej to, co říkám, a ne to, co dělám”, není motto pokrytců, jak se někdy soudí, ale rčení používané historicky hlavně anglickými protestanty. Když se deník The Times snažil najít původ této fráze, dopátral se až do roku 1689, kdy vyšla knížka Table Talk od Johna Seldena. Ten v ní píše, že větu často používali právě kazatelé.
Svým způsobem to dává smysl. Všichni jsme slabí a hříšní, ale zároveň je dobré, když si to uvědomujeme. A nebere nám to právo říkat ostatním, jak by měli žít, pokud chtějí žít lépe než my. Je to lepší než: „Kašlete na to, to se prostě nedá a buďte jako já!”
No a za třetí, bojovníci proti brčkům nebo lidé dobrovolně omezující létání si asi ve skutečnosti nemyslí, že tím zachrání svět. Prostě dělají dobré, možná i fakticky nedůležité věci, avšak z kterých pro ně osobně pramení dobrý pocit.
Je to jen věc míry. Agresivně a zle nutit ostatní, aby přestali jíst stejky a strkali si do koly nekvalitní papírová brčka, je hloupé a legrační. Dělat to sám, protože z toho mám dobrý pocit, je fajn.
Žádné morální pohoršení a Sting
Nehledě na to, že to může být i začátek společenské nálady, která povede k tomu, že se prosadí změna chování, která už opravdu dopad mít bude.
Proto žádné velké morální pohoršení necítím. Zakladatelé Googlu se prostě za dvacet miliónů dolarů (to je rozpočet zmíněné akce) rozhodli si vylepšit karmu (ano, nemají ji teď moc dobrou, to víme všichni, a Mark Zuckerberg tomu v baru dává lajk), a zařídit pár desítkám slavných lidí fajn výlet do Evropy.
A taky kulturu, protože součástí slavnostní večeře je vždycky nějaký koncert. Umělci jsou špičkoví, a rovněž vybraní tak, aby „fungovali” v konceptu záchrany světa. Asi vás už napadají jména.
Anketa
Třeba Sting, ten na „kempu” vystoupil v minulosti. Pro něj spirituální věci představují opravdu hodně. Pamatuju si, že když měl koncem devadesátých let jeden ze svých koncertů v Praze, byla jedním ze sponzorů firma, kde pracovala moje žena. Měla Stinga po koncertu na starosti a pozvala ho do VIP salónku se slovy: „Je tam hodně důležitých lidí!”
Sting se na ni přísně zahleděl, a pak řekl: „Promiňte, ale všichni lidé na světě jsou důležití!” No a pak si udělali fotku a my ji dodnes máme doma pověšenou v předsíni.
Dívám se na ni, když vynáším ven tříděný odpad.
Mimochodem, na jedné americké televizi jsem nedávno viděl rozhovory s lidmi, kteří pečlivě třídí odpadky a dávají plasty do popelnic na recyklaci. A to i přesto, že ve většině amerických měst se od loňského roku, kdy Čína přestala odpadky kupovat, plasty víceméně nerecyklují. Reportéři se lidí ptali, jestli teď přestanou recyklovat.
Nepřestaneme, odpověděli prakticky všichni. Trvalo dlouho, než si na to zvykli, a nehodlají na tom nic měnit. A ten problém s recyklací se nepochybně brzy vyřeší.
„Nepřipadáte si hloupě?”, zněla další otázka, když lidem ukázali záběry, jak se tříděný odpad sváží na jedno smetiště.
„Ne. Jak říkám, mám z třídění dobrý pocit,” řekla jedna paní. „Z čeho máte dobré pocity vy?”
Odpověď už v reportáži nebyla.
