Deník dobrovolníka: „Slíbili, že nás ochrání. A ‚vyprdli‘ se na to“

Koncem října se domov důchodců ve východočeském Dvoře Králové nad Labem ocitl v karanténě.

Více než polovina z osmdesáti seniorů a polovina ze šedesáti zdejších zaměstnanců byla covid pozitivní.

Vedení domova zveřejnilo výzvu, v níž žádá dobrovolníky o výpomoc. Přihlásil jsem se.

Zápisky z této služby píšu v době, kdy se domovy, kde pečují o staré lidi, staly jedním z kritických míst pokračující koronavirové pandemie.

Půl sedmé ráno. Oproti minulým dnům je rušno. Do práce nastoupily kolegyně, kterým skončila izolace. „Konečně známé tváře, které poznávám,“ raduje se sestřička Blanka Pavlištová.

Předávání směn se po dlouhé době nese v uvolněné atmosféře. Jedna z „konečně známých tváří“ vypráví, jak úsměvně její karanténa začala. „Volala jsem obvodní lékařce a říkám jí, že mám pozitivní test. Víte, co na to řekla? Že prý proč volám jí, že není gynekoložka.“ Rozesmála všechny v odpočinkové místnosti.

Lepší náladu má i ředitelka domova Ludmila Lorencová. Přišly jí nové výsledky testů klientů a personálu. Ke dnešku je v domově už „jen“ 15 z osmdesáti seniorů pozitivních. S personálem to však stále dobré není. Chybí devatenáct kmenových zaměstnanců ze šedesáti. „Snad už ale máme to nejhorší za sebou,“ doufá ředitelka.

V rohu ředitelské kanceláře přibyly v pátek dvě velké papírové krabice. Jsou v nich antigenní testy, kterými chce vláda v domovech pro seniory otestovat všechny zaměstnance i klienty.

Domova ve Dvoře Králové se to zatím netýká. Proto, že je celý už skoro dva týdny v karanténě, se covid-19 zjišťuje pouze spolehlivými PCR testy. Ředitelka antigenním testům ani příliš nedůvěřuje. „Četla jsem, že nejsou moc spolehlivé. Co když ukážou falešnou negativitu?“ obává se.

Téma včasného testování, které teprve teď organizuje vláda, je v domově poměrně třaskavé. Všichni si kladou otázku, jestli šlo masivnímu rozšíření viru u nich v domově zabránit. A shodnou se, že vláda to – jemně řečeno – podcenila.

„Politici slíbili, že ochrání nejohroženější skupinu, ale vyprdli se na to. Náš domov je toho příkladem,“ zlobí se Blanka Pavlištová. Covid-19 by podle ní nezasáhl půl domova důchodců, kdyby úřady plošně začaly testovat minimálně personál už třeba v září. „Dalo se tomu předejít, ale místo toho jen měříme teplotu,“ završuje své rozhořčení Blanka.

Debata na téma „Proč jsme se promořili“ pokračuje. Personál upozorňuje, jak se - místo testování - přeceňovalo měření teploty.

„Jako by to byla nějaká spása,“ říká Blanka a přináší ze sesterny tlustý sešit. Sem už měsíce zapisují teplotu všech lidí v domově. Nezavrhují to, ale jako pojistka proti covidu to prý prostě nefunguje.

„Holky z personálu neměly žádné teploty, žádné příznaky a byly pozitivní. A senioři nemívají teploty zkrátka proto, že řada z nich dostává léky, které teplotu srážejí.“

Diskuzi pak rychle ukončí poplach pečovatelky - paní z prvního patra se značně přitížilo, špatně se jí dýchá a klepe se. Sesterna se vrací do tvrdé reality. Blanka Pavlištová bere kyslíkový přístroj a připojuje na něj paní, o kterou se tu stará už léta. To je teď důležitější než pátrání po tom, kdo tuhle tragickou situaci zavinil.

Z deníku dobrovolníka jsme už publikovali: