Deník Miloše Čermáka: Nevíte, kdy je zdravé a dobré pracovat? Jeden den v týdnu stačí

Navrhuji, že by to byla středa. Nebo úterý. Pondělí se nehodí, protože to je den, který definitivně ztratil dobrou pověst. Pondělí nikdo nemá rád. Pátek zase všichni milují, takže by byla hloupost si ho kazit. No a to samé platí i o čtvrtku, protože ten – jak každý ví – je „malý pátek”.

O čem je řeč? Vybírám den, který by mohl být pracovní. Zbytek by tvořil víkend, byť nad terminologií se ještě musíme zamyslet. Šestidenní „konec týdne” ze sedmi dnů nedává úplně smysl. Ale nemůžeme všechno vyřešit hned na začátku, to dá rozum.

Nicméně vezměme to od začátku.

Pracovat je úmorné a ne moc sexy. Stačí se jen podívat na statistiky, kolik selfie vzniká v kancelářích nebo u továrních pásů, s komentářem: „Wow, takže zase v práci a strašně si to užívám! #happy #forever”. Nebo něco na ten způsob, doplněno třemi smajlíky a čtyřmi emotikony.

Pokud nepracujete jako pilot nebo youtuber, tak se prostě v práci nefotíte. To je fakt. A i když se někomu v práci líbí, tak to stejně radši tají. „Ach jo, už zase musím domů, nebo dokonce do hospody, co to je za život?” není věta, kterou v kancelářských budovách uslyšíte kolem recepce v pět odpoledne.

Na druhé straně, nepracovat je taky otrava. Jasně, když jste v zápřahu deset hodin denně a pět dnů v týdnu, sníte o tom, že ležíte nekonečně dlouho na lehátku na pláži a v ruce držíte drink. Ale když na to dojde, tak druhý nebo třetí den zjistíte, že lehátko zas tak pohodlné není a ten drink vám už taky leze ušima.

Všichni také víme, jak je snadné propadnout pocitům bezvýznamnosti a nedůležitosti. Jsem k něčemu? Není celý život jen marnost a zase marnost? Zbude po mně na téhle planetě vůbec něco? V drtivé většině případů nezbude, samozřejmě. Ale lidé chodící do práce si mohou říct: „Možná nezbude, ale aspoň jsem za to byl placený.”

Nehledě na to, že pokud člověk není permanentně na drogách, tak život sem tam není snadný. Jsou tři hodiny odpoledne, na kafe je pozdě a na pivo brzy, a vy přemýšlíte, jestli má smysl žít. Není to deprese? Proč se cítím tak mizerně? Nepodřežu si žíly? Ale pak si s úlevou uvědomíte: „Aha, vždyť já jsem vlastně v práci. To se přece dobře necítí nikdo.”

Čímž se dostáváme k tomu, co ostatně známe z příruček. Že to nejdůležitější je BALANC. Prostě pracovat TAK AKORÁT neboli LAGOM. Nutno vyřešit jedinou, zřejmě už poslední neznámou. Kolik to ideální množství práce je?

Mám dobrou zprávu. Optimální délka pracovní doby je další věcí, kterou „vědci zjistili”. Víme to přesně a s definitivní platností. Zjišťoval to tým výzkumníků z univerzit v Cambridgi a Salfordu a zveřejnili to v odborném časopise Social Science and Medicine.

Držte si klobouky. Ano, práce výrazně zlepšuje naše duševní i fyzické zdraví. Berme to jako fakt. Čím více odpracovaných hodin, tím lépe. Tedy… pokud těch hodin není víc než osm týdně. Pak už benefity zůstávají stejné.

Čtete správně. Pracovat je hezké, lidské (zdravíme Bedřicha E.) a zdravé. Ale JEDEN DEN TÝDNĚ. No a já navrhuji středu, to je celé.