Článek
Tomáš Garrigue Masaryk zemřel v lánském zámku v úterý nad ránem 14. září 1937 ve 3 hodiny a 29 minut. Na fotografii první československý prezident na úmrtním loži v Lánech.
Československá tisková agentura zachytila okamžiky po úmrtí TGM. Zde snímek z dolní části Václavského náměstí během dvou minut ticha, jimiž obyvatelé Prahy uctili památku zesnulého prezidenta.
„...To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě. Tu chvíli před půl čtvrtou ranní, ten okamžik a konec umírání, když smrt se dotkla vrásek čela a ranní mlhou odcházela...“ Tak vyjádřil smutek v básni „To kalné ráno“ Jaroslav Seifert. (Na snímku výzdoba před pomníkem sv. Václava v Praze, září 1937.)
Minuta ticha z nároží Václavského náměstí a ulice Na Příkopě v Praze.
Smuteční výzdoba výlohy „Orbis“ na Fochově třídě (dnešní Vinohradská ulice) k úmrtí Tomáše Garrigua Masaryka.
Minuta ticha v pražské ulici Na Můstku.
Sedmaosmdesátiletý TGM vážně onemocněl na začátku září 1937 a jeho stav se rychle zhoršoval. V pitevním protokolu je jako příčina úmrtí uvedena „hnisavá bronchopneumonie pravého dolního laloku plicního a oboustranná hypostáze plicní“.
Odlitek ruky, který po smrti TGM sňal 14. září 1937 akademický sochař Vincenc Makovský.
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk na katafalku v Lánech na snímku z 15. 9. 1937. Během 24 hodin se do Lán jeho ostatkům přijelo poklonit na 60 tisíc lidí.
Nechyběli mezi nimi spisovatel Karel Čapek a jeho manželka, herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.
Večer 17. září byla rakev v Lánech uzavřena a ostatky převezeny na Pražský hrad. Na snímku s tímto datem je zachycen okamžik, kdy se zesnulý prezident vrátil na Hrad.
Již od noci ze 17. na 18. září čekaly na Hradčanském náměstí v Praze desetitisíce občanů, kteří se mohli památce TGM poklonit u katafalku s jeho ostatky.
18. září ráno. Čelo fronty, v níž stojí ti, kteří se chtěli osobně rozloučit s prvním prezidentem Československa.
Čestná stáž u katafalku s ostatky prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka na I. hradním nádvoří Pražského hradu, 18. 9. 1937.
Věnce na Pražském hradě před pohřbem TGM, 20. 9. 1937.
Státní pohřeb se konal týden po skonu TGM – v úterý 21. září 1937. Rakev s ostatky byla vypravena za zvuku svatováclavského chorálu z Plečnikovy Sloupové síně Pražského hradu.
Státní pohřeb skončil až po více než devíti hodinách uložením do hrobu na lánském hřbitově. Spisovatel Karel Čapek o tom napsal úvahu s názvem „Cesta devíti hodin“. (Na snímku rakev s ostatky v Matyášově bráně Pražského hradu.)
Pohřební průvod prochází kolem budovy parlamentu (Rudolfinum, dnes sídlo České filharmonie).
Dobový popisek fotografie z 21. září 1937: „Pláč doprovázel zesnulého prezidenta TGM na jeho poslední cestě Prahou. Záběr před orlojem na Staroměstské radnici na Staroměstském náměstí.“
Dobový popisek fotografie z 21. září 1937: „Tisíce obyvatel doprovázely na poslední cestě prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka – pohled na Staroměstské náměstí.“
Smuteční průvod na Masarykově nábřeží (v pozadí Hradčany).
Prezident Edvard Beneš při zakončení pohřebního průvodu před Wilsonovým nádražím v Praze, odkud byla rakev s ostatky TGM odvezena do Lán k uložení do hrobu.
Pohled na poslední zastávku TGM v Praze před Wilsonovým nádražím – pořízeno ze střechy nádraží.
Okamžik, kdy vlak z Prahy s rakví a ostatky prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka přijel na nádraží v Lánech.
Poslední služba lánských obyvatel svému prezidentovi: pohřební průvod přichází k lánskému hřbitovu.
Členové rodiny v čele s Janem Masarykem ve smutečním průvodu v Lánech.
