Děloha je v USA stále svobodná

Staré dobré Spojené státy se vrací stále zpět a dokola otevírají diskusi o tom, zda má žena právo dělat se svým tělem to, co uzná za vhodné.

Posledních několik týdnů zní ze Spojených států silný liberální hlas, a to z nečekaných míst. Nejvyšší soud, jenž by papírově měl nahrávat politice Donalda Trumpa a konzervativcům, dělá kroky, které vyvolávají jásot a radost u týmu opačných barev.

Tentokrát se jedná o zrušení přísného potratového zákona z Louisiany. Soud se rozhodl na základě precedentu z roku 1973, který garantuje práva žen.

Norma McCorveyová tehdy bojovala za právo přerušit vlastní těhotenství, a to kvůli tomu, že byla znásilněna. Začala se o interrupci soudit, jenomže než případ po třech letech došel až k Nejvyššímu soudu, který dal Normě za pravdu, byla její dcera už dávno na světě. Po mnoha letech Norma řekla, že si znásilnění vymyslela, a dokonce sama vystupovala proti potratům.

To je ale jiný příběh.

Fascinující je pro mě rok 2020. Nejenže žijeme víceméně v postapokalyptické, postkoronavirové době. Staré dobré Spojené státy se vrací stále těch padesát let zpět a dokola otevírají diskusi o tom, zda má žena právo dělat si se svojí dělohou, co uzná za vhodné.

Přibližně před rokem se protestovalo v Alabamě, kde tamní konzervativci schválili podobně přísný protipotratový zákon jako v Louisianě. Liberálům zatrnulo. Situace až příliš připomínala zápletku dystopického románu Margaret Atwoodové Příběh služebnice. V něm se žena stane víceméně pouhou rodičkou, bez práv a bez jakékoliv kontroly nad vlastním tělem.

Snahy politiků ale zatím vždycky narazí na soud. To je pro mě i argument k tvrzení, že Spojené státy přece jen stojí na silných demokratických základech.

Nemusíme jít ale ani tak moc daleko, abychom viděli příklad podobných konzervativních snah o nadvládu nad ženským tělem. A to u našich polských sousedů. V katolické zemi je asi nejpřísnější potratová politika v Evropě. Ženy mají právo na interrupci jen ve výjimečných případech (a země se nachází v permanentní justiční krizi).

Polky tak za interrupcí jezdí často k nám do Česka. Člověk by ani neřekl, jak daleko ve vývoji může být malá středoevropská země, ve které se dějí politické bizarnosti všemožného rázu – na dělohu nám ale ještě nikdo nesáhl.