Deník Miloše Čermáka: „Policie, policie!“ Jak si to David Beckham odskákal kvůli horlivému spoluobčanovi – a nebyl sám

Dostal šest „trestných” bodů a pokutu v přepočtu dvacet tisíc korun. Za to, že při řízení používal mobilní telefon. Řeč je o bývalém fotbalistovi Davidu Beckhamovi a jeho dopravním přestupku, který letos v květnu řešil londýnský soud. A protože měl už nějaké body na kontě, vedlo to nakonec ještě k šestiměsíčnímu zákazu řízení.

Docela ostrý trest, napadlo mě. Když jedete po Praze, vidíte někoho s telefonem u ucha za volantem každou chvíli. Ještě horší jsou ťukači esemesek, které poznáte podle toho, že jejich auto se pohybuje trhavě a nepředvídatelně. Vzhledem k tomu, kolik takových lidí je, je skoro zázrak, že nevidíte nabouraná auta každých pár desítek metrů.

Ještě víc mě ovšem zaujaly podrobnosti toho, jak byl Beckham odhalen a usvědčen. Díky fotografii! Zachycuje fotbalistu za volantem Bentley, skloněného nad telefonem v ruce. Auto se v tu chvíli pomalu pohybovalo v londýnské zácpě, dost možná dokonce stálo. Ale na porušení zákona to nic nemění, řekl soudce, který případ rozhodl.

Jak policie fotku získala? Pořídil a zaslal ji nejmenovaný „member of public”, tedy prostě nějaký náhodný člověk, který byl poblíž. Není vyloučeno ani to, že to byl řidič některého auta v sousedním pruhu, a tedy i sám porušil zákon. Ale na fotografii byl Beckham a policii i soudu to stačilo.

Sám fotbalista se k přelíčení nedostavil, ale jeho právník doručil písemné doznání a ochotu přijmout trest. Tak se také stalo.

Panebože, říkám si, co člověka vede k tomu, že vyfotí někoho jiného za volantem s telefonem a udá ho policii? Chápu, že ne každému může být kdysi slavná hvězda po chuti (byť Beckham je pro Brity stále miláček!), a chápu i to, že náhodného „člena veřejnosti” mohla nadzvihnout i luxusní značka vozu. V takovém autě má jezdit královská rodina, ne nějaký fotbalista.

Ale bylo opravdu třeba Beckhama rovnou udat na policii? Nestačilo jen procedit mezi rty nějakou peprnou nadávku? Nebo třeba i vystoupit, zaťukat na okénko a Beckhama s anglickou zdvořilostí požádat, aby si telefon strčil třeba do zadku a věnoval se řízení.

Podobný záchvat občanské odpovědnosti jsem měl ostatně sám před pár dny, kdy přede mnou v zácpě na Nuselském mostě vyhodil řidič z okénka zmuchlaný papír. Měl jsem chuť vystoupit a hodit mu ho zpátky do okénka, což jsem kdysi viděl v jednom videu na YouTube a bylo to moc vtipné.

Ale kolona se dala do pohybu. Tak jsem přejel do sousedního pruhu, a když jsem byl zhruba na úrovni belgického auta, stáhl jsem okénko a anglicky řekl: „To v Belgii děláte běžně, že vyhazujete odpadky z auta?”

Už když jsem otázku kladl, věděl jsem, že jsem se unáhlil. Řidič vyplňoval víceméně celý prostor pro řidiče. Vážil odhadem 140 kilogramů, ovšem ve svalové hmotě, měl vyholenou hlavu a tlustý krk. Prostě takový ten týpek, který právě vyběhl z posilovny a s kterým především nemáte zájem o ničem diskutovat.

Během dotazu jsem vyměnil výraz ve tváři „rozhořčení” za výraz „opravdový zájem”. Muž naštěstí jen líně otočil hlavu, lehce přimhouřil oči a řekl: „Jo, kamaráde. Tohle přesně v Belgii děláme!”

„Tak v tom případě je všechno v pořádku!” řekl jsem, rychle stáhl okénko a ujistil se, že mám zamčeno. Až k semaforům v Legerově jsme popojížděli vedle sebe, a tak jsem předstíral, že se plně věnuju řízení. Což při průměrné rychlosti 3 kilometry v hodině není snadné.

Hlavně jsem děkoval své lenosti, která nedovolila, abych vylezl z auta a hodil mu papír zpátky do vozu. Mohlo snadno dojít k nějakému nedorozumění. Myslím fyzického typu.

Jedno jsem už zažil, před patnácti lety, kdy jsem byl mladý nerozumný divoch. Horká hlava. Po jakési myšce či něčem podobném jsem na řidiče v druhém autě ukázal vztyčený prostředník. Na světlech vylezl z auta, já bohorovně stáhl okénko, on se zeptal: „Co jsi to ukazoval?”, já mu to ukázal znovu a on mi bez varování dal pěstí.

Situace se změnila poté, co jsem vystoupil. Já měřím 206 centimetrů, on byl takový podměrečný vztekloun, a když jsem se vztyčil, začal se mi omlouvat a tvrdit, že mu ta ruka prostě vystřelila úplně sama. Že už je takový blázen a že z toho rozhodně nemám vyvozovat žádné závěry.

Skoro jsme se spřátelili a vyměnili si telefonní čísla, ale bylo to v mírném kopečku směrem dolů a já před vyskočením z auta zapomněl zatáhnout ruční brzdu. Takže se moje auto rozjelo a lehce nabořilo do toho jeho. Pak už jsme se rozešli. Já měl malého monokla a on zmačkanou espézetku, tedy celkem férový konec jednoho malého českého „road rage”.

Avšak zpátky k Beckhamovi. V českém kontextu, který se stále nezbavil normalizačního traumatu policejního státu, není občanská uvědomělost moc sexy. Nedokážu si představit, že bych na někoho žaloval policii, zvlášť kdyžbych nebyl poškozený. Za prvé je to moc práce a za druhé si říkám, ať se policajti snaží sami.

Bavil jsem se o tom s několika britskými kamarády a vůbec nechápali, o čem mluvím. Samozřejmě, že je dobré takového člověka nahlásit, tvrdili, a je úplně jedno, jestli je to známý fotbalista nebo kdokoli jiný. Vždyť ohrožuje ostatní i sám sebe. Nebo bych chtěl, aby příště při telefonování srazil cyklistu?

Vzpomněl jsem si na to před pár dny, kdy agentury přinesly zábavnou zprávu z Německa. V bavorském Würzbergu vytočil pětiletý kluk v autě na otcově mobilu telefon policejní tísňové linky. Pak ho zavěsil, avšak policisté volali zpátky.

Otec se omluvil, že tísňovou linku vytočil omylem jeho syn. Pak mu telefon podal, aby se také omluvil. Ale on řekl: „Táta jel dvakrát na červenou. Musíte ho zavřít!”

Jak policie z Dolních Franků napsala na svém facebookovém profilu, policistům se chlapce podařilo uklidnit a přesvědčit, že poslat hlídku nebude třeba. Že když tátovi domluví, že se určitě polepší i bez vězení.

Jak to dopadlo, už bohužel nevíme. Ani co se v této rodině ten den řešilo u večeře. Německá důkladnost se každopádně nepotvrdila. Oproti Beckhamovi dopadl bavorský pirát silnic ještě výborně. Na druhou stranu, ten malý pětiletý amatér neměl fotky.