Článek
Manželé z anglického Plymouthu vychovávají své 17měsíční dítě jako „genderově neutrální”, informovala v polovině září média. Jmenuje se Anoush. A kromě rodičů pohlaví Anoushe (nebo Anoushi, čeština je v tomhle zrádná, ale o tom ještě bude řeč) nikdo nezná.
Tedy s výjimkou jedné z babiček. Ta ho zjistila náhodou, když dítě před časem hlídala a bylo třeba ho přebalit. Ale prý bude mlčet jako hrob.
V angličtině se pro osobu neurčeného pohlaví užívá zájmeno „oni”, tedy „they” či „them”. Společnost Merriam-Webster shodou okolností nedávno zapsala „onikání” do slovníku. „Oni” jsou všichni, kdo se neidentifikují ani jako muži, ani jako ženy.
V množném čísle to jde, jak slyšíte. Problémy jsou však s číslem jednotným. Tedy v češtině, ne angličtině. Náš jazykový cit se tomu brání. A tak kdybych chtěl z některého článku v britském tisku citovat, budu se potýkat s problémy.
„Až budou naše dítě dospělí, tak se sami rozhodnou, jaké pohlaví budou chtít mít. Ale teď cheme, aby mohli vyrůstat ve své vlastní malé bublině,” citoval deník The Times Anoushovu (nebo Anoushinu) matku. No, zní to divně.
Ptal jsem se na názor překladatelů, ale ani ti moc nevědí. Většinou navrhují použít střední rod. Ale ten má i angličtina a byl zavržen, protože naše děti přece nejsou TO ani ONO, protože jsou přece krásné, roztomilé a ťuťu. Jsou ONI, v jakémkoli počtu.
Samozřejmě to lze obejít, nejsem blbec. Podobně jako u přechylování. Nebudeme říkat „Novák šla do práce nahá”, ale „Paní Novák šla do práce nahá”… a je hotovo. Tedy pokud na nahou Novák nebudou čumět nadržení chlapi, to se pak bude ještě řešit na HR oddělení. Možná i na představenstvu.
Ale je to definitivní lingvistické řešení? Nevzpomene si někdo (nebo NĚCO, případně ONI, co já vím?), že – například – i samotný ženský rod je projevem sexismu, a nesjednotíme mužský a ženský do jednoho? Samozřejmě mu nebudeme říkat „mužský”, to možná už jen má vymírající generace neadaptabilních nekorektních dinosaurů. Pojmenujeme ho ČLOVĚČÍ, například.
David je rodu mužského, zatím není pochyb.
Jazyk je živý organismus, a tak se mění. Ale má v sobě zároveň větší moudrost a tudíž setrvačnost, než si myslíme. A než máme obecně my lidé. Takže když někoho napadne: „Hele, ona možná pohlaví nejsou dvě, ale je jich třicet pět! Nebo… já nevím, padesát dva!”, tak může trvat jen pár let, než se na ceduli u veřejného bazénu objeví „hodiny vyhrazené pro nebinární jedince”. Ale jazyku bude trvat desítky, možná i víc let, než tuhle změnu zaznamená.
A v tom je ta moudrost, protože my ještě nevíme, nakolik je náš „objev” nových genderů či pohlaví něčím důležitým a významným v historii nebo dokonce vývoji člověka jako druhu. Či nakolik je to jen módní vlnka pro ty, které zrovna nebaví ani brexit, ani Greta.
Počet lidí měnících pohlaví v posledních letech výrazně stoupá. Jde o proceduru, kterou má medicína stále lépe zvládnutou. Spousta lidí říká, že je učinila šťastnými. Ale zároveň se objevují ti, kteří zjišťují, že možná „přepřáhnout kočár” nebyl úplně nejlepší nápad.
Noviny The Sunday Times přinesly profil šedesátiletého muže, který několik let byl ženou, prodělal chirurgickou změnu pohlaví, ale pak se rozhodl být zase mužem. „Nedalo se to vydržet. Musel jsem z toho ven,” řekl novinám.
Popsal, jak byl celoživotně, už od puberty, fascinován ženskými šaty. Zároveň trpěl různými psychickými problémy včetně depresí. Řešil je pitím alkoholu, což samozřejmě vše ještě zhoršovalo. Po škole narukoval do armády, ale ta ho propustila, protože velitel v jeho skříňce našel ženskou sukni. Domníval se, že je homosexuál.
To si myslela i jeho první žena, druhá ho naopak v převlecích do ženských šatů podporovala. Ale ani to moc nepomáhalo. Dostal se dokonce do novin, když se v té době dostavil do práce v ženských letních šatech. Což nebylo ideální, protože pracoval jako řidič autobusu.
Vše se zlepšilo poté, co se oženil potřetí. Přestal pít a začal chodit do kostela. Ale když jeho třetí manželka v roce 2011 zemřela na rakovinu, rozhodl se dát ženě ve svém nitru prostor. Začal brát ženské hormony a běžně se oblékat jako žena. V roce 2015 absolvoval operaci, kterou částečně zaplatilo veřejné pojištění.
Doufal, že vstoupí do „ženského světa” a všechny psychické strasti jako zázrakem zmizí. Ale to se nestalo. A ženský svět ho neakceptoval tak, jak by si představoval. „Doufal jsem, že budu mít víc přítelkyň, ale stal se pravý opak. Žádné obědy s kamarádkami, společné dovolené ani pozvání na kávu,” řekl The Sunday Times.
Všechny ženské věci vyhodil, přestal se líčit. Považuje se zase za muže, byť některé věci nelze vzít zpět. Hlavně operaci genitálií. A nechal si i dívčí jméno a ženské pohlaví v rodném listě, vystaveném v roce 2016. Jsou to jen formality. Pro své okolí už není Victorie, ale Pete.
Příběh Petera Benjamina není ojedinělý, tvrdí někteří psychiatři. S psychickými problémy se lidé potýkají často těžko, protože není snadné vidět jejich příčinu. Často žádná konkrétní příčina ani neexistuje. Takže když je šance, že by tou příčinou mohlo být „špatné” pohlaví, upnou se na to.
Ještě horší je to u dětí a dospívajících. Některé v tom dokonce podporují rodiče, počet těch, kteří žádají o změnu pohlaví, však roste. Deník The Times čelil kritice, když před necelými dvěma týdny citoval bývalou ředitelku dívčí školy Clarissu Farrovou. Ta řekla, že „pravým důvodem je často to, že chtějí ve školách působit zmatky”.
Potrápit učitele se zdá být stále obtížnější. Za mých časů stačilo o přestávce házet houbou nebo o hlavní přestávce odmítnout chodit na chodbě dokola. To dnes už po žácích ani nikdo nechce, příkaz „chodit” by mohl být chápán jako útok na lidská práva.
Ostatně z pošlapávání lidských práv byl obviněn i nábožensky založený lékař David Mackereth, který odmítl oslovovat transgenderové lidi podle jejich nově zvoleného pohlaví. Přišel kvůli tomu o místo ve vládním úřadě. A to je moje poslední vybraná zpráva z britského tisku.
Mackereth se hájil tím, že přednost má jeho náboženská svoboda a že z jeho víry vyplývá, že jako ženy či muže tvoří lidi Bůh. A že to sami nemůžou měnit. Ale to vládní komise v Birminghamu, přezkoumávající jeho výpověď, nakonec neuznala.
V jejím stanovisku stojí, že lékařovy názory „jsou neslučitelné s lidskou důstojností a poškozují práva ostatních lidí, zejméná transgenderových”.
Tolik tedy poslední novinky z boje o gender. A mimochodem, mrkněte se v internetovém vyhledávači na fotku Anoushe či Anoushi z Plymouthu. Vsadím boty, že je to kluk.
