Článek
Každý Nor si na stránce správce Vládního penzijního fondu může v přímém přenosu zkontrolovat, jak manažeři zhodnocují norské peníze. Ty pocházejí z těžby nerostného bohatství v Severním moři a Norové si je od roku 1990, kdy fond vznikl, odkládají na „horší časy“.
Podle agentury Bloomberg fond nyní aktuálně vlastní podíly v 9 158 společnostech po celém světě, investuje do akcií, dluhopisů a nemovitostí a v součtu ovládá majetek za 10,18 bilionu norských korun, tedy více než 25 bilionů českých korun.
Zároveň s tím, jak fond oznamuje pokoření dalších a dalších met v dosaženém majetku, však také čelí žádostem o výběr nashromážděných prostředků – což sice není možné, ale Norové to i tak zkoušejí. Někteří netroškaří a chtějí šek na celý „svůj“ podíl, jiní prý žádají jen drobné.
„Je pěkné, že se lidé zajímají a uvědomují si, že tento fond patří všem,“ uvedla mluvčí organizace Marthe Skaarová. Že musí zájemce o výplatu zklamat, podle ní vůbec nevadí. Jak dodává, stále větší obnos, který fond sídlící v Oslu spravuje, znamená možnost vysvětlit účel celé instituce.
Ta totiž navzdory svému názvu neslouží jako „penzijní fond“, ale coby obří štrozok pro horší časy. Norské vlády projevují málokde vídanou zdrženlivost a až na výjimky se jim daří odolávat pokušení do fondu sáhnout. Kabinet tak učinil například při propadu cen ropy.
Prostředky z fondu míří vždy mimo území Norska, aby v tamní ekonomice nevytvářely nejrůznější cenové bubliny. Na „černou listinu“ norského státního kapitálu se ovšem dostali například tabákové firmy, někteří zbrojaři nebo naposledy britská nadnárodní bezpečnostní skupina G4S.
Paradoxně Norové odstřihli od svých peněz také uhelné elektrárny – tedy stejně fosilní a neobnovitelné zdroje energie, na kterých obyvatelé severského království tolik zbohatli.
