Článek
Vakcíny proti neštovicím nebo transfuze krve jsou jen dva z celé řady objevů, za které můžeme vděčit laboratorním zvířatům. „Pomohla také objevit úplně běžné léky jako aspirin nebo paralen,“ dodává Jan Honetschläger z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR. Nejčastějšími laboratorními zvířaty jsou myši, za nimiž v pomyslném žebříčku stojí akvarijní rybičky. Důvod k hojnému využívání myší je nejen fakt, že náklady na jejich chov a péči jsou nižší než u ostatních druhů. Rozhodujícím faktorem je, že myši mají téměř 80 % genů společných s lidmi. Kromě myší se však k laboratorním účelům běžně využívají i koně nebo prasata.
Zvířata ale nejsou první volbou, která pro vědce přichází v úvahu. „Naprostá většina vědců zná takzvaná tři R, což je zkratka anglických slov replacement, reduction, refinement,” říká Honetschläger. V překladu jde o pojmy nahrazování, snižování a zdokonalování. Ty ve zkratce určují osnovu, podle které by se k práci s laboratorními zvířaty mělo přistupovat. „Vědec nejdříve hledá alternativní způsoby, jestli pokus nemůže provést na tkáňových kulturách nebo na buněčných liniích. Když zjistí, že taková alternativa neexistuje, tak se potom snaží co nejvíce snížit počet použitých zvířat. Hledá také metody a technologie procedury, které bude na zvířatech vykonávat tak, aby k nim byly co nejšetrnější,“ popisuje Honetschläger klasické postupy podle osnovy tří R.
Laboratorní zvířata slouží především pro výzkum onemocnění a léků. Pro testování kosmetiky už jsou dnes tyto postupy zakázané po celé Evropě. „Je to jedině dobře. Zrovna pro tuto oblast existuje spousta alternativních metod, které jsou v dnešní době dostatečně kvalitní, není tedy důvod využívat zvířata,” říká Honetschläger.
Kdo dohlíží na chov laboratorních zvířat? A které nové objevy jsou díky nim v dohledu? Odpovědi přináší úvodní video.
Jde o rozhovor z pořadu Ráno na gauči, který můžete sledovat každý všední den od 7 hodin na Televizi Seznam. Návod k naladění najdete zde.
