Článek
Lidice. Ležáky. Synonyma pro zvěrstva nacistického Německa na území Československa. Ve výčtu však zásadně chybí obec, kde zemřelo vůbec nejvíc Čechů. Český Malín na Volyňsku, obec založená českými kolonisty z Rakovnicka, Lounska a Žatecka, své poslední okamžiky odpočítávala právě před 80 lety - 13. července 1943.
Už ráno se do Malína nahrnula jednotka wehrmachtu. „Většina obyvatel byla pod záminkou kontroly dokladů vyhnána z domů a po skupinách upálena v kostele, škole a ve stodolách. Kdo se snažil utéct, byl zastřelen. Poté byla celá vesnice vyloupena a vypálena,“ připomínají historici na portále Paměť národa.
Tvůrci této databáze už před lety vyzpovídali pamětníky. Hrstku lidí, kterým se podařilo před běsněním uprchnout. Převážně šlo o mladé chlapce, po kterých vojáci chtěli, aby pro ně rabovali.
„Nás chlapce vybrali, abychom rabovali dobytek a všechno, co bylo v domácnostech. Někde sádlo, někde mouka, všechno se snášelo na vůz… Pršelo, tak Němci spěchali, chtěli se schovat. Asi sedm nás v tu chvíli odbočilo z cesty do lesa a žádný Němec za námi nešel! Zachránil jsem se, ale všechno hořelo, byli jsme vyděšení, báli jsme se, že nás někdo přijde postřílet… Spali jsme v poli,“ vzpomínal například Antonín Činka (vzpomínku pamětníka naleznete zde).
Právě Činka vylíčil zvěrstva, která později v místech, kde jeho rodina žila, spatřil. Němci už odjeli, ze stavení a stodol stoupal dým, déšť pomohl zkázu uhasit. „Němci je (Malínské) naháněli do stodoly. Třeba tam ležela matka s dítětem, měla ho pod ramenem. Slámy už moc nebylo, tak nějaký škvarek zůstal. Tak jsme je poznávali třeba podle (zbytku) svetýrku či sukně.“
Obec Český Malín na Volyňsku po vypálení německými oddíly. Zavražděno bylo z místních 104 mužů, 161 žen a 105 dětí do 14 let, dále 26 Poláků a 4 Češi, kteří v obci pobývali.
V Českém Malíně spálili Němci 68 domů a 61 stodol, stáje, sýpky a další hospodářské budovy. Vraždění trvalo několik hodin. Vesnice hořela týden, nalezené pozůstatky lidí byly pochovány ve společném hrobě na hřbitově v Českém Malíně.
Masakr přežila jen hrstka lidí. Ti, kteří kvůli práci či obchodu byli mimo obec. A dále mladí chlapci, které nacisté donutili odvézt nakradený majetek.
Sousední Ukrajinský Malín lehl popelem rovněž, nacisté tam vyvraždili 132 obyvatel. Odborníci se podle Paměti národa kloní k teorii, že k masakru v Českém Malíně došlo omylem. Němci šli vypálit nedaleký Ukrajinský Malín a spletli si ho s českou obcí. Přesné důvody masakru však nikdo nezná. Nezjistil je ani historik Jaroslav Vaculík z Masarykovy univerzity v Brně, který pátral přímo v ukrajinských a německých archivech. „Důkazy nejsou, všechno jsou jen hypotézy,“ citoval jej iDnes (externí odkaz zde).
Antonie Kechrtová přišla během masakru prakticky o celou rodinu. Sama smrti unikla jen proto, že se o den dříve vypravila s několika povozy na nákup do Lucka.
„Moje maminka byla upálená až v Ukrajinským Malíně s tetou. Tam je zahnali do stodoly a tam jsme je našli. Maminka měla zlaté zuby, tak jsem ji poznala. Jak to všechno bylo spálené a jak ležela, měla hlavu nahoru… Jak ležela, šaty na břiše nebyly spálené, takže bylo poznat, co měla na sobě. Měla dvoje šaty a dva svetry. Asi se nastrojili, protože mysleli, že je někam povezou,“ popsala (více zde).
Další skupinu lidí postříleli nacisté v budově školy. „Postříleli, naházeli granáty, zapálili. Někteří, jak po nich stříleli, vlezli pod lavici, tak se zachránili. A jak se zachránili, tak okno vyrazili a do zahrady utíkali. Vyskočili, tam byli obstoupení znova Němci, znova je postříleli, přímo už venku.“
Mnozí z těch, kdo přežili, po válce emigrovali zpátky do Československa. Útočiště našli nedaleko Šumperka v obci Frankštát, který se posléze přejmenoval na Nový Malín.
