Článek
Ve středu se v tištěném vydání deníku Washington Post objevil recept na „Nakladany Hermelin“ (na webu byl už 30. prosince). A pak že se Česko nezapíše do světové gastronomie ničím jiným než smažákem s tatarkou! Mimochodem, v textu článku se objevují i další česká slova, a to „sunka“ a „tlacenka“. Co se týče toho druhého, došlo ovšem k politováníhodné chybě. Jídlo je sice přeloženo správně („head cheese“), avšak dodatek, že „hovorově se tak říká rovněž dopravní zácpě“, je samozřejmě trapas. Tlačenka vždycky byla a zůstává „protekcí“, nikdy nebyla a není zácpou.
Vyhazov za husí kůži
Novinářka Lauren Wolfeová z New York Times dostala výpověď za emocionální tweet, ve kterém napsala, že má při pohledu na letadlo s Joem Bidenem na palubě husí kůži („I have chills“). Noviny jí zřejmě vypověděly smlouvu kvůli obavám, aby jejich zaměstnanci nebyli hned na počátku volebního období nové administrativy podezíráni ze zaujatosti.
Mnozí to ovšem označují za absurdní, a to z obou politických táborů. Pokud budou New York Times muset obhajovat svou objektivitu a nezávislost, budou emoce novinářky v jednom tweetu asi tím nejmenších z potenciálních problémů. Dokonce už vznikla sbírka, která by Wolfeovou měla finančně podpořit. Ta totiž tvrdí, že po výpovědi uprostřed pandemie zůstala zcela bez prostředků.
Vypadáte jako liberál?
Lze pouze z vaší tváře vyčíst, jaké máte politické názory? Možná ano, píše ve svém sloupku v Observeru John Naughton. Vyplývá to ze studie Michala Kosinskiho.
Tu uveřejnil odborný časopis Scientific Reports, vydávaný skupinou kolem časopisu Nature, takže nejde o nějakou „podezřelou vědu“. Kosinski navíc působí na Stanfordu a předtím pracoval mimo jiné na univerzitě v Cambridge. Co ze studie plyne? Algoritmus dokázal určit politickou orientaci lidí pouhou analýzou fotografií obličeje, a to s úspěšností 72 procent. To je víc, než kdyby rozhodovala náhoda (samozřejmě 50 procent), instinkt tipujícího člověka (55 procent), a dokonce i víc než určí stobodový osobnostní dotazník (66 procent).
Kosinski má za sebou víc kontroverzních studií, mimo jiné zkoumal, zda jde určit sexuální orientaci podle toho, co lajkujete na Facebooku (stručná odpověď: docela ano) a z fotografie obličeje. Kosinského výsledky jsou nepochybně zajímavé a poutavé pro média, na druhou stranu mají i mezi odborníky spousty kritiků.
Můj názor je spíše skeptický: podle mě je to další ze série experimentů ze společenských věd, které způsobí spousty rozruchu, ale v budoucnu se je nepodaří zopakovat, anebo jen s úplně jiným výsledkem.
Jedna rouška nestačí
Jestliže některé lidi vytáčelo doběla, že mají někde nosit roušku (a že je k tomu někdo nutí!), pak jsem zvědav, co budou říkat novému trendu, o kterém referují New York Times. Kdo chce sebe a ostatní líp chránit, měl by nosit DVĚ ROUŠKY. Řada známých lidí už takto byla spatřena. V Česku zatím ne, ale až to k nám dorazí, klepne Václava Klause seniora pepka.
Kdo je tady viceprezident
Bude Kamala Harris nejviditelnějším viceprezidentem v americké historii? Je to možné, ostatně už jsem psal minule, že viceprezidenti byli v minulosti spíše „připravenými náhradníky“ než těmi, kteří by nějak ovlivňovali politiku.
Hezkou historku v tomto ohledu přinesl můj oblíbený Diář v deníku The Times. Ohlíží se přesně 100 let zpátky, kdy byl jedním z viceprezidentů Calvin Coolidge (za prezidenta Warrena Hardinga). Neměl tehdy ještě stálou rezidenci a bydlel v hotelu. Tam došlo k požáru. Když hasiči dostali plameny pod kontrolu, chtěl se viceprezident vrátit zpátky do svého pokoje. Ale velitel hasičů ho odmítl pustit.
„Jsem viceprezident!“, řekl Coolidge a hasič ho tedy nechal jít.
Jenže pak si to rozmyslel. Zavolal na něj: „A čeho jste viceprezident?“
„Spojených států amerických,“ odpověděl Coolidge.
„Tak to pojďte zpátky,“ přikázal mu hasič. „Já myslel, že jste viceprezident hotelu.“
Jak Trump naštval doktora
V roce 2015 napsal: „Mohl by být nejzdravějším člověkem, který byl kdy zvolen prezidentem.“ Není tak těžké uhodnout, koho tím mínil. Samozřejmě Donalda Trumpa. A kdo byl autor věty? Lékař Harold Bornstein, který léčil rodinu Trumpových od roku 1980, kdy převzal praxi na Manhattanu od svého otce. Bornstein zemřel počátkem roku a Timesy přinesly jeho nekrolog v poslední lednový pátek.
Byl excentrickou figurou, což asi Trumpovi imponovalo. Aspoň tehdy. Na vizitce měl napsáno italsky „Dottore molto famoso“, tedy „velmi slavný lékař“. Nosil dlouhé vlasy, psal básně a miloval pozornost. Náležitě se mu jí dostalo až ve zmíněném roce 2015, kdy zveřejnil lékařskou zprávu, ve které opěvoval Trumpovo zdraví. Včetně „ukázkového krevního tlaku 110/65“, což se vzhledem k miliardářově věku a zavalité figuře zdálo ostatním poněkud nepravděpodobné.
Ve své ordinaci na Manhattanu měl Bornstein na zdi společnou fotku s Trumpem a také zarámovaný dopis, ve kterém mu miliardář píše, že je „úžasný lékař“. Jejich vztah vypadal ideálně, avšak podobně jako řada jiných, které jsme u Trumpa mohli sledovat, nakonec skončil havárií.
Bornstein očekával, že se stane oficiálním lékařem v Bílém domě, avšak po Trumpově zvolení v listopadu 2016 se mu nikdo z prezidentova týmu neozval. A nepřišlo dokonce ani pozvání na inauguraci, které se lékař zúčastnil mimo místa pro oficiálně pozvané a významné hosty. To ho rozčílilo natolik, že poskytl několik rozhovorů médiím. A v jednom prozradil, že Trumpovi předepisoval léky proti plešatění.
To asi narcistního prezidenta rozčílilo nejvíc. Pár dní po zveřejnění rozhovoru dorazili do Bornsteinovy ordinace prezidentovi muži a odnesli si veškerou zdravotní dokumentaci týkající se Trumpa. Údajně požadovali i to, aby lékař sundal ze stěny společnou fotografii. „Cítil jsem se znásilněný, vyděšený a smutný,“ řekl poté „dottore“ televizi NBC.
V roce 2018 přišlo finále: Bornstein médiím řekl, že lékařskou zprávu opěvující „nejlepší představitelné zdraví“ mu diktoval sám Trump. Kdo taky jiný?
